Stopařův průvodce po Galaxii
Douglas Adams
Stopařův průvodce Galaxií série
< 1. díl >
Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknoutz místa katastrofy. Ford Arthura nabádá, aby netruchlil pro ztracený domov, vždyť může zažít tolik zajímavých věcí – Galaxie stojí za to, aby ji člověk (popřípadě jakýkoliv jiný tvor) důkladně procestoval. Jenže Štěstěna je vrtkavá: hned na začátku slibného dobrodružství jsou oba kamarádi vyhozeni do kosmického prostoru, v němž, jak známo, nelze přežít déle než třicet vteřin. Není to poslední podobně dramatická situace, v níž se hrdinové této trilogie v pěti dílech octnou a ve které se mohou utěšovat jen univerzálním mottem galaktického stopaře: Nepropadejte panice! Stopařův průvodce po Galaxii se původně zrodil jako rozhlasový seriál. Měl obrovský úspěch, a tak vzápětí dostal literární podobu, v níž se stal bestsellerem prakticky v celém známém vesmíru, a dodnes slouží dalším generacím jako nedocenitelný zdroj informací a dobré nálady. Vše se seběhlo asi takhle: jednoho dne se Arthur Dent, asi třicetiletý, poněkud staromódně slušný a poněkud ňoumovitý obyvatel londýnského předměstí, probudí s ošklivou kocovinou, a navíc zjistí, že má na zahradě buldozer. A co hůř – stroj se právě chystá demolovat jeho dům. Důvod? Právě tudy má totiž vést nová dálniční spojka, která má umožnit mnoha lidem, aby se mohli ještě rychleji řítit z jednoho místa na druhé. Také Arthur se řítí – z domu a v županu, odhodlán bránit svůj dům vlastním tělem. Jak si tak leží v blátě před buldozerem a diskutuje se stavebními dělníky, na scéně se zjeví jeho kamarád Ford Prefect, a s odůvodněním, že za chvíli stejně bude konec světa, se snaží Arthura odlákat do hospody, což se mu nakonec také podaří. Postupně ale vyjde najevo, že nejde o hloupý žertík. Konec světa je tu. Země totiž nešťastnou shodou okolností stojí v cestě projektu nové galaktické dálnice. Události dostanou rychlý spád. Ford totiž není nezaměstnaný herec, jak úspěšně předstíral asi tak patnáct let, ve skutečnosti pochází z Betelgeuze a umí stopovat létající talíře, což se právě teď hodí. Oba kamarádi se dostanou na palubu jednoho takového plavidla, a tak začíná jejich putování Galaxií, do jejichž tajů a zvláštností zkušený cestovatel Ford zasvěcuje užaslého Arthura (stále oděného županem). Hlavním pomocníkem v této osvětové činnosti je mu elektronická kniha – Stopařův průvodce po Galaxii – rádce a společník všech, kdo touží poznat vesmír. Společně prožívají nesčetná dobrodružství, setkávají se s dalšími postavami, především s krásnou Trillian, galaktickým exprezidentem Zafodem Bílbroxem a jejich depresivním robotem Marvinem. Stopařův průvodce je kniha nejen autoritativní, ale také závratně úspěšná, a tak nemohlo zůstat jen u jednoho svazku – z knihy se stala trilogie, která se jakýmsi fyzikálním paradoxem postupně rozrostla v pět dílů – Stopařův průvodce po Galaxii, Restaurant na konci vesmíru, Život, vesmír a vůbec, Sbohem a dík za ryby, Převážně neškodná... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 1998 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979
více info...
Přidat komentář
Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty,
Nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
Tak bacha na to!
vs originál:
"Oh freddled gruntbuggly,
Thy micturations are to me
As plurdled gabbleblotchits on a lurgid bee.
Groop I implore thee, my foonting turlingdromes.
And hooptiously drangle me with crinkly bindlewurdles,
Or I will rend thee in the gobberwarts
With my blurglecruncheon, see if I don't!"
Klasika, kterou jsem četl vícekrát a propsala se do mého života. Asistenta AI jsem pojmenoval Eddie, 42 je asi nejpoužívanější náhodné číslo a Vogoni je mé oblíbené testovací slovo (kamkoliv je třeba vložit nějaké slovo, vkládám Vogoni, případně fidloprčičky..).
