Strakatý máslo

21.10.2020

Promiňte, ale musím se ohradit vůči tvrzení, že Kubínovy pohádky jsou porno.
Pan Kubín vydal prvně své povídky, když mu bylo 77. Ve svých výtvorech i v povídkách a pohádkách nasbíraných v terénu pouze udělal to, co měli udělat puristé, kteří "očistili" naši lidovou slovesnost jednou provždy od "špíny" živočišnosti a přirozenosti podle romantických přestav J.J. Rousseaua (jen si přečtěte Babičku, je to naprostá selanka). Kubín byl dost starý na to, aby si pamatoval slovesnost z přelomu 19. a 20. století. Položil si otázku (tedy teoreticky), zda je možné být sběratelem lidových písní, zvyků a držet si nos, když sedlák kydá hnůj? Kubín psal tak, jak mluví jeho hrdinové, kteří se neštítí žádného projevu života a berou ho se vším všudy. Radují se nad tím, že člověk může pozemsky milovat, plodit a rodit a vnímají krásu života všemi smysly. Kašlou na církevní vnímání hříchu, vědí o pozemské spravedlnosti svoje.
Kubínův svět je divoce barevný, strakatý a bláznivý a má své kouzlo. Zasmějete se a vleze vám pod kůži jeho rozvernost, kterou v sobě někde skrytě nosíme.
Strakatý máslo je prostě lék na všechny chmury. Namažte si ho bohatě!