Strakáč a Tioni
Daniel Rušar
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421186/bmid_strakac-a-tioni-Gon-421186.png
5
35
35
Chytrá knížka o tom, že na jinakosti není vůbec nic špatného. Co bys dělal, kdyby tvůj kamarád vypadal úplně jinak než všichni ostatní? A co bys dělal, kdybys byl odlišný ty a jiní (Tioni) by se ti smáli? Někteří z nás mají možná větší nos, někomu zase odstávají uši, někdo má křivé zuby… Klukovi z naší knížky se na těle objevily skvrny a už se jich nezbavil. Dostal kvůli tomu dokonce i jméno – Batika. Knížka lektora osobního rozvoje Daniela Rušara a ilustrátorky Adely Režné přivádí děti k poznání, jak důležité je skutečné přátelství. Učí je, jak se z nedostatku dá udělat přednost a že smích bývá dobrým lékem na každou bolest.... celý text
Přidat komentář
Trhalo mi to srdce za Strakáče. Jinak napsáno s citem, sílou, pochopením a snad i kladným závěrem.
Zdařilá knížka českého autora o jinakosti, která vlastně vůůůbec není důležitá. Knížka je většího netradičního formátu s velkoformátovými ilustracemi, které krásně podtruhují příběh samotný. Knížek s tímto přesným cílením je bohužel jako šafránu, především pro dětského čtenáře, takže jsem za tuto velmi ráda a i dcera ocenila a pochopila její smysl a sdělení. Za nás tedy můžeme doporučit k přečtení.
Chytře zachycuje východisko z leckteré nepříjemné sociální situace: zapojení sebevědomí a nadhledu. Tohle kouzlo opravdu funguje. Chytit tu šťastnou chvíli uvolnění, kdy jsem sám se sebou v pohodě, za pačesy. A užít si ji. Protože když člověka nepřijímají ostatní, pořád ještě může přijmout sám sebe. A ano, jasně, že se to pak projeví i v postoji ostatních, ale to v tu chvíli není nejdůležitější. Knížka podle mě může být dobrý dílek ve skládačce terapie dětského outsidera. A věřím, že funguje i jako prevence. Na příkladu Strakáče dítě nahlédne do tématu sociálního vyloučení a trochu si ji prožije a promyslí ještě dřív, než se s něčím takovým setká v realitě a samo se ocitne v jedné nebo druhé roli: mezi většinou nebo jako odmítaný outsider.
Malé, nijak podstatné zklamání v tomto příběhu pro mě představuje písmo.
Když knihu budou číst rodiče svým potomkům, nebo učitelky ve školce dětem, nemám námitek. Ale jakmile si knihu vezme začínající čtenář, zvládne ten písemný konglomerát? A když ho zvládne, nezamotá mu hlavinku?
Text není napsán ani malými tiskacími, ani malými psacími písmeny. Ovšem není ani velkými tiskacími, natožpak velkými psacími písmeny. Je to takový zvláštní (a pro mě nelogický) mix nevázaného obojího písma. Někde se děti učí psát písmem comenia script, někde pokračují v klasickém psacím písmu. V obou případech rozlišují velká a malá písmena, jenže tady to tak není.
Ano, myšlenka je skvělá, jenže já jsem se zasekla právě na onom provedení. Ale možná je to právě jen a jen můj problém - uvidím, co mi na to řeknou naši prvňáčci.
Povinná četba pro mateřinky! Z fleku! Čtení se stává stezkou odvahy pro tvrdohlavé nebojsy – válečné barvy, velké obrázky, smutné našlapování v nebezpečném prostředí… a nakonec… Si to prostě přečtěte! :-)
Příběh o jinakosti. O smutku, osamění, ale také přátelství a humoru.
Lidi neberme se tak vážně a naučme to i svoje děti.
Skvělá knížka, která by se měla dětem předložit už ve školce!
I z nedostatku se dá udělat přednost a smích je lékem na bolest.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Strakáč a Tioni |
| 2016 |  Kamzíkův velký skok |
| 2016 | Vlk a tma |
| 2011 |  Jaro kriplů |
| 2020 | Zachariáš a studená voda |
Citlivý příběh, který se dotkne každého z nás. Není důležité porovnávat se , jestli náhodou není v něčem ten druhý lepší než já anebo jsem to já kdo má lepší oblečení... ale mít kolem sebe lidi, kterým je jedno kdo s váma doma žije nebo to, jak vypadáte.
Tioni, vydržel si a vydržíš ještě hodně
Pro čtenáře, aby si to, co nemůžeš říct ústy předával dále aspoň přes písmenka.
Krásně psaný text.