Další díly rozhodně stojí za přečtení, ale první díl je pořád nejlepší a nejoriginálnější.
Nejsem čtenář sci-fi, do knihy jsem šla pouze na doporučení a děkuji za něj, nesmírně mě to bavilo. Chytrý britský humor, příběh, co zaujme, akce, parta sympatických hrdinů, čtivost, řadím si ji do knížek, které na mě působí pozitivně či mi přímo vylepšují náladu. A protože to bylo krátké a nechci se ještě úplně rozloučit, těším se na další díl.
P.S. Doufám, že jsem četla "tu správnou knížku", protože jako splácanina mi to nepřijde a náhodný generátor slov už vůbec ne. Zaráží mě, kolik lidí tuto knihu četlo jen kvůli Čtenářské výzvě a následně ji hodnotí jako Odpad. Proč čtete něco, co vás nebaví? To nedává smysl a nějaká Výzva není důvodem. O “čtenářce, která přečetla dvě stránky a rovnou ji hodila do Odpadu, už vůbec nevím, co si myslet, zřejmě nějaký druh humoru, který nechápu zase já… ;-)
Přečteno už potřetí a musím říct, že jak stárnu, tak se mi to líbí víc. Britského humoru je tam dost, a je pravda (jak bylo napsáno v jednom z komentářů), že je prokládaný náhodnými větami ;)
Pokud máte rádi jemný britský humor tak je stopařův průvodce po galaxii to pravé. Děj prvního dílu je jen část příběhu z filmu. A odehrává se v krátké časové době. Je to spíše úvod do většího příběhu. A Marvin má o něco větší depresi než ve filmu. Jako odpočinková četba/poslech je to velmi dobré.
Hrozně se mi líbil film, ale knižní série je už asi trochu moc. První byl ještě fajn, ale dál žádná sláva.
První díl známé fantasy série plný britského humoru. Kdo má rád inteligentní humor ve vesmírném prostředí, tahle kniha je ta pravá pro něj. Příběh je o pozemšťanovi Arthurovi, důležitosti ručníku (také mám vždy nějaký sebou, člověk nikdy neví, kdy se může hodit :-) ) a hledání odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec.
Super slovné hříčky, místy možno kvůli překladu trochu krkolomnější věty, ale nic, s čím by se nedalo sžít. Robot Marvin byl úplně skvělý, Wogonská poezie je známá už i v jiných filmových nebo knižních příbězích. Pasáže z průvodce mi někdy přišli trochu zdlouhavé, celkové ponětí vesmíru a života v něm však bylo super. 90%.
Skalní fandové mě budou kamenovat, ale poté, co jsem roky na tuhle knihu poslouchala narážky, jsem zkrátka čekala víc.
Je to inteligentní, absurdní a vtipné, ale pro mě - holt - ne dost.
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si výbornou audioknihu, kterou namluvil Vojta Dyk. Nejdřív jsem si nemohl zvyknout na to, jak pro každou postavu mění hlasy, protože mi to připadalo, že se až moc pitvoří, ale pak se něco ve mě zlomilo a už jsem si to jen užíval. Místy mi trochu vadilo, že imitoval hlasy známých osobností, jako V. Havla nebo M. Zemana, ale když přišel Elvis, přiteplení filozofové Majikthise a Wroomfondel nebo skřehotající programátoři Lunkwill a Fook, dostalo mě to do kolen a už jsem chrstal smíchy v zachvacujících záchvatech. Ale ono i tak celkově behem knihy, kvůli ději...
Kniha je to totiž velice vtipná a humorná a galakticky ujetá, protože nejen, že tam jsou šílené situace, ale i spisovatelův styl je odlehčený až na samou podstatu humoru. Postavy hláškují a jsou naprosto skvělé. Teď už tak trochu chápu, v čem se inspiroval seriál Červený trpaslík... a taky jsem se dočetl, že Douglas Adams napsal pár skečů pro Monty Python, takže už jsme doma.
Nejvíc chválím pohon pravděpodobosti, jaktožto krásný a logický způsob, jak vysvětlit tolik náhod - to v jiných knihách se náhody prostě stanou a šmitec.
