Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170434/bmid_storocny-starcek-ktory-vyliezol-z-o-9r6-170434.jpg
4
7370
7370
Stoletý stařík série
1. díl >
Mysleli by ste si, že sa mohol rozhodnúť skôr a mal byť natoľko chlap, aby svoje rozhodnutie oznámil okoliu. Ale Allan Karlsson nikdy dlho o veciach nemudroval. Myšlienka sa ani nestihla usadiť v hlave starého muža a už otváral okno svojej izby na prízemí domova dôchodcov v sörmländskom Malmköpingu a vykročil rovno do záhonu. Pohyb mu vyšiel a nebolo to ani komplikované napriek tomu, že Allan sa práve dnes dožil sto rokov. V spoločenskej miestnosti domova dôchodcov sa asi tak o hodinu mala začať narodeninová oslava. Mal sa nej zúčastniť sám starosta. A miestna tlač. A všetci ostatní starčekovia. A všetok personál na čele s večne mrzutou sestrou Alice. Iba sám oslávenec sa tam nemienil ukázať. Tak sa začala jeho mesačná púť po celom Švédsku – s novými priateľmi a s kufríkom, ktorý mu nepatrí, ale o ktorý sa kadekto vrátane polície veľmi zaujíma... Bezstarostný starček má dosť času spomínať na svoj neskutočne dlhý a pozoruhodne prežitý život. Veď kto sa môže pochváliť tým, že večeral s budúcim prezidentom Trumanom, zviezol sa autom s bývalým ministerským predsedom Churchillom, plavil sa na riečnej lodi s mladou manželkou predsedu Maa či niekoľko mesiacov zdolával Himaláje? Napriek tomu, že Allana vôbec nezaujíma politika ani náboženstvo, zdá sa, že počas minulého storočia ovplyvnil väčšinu veľkých udalostí vo svete... Sto rokov Allan zneisťoval svet iba tým, že bol. A teraz je konečne voľný.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
"Na smrtelné posteli člověk většinou nelituje toho co udělal, ale toho co neudělal."
Skvělá kniha. Moc jsem od ní nečekala, říkala jsem si, že to bude takový pelmel.
Taky že je. Příběh připomíná Forresta Gumpa, který také všude byl a ovlivnil významné okamžiky dějin.
Stařík Alan a jeho neuvěřitelný život mi ale vyloudil úsměv na tváři skoro po celou dobu, poslední odstavec knihy nevyjímaje.
Rozhodně doporučuji!
Vzhledem k pověsti, která Staříka provází, se mi chce říct jen, mnoho povyku pro nic...
Stoletý stařík, kniha od které jsem očekávala něco obdivuhodného a mé očekávání se naplnilo. Příběh se podle mne rozjížděl pomaloučku, ale krásně to navázalo tu atmosféru, prostředí.
Jinak, dějová linka byla naprosto perfektní.
Další + bylo vyprávění z úhlu pohledu jiných postav.
Jsem čtenář, který naprosto obdivuje detaily, které se na konci neopomenou a naopak se tam podtrhnou a zveličí. To přesně příběh poskytl, takže za mě pět hvězdiček.
V knize jsou dvě roviny příběhu. Ta první je o stoletém staříkovi, který vylezl z okna a přišel ke kufru plném peněz. Už sama tato situace pobaví a následný útěk před zloději a policií má v tomto ohledu nepochybně vzestupný trend. Druhá rovina příběhu je o sto letech jednoho neobyčejného života, který sice působí až moc přehnaně, ale to je pouze lehoulinká vada na kráse a já musím konstatovat, že jsem se u něj neuvěřitelně bavil.
Zábavné, vtipné, pohodové, ani jsem netušila, že je autorem mé oblíbené postavy Forresta Gumpa, kterého mi stařík připomínal.
Pohodová knížka,ale i když má dost stránek.
Pana Alana bych ráda potkala osobně,vím,že to nejde.
Vtipně psané a usměvné dialogy,Bavila jsem se po celé čtení románu.
Tak jsem téměř po roce knížku dočetla. Čekala jsem, vzhledem k ohlasům, mnohem víc, nicméně nebyla špatná. Zasmála jsem se, až do konce jsem čekala, jak to vlastně skončí, ale neměla jsem problém na několik měsíců knihu odložit. Spíše naopak, měla jsem problém se donutit, abych ji znovu otevřela. Kdybych ji možná četla dříve, než nastal ten boom, a já bych tak neměla taková očekávání, možná bych ji hodnotila lépe než třemi hvězdičkami (dvě mi už přišly příliš málo).
