Strach múdreho muža
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123570/bmid_strach-mudreho-muza-qF4-123570.jpg
5
980
980
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Aj v ďalšom semestri musí Kvothe čeliť nepriateľom z radov študentov i profesorov a tvrdo si vybojovať každú mincu, aby sa udržal na škole. Po nevydarenom pokuse o záchranu prsteňa z rúk zlodeja a úhlavného nepriateľa Ambrosea zápasí doslova o holý život. K tomu sa pridáva obvinenie na súde. Kým utíchne rozruch, rozhodne sa na niekoľko mesiacov opustiť univerzitu. Vydáva sa do vzdialeného Severenu, kde vstupuje do služieb bohatého a vplyvného maera Alverona a okrem iného dostáva za úlohu zlikvidovať banditov rabujúcich na kráľovských cestách. Výprava sa nečakane zvrtne, Kvothe sa dostáva do ríše víl a neskôr do Ademu, krajiny obývanej mimoriadne zvláštnym a životaschopným národom. Chlapec získava užitočné skúsenosti a zručnosti. Popritom vytrvalo pátra po tajomných Chandriáncoch, vrahoch svojej rodiny.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
Tato kniha si rozhodně zaslouží plný počet. Byla to krása číst. Mňamka. Místy jsem se nedokázala odtrhnout. I tak hodnotím lépe první polovinu knihy, která se spíše nese v duchu prvního dílu. Ne že by druhá polovina byla horší, ale byla (na mně) moc fantastická. Felurian a její říši Fae jsem se nechala unést. Za to v Haertu jsem se moc nebavila, učení Ketanu mě nudilo. Ale to jsou veškeré mínusy příběhu. Jinak bych musela hodnotit pouze kladně a to už bych se mnohdy opakovala, jiní to už udělali přede mnou.
Zabrousila jsem i na youtube a poslechla si nějaké loutnové písně podle Khvota...ano, tak jsem je měla i v mé mysli.
PS: Jak dlouho budeme muset čekat na pokračování?? Snad se dozvíme brzo a do té doby neztratíme nit.
Téměř tisíc stránek napínavých jak kšandy, přestože by se na nich něco zásadního odehrávalo. Který autor tohle svede?
Skvělá kniha. Jedna z nejlepších fantasy, co jsem četl... problém je, že pokračování (a tedy odpovědi na všechny naše otázky) je v nedohlednu... a upřímně mám pochybnosti, že se ho dočkáme...
To nejlepší, co může novodobé fantasy nabídnout. Jsem opravdu rád, že jsem tomuto objemnému skvostu věnoval svůj čas. Rothfuss má výbornou práci se slovy, a já už se nemohu dočkat, až vydá poslední díl kvothova příběhu
Stejně skvělé jako předchozí díly, možná ještě lepší. Plně se stotožňuju s Air15 pode mnou. Tak skvělou ságu už jsem dlouho nečetl a myslím si, že je to jedno z nejlepších děl žánru vůbec.
Po přečtení i druhého (a zatím posledního) dílu Kroniky královraha můžu říct, že je to tam. Od Hry o trůny je to nejlepší fantasy román, jaký jsem kdy četl. Přitom obě dvě ságy nemůžou být rozdílnější. Rothfuss ale vítězí jazykem, promyšlenou strukturou a tím, že si jde vlastní cestou a nepodbízí se čtenáři. Je to něco mezi Oliverem Twistem, Harrym Potterem, Sapkowskim a Shakespearem. I tak to moc neodpovídá pravdě, lépe to ale popsat nemůžu. Je to ale nehorázná pecka. Strašně se mi líbí, že Kvothe si všechno musí vybojovat sám, nikdo mu nic nedá a jenom svojí chytrostí a schopnostmi se musí protlouct. Díky tomu, se mu nedá nefandit a už se strašně těším na další díl.
Přednosti které mělo Jméno větru zachovány, nedostatky odstraněny.
Nechápu výtky ohledně ne/dějovosti knihy, když se nad obsahem zamyslíte, dojde Vám, že celkový příběh, ale i Kvotheho vývoj se za těch 1000 stránek posunul mílovými kroky a to hlavně díky částem mimo Univerzitu - namátkou Vint a Maer, Fae, Cthaeh, Ademové. Rothfuss zkrátka věnoval druhý díl z velké části rozšíření svého světa, díky čemuž pochopíte některé prvky příběhu, kterým jste na začátku ságy třeba tolik nerozuměli.