Jsem rád, že jednou za čas narazím na něco, čemu se nemusím divit, že se stalo kultovním. Často je totiž něco prej kultovní jenom proto, že to někdo řekl. Tohle ale naprosto chápu.
Inteligentní humor zaobalený jako sci-fi příběh. Postavy si oblíbíte, ovšem nejvýraznější je dle mého názoru sebestředný Zafod Bíblbrox. Vynikající dílo, i když chápu, že nemusí sedět každému...
Tenhle příběh miluju a může za to pan Lábus a rok 1989, kdy byl příběh pro rozhlas Vltava natočen. Lábusův Ford Perfect je nedostižný. A co teprve Zaphod Beebelbrox, tedy Miroslav Moravec. A Marek Eben jako palubní počítač Eddie. Příběh sám je prostý a kdyby se odehrával někde na úřadě, tak by to ani nebyla sci fi, ale realita. Vždyť jde jen o vybudování dálnice a trochu toho stopování. Situace jsou dotažené do absolutního absurdna s tou přesnou dávkou britského humoru. A těch nových slov a teorií, co tu člověk pochytí (nadsázka). "Nekonečno mínus jedna." A samozřejmě uklidňující "Nepropadejte panice!" Ale nejvíc nejlepší jsou maniodepresivní robot Mervin a nadšeně otvírající se dveře. Vynikající suchý humor.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Bavila jsem se od začátku do konce. Skvělý absurdní humor, který moje rodina miluje. Další díly jsou o trošku slabší, ale i tak jim všem dávám plný počet. Jsou to knihy, ke kterým se vracím, když je mi těžko.
Naprostá klasika a povinná četba pro všechny milovníky sci-fi. Pro mne nejlepší díl celé série. Vtipné, čtivé, přehledné, šílené, britské - víc nepotřebuji :-) A můj nejoblíbenější moment knihy: "Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Prďoch recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzal jednu nohu."
Konečně jsem se dostala k přečtení knížky, filmové zpracování znám už dlouho. Musím říct, ze sci-fi vůbec nemusim, ale když je to zabaleno do anglického humoru, tak mi to vůbec nevadí. Neradila bych to do úplně oddychoveho čtení, vzhledem k množství podivných ale vtipných výrazu . Obdivuju překladatele :-)). Moc mě to bavilo, doufám, ze doctu i zbytek.
Tak, konečně jsem našel dostatek odvahy k napsání komentáře k mé osobní Bibli. (Nemějte strach, nehodlám svého literárního Bůžka vychvalovat do nebes, přestože tam asi jako každý správný bůžek patří.) Adams měl prostě na rozdíl od nás nebůžků jeden úchvatný dar. Dokázal s grácií urazit a zesměšnit v několika odstavcích celý svět a k tomu nám na cestu textem přibalit ještě jeden Vesmír, a to ten, který se už 13 miliard let tváří tak nějak přiliš samolibě. Vždyť Všechno v celém Vesmíru je přeci úplně absurdní, tak proč se tomu sakra nezasmát, ne? To je vše, co vám mohu napsat o mé upřímné lásce k nihilismu. btw : a tento citát se mne bezprostředně dotýká ...Zafod: " Jsem po čertech schopný chlap, dokážu cokoli, co budu chtít, jen nemám nejmenší tušení, co by to mělo být." ;)
Autorovy další knížky
2003 | Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
2002 | Život, vesmír a vůbec |
2002 | Převážně neškodná |
2002 | Sbohem, a díky za ryby |
1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Nic není takové jak to vypadá. A to platí i o této knize, možná že někde někdo napsal kultovní. To je už móda.
Měl jsem to číst v jiné době, ještě když Země byla Zemí a ne plackou bez ladu a skladu, jako teď.
Ano, je to sranda - jak píše morienhithwen - , ale zase taková ne. Možná v originále. Ale na to já nemám. Jasně zasmál jsem se a nahlas...
Někde v nějaké TV se o této knize mluvilo a tak jsem se rozhodl, že si to konečně přečtu. Koupil jsem hned dva díly, ať se nezdržuji.
Je to čtivé a na čas před usnutím dobré. Když dobré (dle mého) tak ***, ale dám ****. Uvidím další díl.