Kniha je...milá. Ano, to je to slovo, které ji nejlépe vystihuje. Na základě ohlasů jsem čekala něco víc. V některých pasážích jsem se sem tam usmála, ale nějak to nestačilo, aby ve mě zanechala ten správný pocit. Když jsem ji četla a pak na chvíli odložila, měla jsem problém se k ní opět vrátit, protože zas tak moc se tam nedělo, a tudíž mi chybělo takové to nadšení.
Nevím proč je kolem této knihy tolik humbuku. Možná kdo má rád detektivky, agenty a sem tam nějaké zabíjení, si své najde. Kniha byla chvílemi velmi nudná. Ale oceňuji samotný nápad, že hlavním hrdinou je na první pohled zcela neškodný stařík.Udělala jsem však chybu, že jsem šla i na tento film, ale odešli jsme před koncem.
Stoletý stařík je skvělé literární dílo, které by rozhodně mělo patřit do základní výbavy každého knihomola. Pana Jonassona moc chválím, že dokázal sepsat něco tak úžasného - neuvěřitelnou porci zábavy v papírové podobě.
Jeden z nejvtipnějších románů, co jsem kdy četla. Určitě se k Alanovi ještě vrátím.
Knihu jsem si nesmírně užila. Jen težko jsem se odtrhávala od příběhu, který mě bavil a rozesmíval. Za mě jedině doporučuji.
Stařík to nemá jednoduché. Jednak je opravdu hodně starý a druhak musí rozesmávat čtenáře. A většinu knihy se mu to také daří. Ano, někdy ztratí dech, ale na dalších stránkách ho dokáže znovu popadnout. Zejména, když si vzpomene na své mladší "já". Je to filuta, tenhle stařík.
Za mě příjemně pobavené čtyři.
Všechno je to takové milé, úsměvné, i těch pár mrtvol vlastně odejde na věčnost poměrně vtipným způsobem a gulag je bezmála alternativa pionýrského tábora. Téměř všechny osoby včetně světových vládců a diktátorů (až na Stalina) jsou v podstatě milí chápaví a trochu uhození lidé. Stařík se mi líbil o trochu víc než Analfabetka, ale i tady bylo těch náhod, podivností a ulítlostí trochu moc na to, aby byl čtenář zaujat dějem od začátku až do konce.
"Jsi to opravdu ty..." dostal nakonec ze sebe Jurij. "Ale... ty mluvíš rusky...?"
"Jo, hned potom co jsme se naposled viděli, jsem si udělal pětiletej kurz tvý mateřštiny," vysvětlil Alan. "Na škole jménem gulag. Tak co bude s tou vodkou?"
Stoletý švédský Forest Gump se jednoho rána rozhodne utéct z domova důchodců a tím spustí lavinu neuvěřitelných situací, které přestávají být až tak neuvěřitelné, když začneme sledovat jeho život od nejranějšího věku. Ve strohém ale úderném stylu se kniha rozbíhá ke komickým a napínavým situacím, až ji dojde po první třetině dech. Vtipy i události se začínají opakovat a ztrácí na zábavnosti. Přestože se i v poslední třetině našlo pár situací, kterým jsem se zasmála nahlas, plácá se to všechno tak nějak přes sebe, aby to dospělo k šťastnému přeslazenému konci s paraplíčkem. Na závěr už chybí jen podotknout: "A zazvonil zvonec a pohádky je konec."
Přes mírnou počáteční rozvleklost se děj rozběhne tak, že než se nadějete, otáčíte poslední stránku. Retrospektivní pohledy do historie jsou skvělé a úsměvné, rozhodně překonávají paralelně běžící současný příběh. Místy se čtenář stává svědkem hodně velkého historického paradoxu - ale proč vlastně ne, když jde o humoristický román. Jen nesmíte podlehnout pokušení čemukoli z Alanova vyprávění uvěřit.
Nechci být zbytečně kritická, nechci srovnávat staříka s Forrestem Gumpem nebo do určité míry s přívřenýma deseti očima s naším Járou Cimrmanem, ale nejde si odpustit poznámku, že to tu už bylo. Je to příjemný a milý příběh, ale mému humoru přímo nesedl. Neříkám, že jsem se neusmála, usmála, ale to bylo všechno. Neznamená to samozřejmě, že je to špatně - tisíc lidí, tisíc chutí; jsem ráda, že jsem tohoto "čupr dědka" poznala, nechť si žije svým poklidným životem na Bali a já se vrtnu k mému oblíbenému Pratchettovi.