I když jsem byl rád, že se děj posouvá mimo Univerzitu, prozatímní vrchol ságy pro mě představuje první třetina knihy, která se právě na Univerzitě odehrává. V podstatě nepřináší nic nového - Ambrose je ještě větší parchant než v prvním díle, Kvothe má s pravidly a penězi ještě větší problémy než prvním díle, Elodin je záhadnější, Devi rafinovanější, Auri kouzelnější, ale je to napsáno tak čtivě, tak poeticky, tak zajímavě (Elodin rules!).
Už aby Rothfuss dopsal třetí díl, takhle jsem se naposledy těšil na dalšího Harryho Pottera a v současnosti si toužím přečíst víc pouze Vichry zimy. Pokud však bude co se týká kvality třetí díl minimálně na úrovni druhého, má u mě Pat všechen čas světa.
Dodatek 1 - Škoda, že se ve Vintu Kvothe nepotkal s Ambrosem.
Dodatek 2 - Za Cthaeh bych nejradši přihodil šestou hvězdičku.
Skvelé, už len dotlačiť niekoho nech si pohne s tretím dielom..Hudbou ticha ma neopije. :)
Část "lovu na bandity" mě popravdě moc nebavila, ale pořád je to špičková knížka. :)
Já vám nevím. Tahle série je tak divná. No, rozhodně zvláštní. Kdyby se mě někdo ptal, jak se mi to líbí, tak nemůžu úplně s čistým svědomím říct, že jsem nadšená. Ale prostě musím číst dál a dál. A už se nemůžu dočkat pokračování. Konečně knížka, která rozsahem odpovídá mému gustu :)
Do poloviny byla kniha opět skvělá, potom jsem se začala trochu nudit. Některé kapitoly mě nebavily vůbec. Některé zase naopak ano. Ale oproti prvnímu dílu mě tato kniha trochu zklamala. Bylo tam dost akce, ale nevím, prostě mi to občas přišlo až moc překombinované.
Druhý díl nezklamal, byl byl stejně nádherný jako první. Moc se mi líbí způsob, jakým Rothfuss píše, děj vám sám vyvstává před očima aniž byste se museli snažit, hrdinové ke kterým přilnete a spousta krásných vět, které máte potřebu si podtrhnout... Má to jedinou chybu - že zatím není další díl.
Nikdy jsem nečetla nic tak krásného a do puntíku vypracovaného. Je tam spousta děje, a když už si říkám: Jdu spát....něco se v knize stane, a na večer už je dočtená. Zatím na tuhle knihu nemá ani selekce. A to už je co říci.
Konečně pořádný kus knihy. Pokud třetí díl bude ještě rozsáhlejší než je rozdíl mezi první a druhou částí, pak se nedivím, že ji ještě Rothfuss nedopsal. Je ale super, že se plánuje film a seriál, sice vlastní fantazie je nepřekonatelná, ale i tak jsem zvědavý jak to pojmou a jak ty scény budou vypadat na plátně :)
Velmi se mi líbilo, že děj se stal mnohem rozmanitější. Opravdu zajímavé detaily jako použití prstenů u Maera, emorukomluva Ademů nebo den a noc v říši Fae. Myslím si, že je to dobře rozjeté a jsem zvědavý na vyřešení všech záhad. Čekal jsem ale, že alespoň některé záhady vyjasní, protože jich je až příliš - Denna, dveře v Archívu, Amyrové, a tak bych mohl pokračovat.
"Mluvíš jako pes, když štěká." ... "Žádný konec. Žádný smysl."
Konečně jsem ji dočetl. Musím však říct, že to byla skvělá kniha. Rothfuss má překrásný jazyk a velkou spoustu nápadů, kterými dokáže příběh pořádně nasytit. Ano, mám sice nějaké výtky, určitě by kniha šla o sto, možná i víc stránek osekat. Ale to nechme stranou. Rothfuss je génius a i já jsem podmaněn jeho světem.
Nevím, kde začít. Podobné pocity, jako jsem měl při čtení této série ve mě dokázali vzbudit pouze Silmarilion a Wetemaa, plakal jsem při smrti Kvotheho rodičů, učil jsem se s ním bojovat, hněval jsem se při onom ovládání blesku. Když jsem se dozvěděl o hudbě ticha a přečetl si text distributora, mé srdce se málem zastavilo úzkostí a očekáváním. Rothfuss mě chytil do podmanivých linek svých textů a já nejspíš nikdy nebudu schopen najít cesty ven.
