Strašidelné Brno
Arnošt Goldflam
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477560/bmid_strasidelne-brno-1ds-477560.jpg
3
51
51
Husí kůže zaručena! Patnáct strašidelných příběhů pro děti i rodiče. Když se do brněnských ulic a uliček začne vkrádat tma, probouzejí se strašidla i staré legendy! Skoro každá zdejší památka nebo místo má své děsivé příběhy – a málokdo je zná tak dobře jako Arnošt Goldflam. Jaká tajemství skrývá orloj na náměstí Svobody, park v Lužánkách nebo Kapucínský klášter? To nyní zjistíte i vy, milí čtenáři, a věřte, že až se příště půjdete projít Brnem, už se na něj nebudete dívat stejnýma očima. Moji milí čtenáři, děti a rodiče, když jsem ještě bydlel v Brně a hlavně když jsem byl ještě děcko, býval jsem velký snílek. Představoval jsem si různé dobrodružné a strašidelné historie a rodičům jsem tvrdil, že jsem to doopravdy zažil, a taky jsem si to mnohdy myslel. V téhle knížce jsem si na to všechno vzpomněl a všechny ty příhody jsem pro Vás sepsal. Srdečně Váš Arnošt Goldflam... celý text
Přidat komentář
Skvělý způsob, jak člověka provést Brnem tak trochu jinak. Strašidelné příběhy s úsměvným nádechem, psané spíše pro děti a mládež, jsem si ráda po večerech přečetla. Nemohu se zbavit pocitu, že by zážitek dostal větší grády, kdybych poslouchala knihu jako autorské čtení Arnošta Goldflama, to bych však zase přišla o úžasné ilustrace Petry Goldflamové Štětinové, které knihu podstatně obohacují.
Knihu som čítala veľmi dlho, na to aká je útla a má pomerne veľké písmenka. Podľa názvu som čakala niečo iné, viac mrazivé a strašidelné.
Dve hviezdičky dávam kvôli zaujímavým ilustráciám a Brnu, ktoré je mojou srdcovkou.
Strašidelné Brno obsahuje povídky zvláštní, občas lehce mrazivé, některé spíše úsměvné než hororové, každopádně mají nápadité pointy. Vážou se většinou k určitému místu, občas je důležitější nějaká známá postava. Nejsou to povídky, u kterých by se čtenář bál, to asi ani nebyl záměr autora, spíše jde o zajímavé náměty a přiblížení určitých míst. Z toho důvodu příběhy zaujmou více Brňáky, ostatní mohou být spokojeni méně.
Já jsem se bavila, bylo to fajn počtení a patřím mezi ty, pro které je Brno bonus navíc :-).
Na některých povídkách bych řekla, že je znát, jako by si je pan Goldflam pamatoval z dětství - jak si je vyfabuloval. Jsou jako vymyšlené od malého kluka. Ale jinak se mi to četlo docela dobře.
Arnošta Goldflama mám rád. Jako herec je skvělý a tak jsem chtěl poznat i jeho dílo. Mimochodem, že píše knihy jsem zjistil čirou náhodou.
Bylo to však rozčarování a malinko i zklamání. Kniha mě prostě neoslovila a i celkově vyprávění velice průměrné. Já raději zase toho pana herce.
Hezké příběhy z Brna,zajímavě zpracované a doplněné ilustracemi Petry Goldflamové.Libil se mi příběh o Trenckovi a Wilsoňáku.
S velkou přestávkou mezi začátkem a koncem čtení (několik měsíců), jsem se doploužila ke konci.
Hmmm :-/. Asi nemůžu říct, že mě to nějak zvlášť bavilo. Představa, že by něco z toho mohlo být pravdou je celkem depresivní, nikoli hororová.
Celkově oddechová kniha a moje první setkání s autorem
V první řadě bych chtěla varovat, že se nejedná o dětskou literaturu, i když jsem to viděla v této kategorii zařazené. Dítě do 15 let to podle mě není schopné nijak uchopit. Jinak ale nevím, kam knihu zařadit. Povídky nejsou strašidelné (spíš depresivní) a vedou odnikud nikam. Knihu jsem nedočetla, skončila jsem poměrně brzy u "Jurského parku", ale možná je to jen tím, že jsem Středočech ;)
V hlavě mi pořád zněl nezaměnitelný hlas pana Goldflama. Jako by mi příběhy přímo četl a já naslouchala. Občas goldflamovsky milé a vtipné, občas nic pro bojácné dětičky. Ve výsledku příjemně strávený čas v ulicích Brna.
Knihu jsem měla zapůjčenou z knihovny a jsem ráda, protože nepatří k těm, které bych potřebovala vlastnit. A celkově si myslím, množina potenciálních kupců nebude velká. Brňáci a příznivci AG.
Některé příběhy jsou vypointované lépe, někde to možná trochu vázne, ale že by mě to úplně nebavilo, říct nemůžu. Lepší průměr, víc k přemýšlení než k tomu, se bát.
Znáte ten pocit... Chodíte okolo nějaké pizzerie, jídlo voní až ven a vám se sbíhají sliny. Jenže nemáte čas, tak chodíte okolo a máte na tu pizzu strašnou chuť. Konečně si ve svém natřískaném programu najdete chvilku, zajdete do pizzerie a tu vysněnou pizzu si dáte. Vypadá dobře, voní dobře, ale prostě nesplní vaše očekávání. Takové jsou moje pocity ze Strašidelného Brna. Některé příběhy kopírují ty nejohranější duchařské povídky, jiné prostě nikam nevedou, jiné si vysloužily prostou "meh" reakci. Nejděsivější je opravdu povídka o rozkopaném nádraží.
Brno mám ráda, i přes všechny výhrady to nebyla špatná kniha. Prostě jsem zvyklá na strašidelnější strašidelné příběhy :)
Více Brna než hororu, i když zlí jazykové by mohli říct, že Brno je jeden velký horor. Z tohoto pohledu je nejvíc hororová povídka o brněnském nádraží.
Jinak jsem ale pochopila, že nejsem ten správný Brňák, i když jsem se tu narodila, studovala a stále bydlím a pracuji. Díky knize jsem zjistila, že mi chybí brněnské kořeny, rodiče jsou přistěhovalci a tím pádem vnímám tohle Brno historicko-beletristické jako skoro cizí město.
Normálně bych hodnotila o kousek níž, ale prostě ... Brno, no...
Ráda jsem si prošla Brnem s panem Goldflamem a jsem ráda, že se tu našla i povídka o baronu Trenckovi.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Tatínek není k zahození |
| 2012 |  Tata a jeho syn |
| 2007 | Doma u Hitlerů |
| 2021 | Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Strašidelné Brno |
Pro Brňáka je to milé počtení o známých místech s nádechem tajemna. Kniha přesně splnila očekávání...