Půlnoční klub
Christopher Pike
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22048/mid_pulnocni-klub-DRp-22048.jpg
4
63
63
Stopy hrůzy - Tajemné zlo série
< 8. díl >
Rotterhamský domov byl útulkem pro mladé lidi, místo, kam teenageři s nevyléčitelnými chorobami odcházeli zemřít. Nikdo, kdo se tam přihlásil k pobytu, se už zase nikdy neodhlásil. Bylo to místo bolesti a smutku, ale také, což stojí za povšimnutí, místo humoru a dobrodružství. V tomto útulku žila parta pěti mladých lidí mužů a žen, kteří si říkali Půlnoční klub. Každou noc o půlnoci se scházeli a navzájem si vyprávěli různé příběhy – povídky plné milostných intrik a hrůzy, života a smrti. Příběhy pravdivé, vymyšlené, i ty, které spadaly někam mezi ně. Jedné noci, uprostřed docela hrůzostrašné povídky, uzavře těchto pět lidí dohodu, ve které se říká, že první z nich, kdo zemře, má vyvinout veškerou možnou snahu spojit se s ostatními – ze záhrobí. Pak jeden z nich opravdu zemře. A příběh začíná. Ten nejbáječnější příběh. Ten nejděsivější.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1996 , SignetOriginální název:
The Midnight Club, 1994
více info...
Přidat komentář
Za mě nápad super, nicméně mi dost nesedí do série Stopy Hrůzy. Tak nějak jsem se neměla kde bát. Spíš depresivní a smutný příběh hlavních aktérů.
A mně se to líbilo. Sice bych měla jisté výhrady k jednomu z koncových kousků (jsem trochu alergická na "povinné" americké korektní prvky, zasazené do příběhu, ale díky tomu, že je to celkem staré, tak tam aspoň není pitomý product placement)
Taková povídka s nevyužitým potenciálem. A u seriálu je to podobné. Cílová skupina míří do teenagerovských řad, nicméně i ti by si zasloužili dějovou linku lépe rozpracovat a dát tomu spád. Tři hvězdy za nápad a za to, že se kniha dala přečíst na jeden zátah. Seriál ale asi nedokoukám.
Tato kniha - tento příběh byl bez napětí a nějak bez nápadu. Předlouhé kapitoly mě doslova uspávaly. 50% za některé dobré povídky.
Fakt se mi to líbilo. Hodně strašidelný příběh ,který bych ani nechtěla zažít. Ale jako horůrek jsem si ho s chutí dala na dobrou noc.
Na příběh si už moc nevzpomínám, což značí, že asi nebyl zas tak dobrý. Spíš byl takový depresivní a místy lehce strašidelný. :)
Tento díl řadím mezi ty hrozne!Vůbec to nemá šmrnc stop hrůzy. BYLO to děsně deprimující a ještě jsem to četla před spaním, to budou sny.
Už je to dlouho co jsem knížku četla, jako ostatně všechny knížky ze série, ale tahle je jedna z těch, které mi uvízly v paměti. (teda... děj a edice uvízly :D)
Rozhodně je tato kniha jednou z těch, ke kterým bych se chtěla někdy vrátit, i kdyby jen proto, abych porovnala, jaký bude mít mé "vyzrálejší já" na knížku názor... (tentokrát už si snad připravím kapesníky)
Už je to strašná fůra let, co jsem tu knihu četla, ale vzpomínala jsem na ni nejednou. A opravdu dokáže naštvat, když mezitím zapomenete název i autora ;-). Ale štěstí mi přálo a pokud bude přát i dál, tak ji zase jednou dostanu do rukou. Příběh i příběhy v něm se mi moc líbily. Troufám si tvrdit, že by si zasloužil oprášit, přepracovat, doladit a znovu vydat. Moc ráda bych si knihu koupila a přečetla.
Docela mne tato knížečka překvapila svým námětem. Škoda, že to není, jako asi celý cyklus, lépe napsáno.
Tohle byl absolutně nejlepší díl z celé série. Ráda bych si to přelouskala znovu, ale někomu jsem ji v mládí půjčila a už knihu nemám. Škoda.
Štítky knihy
nevyléčitelně nemocníAutorovy další knížky
| 1996 |  Půlnoční klub |
| 1993 | Honba za přízraky |
| 1996 | Poslední upír 3 |
| 1996 | Poslední upír 1 |
| 1996 | Poslední upír 2 |
Knížku jsem četla poprvé před 24 lety, když mě otec umřel na rakovinu. Dnes jsem ji četla po druhé, v rámci osobní vỳzvy. Téma příběhu mě zaujal, moc se mě líbilo setkavaní klubu, a hlavně jejich historky, škosa že to nemělo víc dílů, přišlo mě to moc uspěchané.