Takže oproti prvej knižke mierny posun v príbehu. Knižka obsahuje aj pár príjemných, kvetnatých myšlienok, pre ktoré si ma ako čitateľa udržala a za ktoré autora chválim. Dej sa posunul aj mimo univerzity a teda príbeh dostal iný rozmer. Rozdelila by som ich na časti: 1. pobyt u Alverona, 2. výprava za banditmi 3. ríša víl, 4. Adem, 5. návrat na univerzitu. Každá časť bola dosť natiahnutá a myslím, že keby z nich autor ubral a zachytil podstatu, tak by kniha mala väčšiu výpovednú hodnotu a získala švih.... Celkovo ma postoj Alverona sklamal, aj to ako sa zachoval ku Kvouthemu. Úver na školné bola len náplasť. Najviac ma zaujala výprava za banditmi s partičkou bláznov. Tu predviedol Kvothe svoje najväčšie magické schopnosti a táto časť bola najnapínavejšia z celej knihy. Výprava do ríše víl ma tak trochu nudila, ale prežila som to kvôli Kvotheovmu prerodu v muža :-).Táto časť bola určite poučná aj pre mužskú časť čitateľov, ktorí si chceli vycibriť techniku - tisíc rúk,ťahanie vody zo studne, krúženie okolo mesiaca, či trepotavá ruka.... Ademčanov som si bohužiaľ ako národ vôbec neobľúbila. Okrem Tempiho ma tam žiadna postava neoslovila ale mi skôr ich správanie vadilo. Samé pravidlá, zákazy, žiadny zmysel pre emóciu, úsmev či hudbu. Hlavná vec, že boli voľnomyšlienkárski voči sexu...ale samozrejme bez akéhokoľvek prejavu citov. Nuda, nuda, nuda... Bola som rada, že odtiaľ odišiel. Akoby toho nebolo dosť, Kvothe si cestou späť len tak krvilačne zabije 9 ľudí. Tento skrat, úplné zatemnenie mysle som nechápala. Kde sa to v ňom zobralo? Ako rozdvojená osobnosť.... Denna mi už skrátka lezie na nervy a neviem čo vlastne chce...Bast? Ani v tejto knižke sme sa nedozvedeli kto to je a akú úlohu hrá v Kvotheovom živote....žiaľ. Prejavil sa akurát na konci z čoho ale vyvstáva ďalšia záhada na ktorú budeme ktovie dokedy čakať. Auri? Osôbka tak trochu mimo a poviem Vám pravdu, aj mimo môjho záujmu. Práve preto je pre mňa nepredstaviteľné, že autor dal prednosť vydaniu knihy o tejto vyrábačke mydla ešte pred dokončením tretieho dielu trilógie a čitateľov Kvothea necháva trepotať vo vetre už 3 roky. Tak na koniec aspoň jedna čerešnička z knižky: "Pravdaže nebola dokonalá, ale čo na tom v láske záleží? Neuvážená láska býva často tá pravá. Milovať pre niečo vie každý. No milovať napriek chybám, ba dokonca milovať aj tie je prejavom zriedkavej a čistej náklonnosti."
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 |  Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Strach moudrého muže je rozhodně kvalitní četba, byť se její hodnocení neobejde bez výtek. Kvoth je fascinující hrdina, s nímž je zacházeno fascinujícím způsobem. Jsou chvíle, kdy se chová jako nafoukaný sobecký parchant, a chvíle, kdy je to naivní tuňťa, nad jehož laskavostí kroutíte hlavou. Jsou chvíle, kdy mu projdou neuvěřitelné věci, a chvíle, kdy mu autor vymáchá čumák v problémech a strastech, které měl podle vás hravě zvládnout. Neustále tak osciluje mezi superhrdinou a normálním člověkem, což občas může být úsměvné, ale také to budí napětí a kouzlo neočekávaného.
Stejně, byť v mnohem rozvláčnější míře, je na tom i budování a posunování příběhu. Jako i u předešlého dílu se mi nejvíce líbila univerzitní polovina. Jednak obsahovala více lépe prokreslených charakterů, druhak se zde epičnost vyprávění držela ve zdravých mezích a tak jsem autorovi ráda prominula, že je nepříčetný grafoman. Jakmile však Kvoth vykročil do světa, stala se z toho typická legenda o hrdinovi, který během relativně krátké doby zažije věci, které by bylo těžké narvat do půlky lidského života. Naráží na nevídané věci, dopouští se nevídaných činů, učí se nevídaným schopnostem… Děj nabírá jisté epizodnosti, přičemž některé epizody jsou zbytečné dlouhé (pobyt v říši elfů by šel zkrátit o polovinu, pobyt u Ademů o dvě třetiny). Chvílemi jsem měla chuť zbytečně natahované prázdné pasáže prostě přelistovat. Byť je druhá polovina dějově o něco horší než první, jde však o brilantně napsanou knihu. Jak autor, tak i překladatel se v textu vyřádili a stvořili prózu na pokraji poezie (Kvoth jistě odpustí).
A ještě někdo má pocit, že tato série nikdy nedojde svého jména? xD