Strašidelný dům
Charles Dickens
Soubor povídek ze sborníku „Christmas Stories“: - Příběh chudého příbuzného - Příběh dítěte - Strastiplná dobrodružství anglických zajatců - Strašidelný dům
Přidat komentář
Hezké příběhy, které se dobře čtou. Jen je škoda, že jich nebylo víc v této knížce.
Mám ráda Dickensovy příběhy a i když se proslavil hlavně svými romány, jeho povídky si také ráda coby odpočinkovou četbu také přečtu.
Ah, ty Dickensovy povídky=o) je škoda, že v češtině nikdy nevyšly v uceleném souboru, a tak je musí člověk sbírat po kouskách, takže se přes veškeré potěšení z četby sem tam objeví i jistá trpkost. V tomto souboru nazvaném Strašidelný dům jsou ze Strašidelného domu pouze dvě první kapitoly - spíš bych sáhnul po vydání od Akcentu z roku 2008 obsahující kapitoly všechny, včetně Collinsových či Gaskellové, s nimiž na knize Dickens spolupracoval. Druhou trpkost, které mi toto vydání způsobilo, bylo při Strastiplných dobrodružstvích anglických zajatců. Překladatel totiž ze tří kapitol přeložil jenom dvě, které napsal sám Dickens a vynechal onu prostřední Collinsovu, kterou zmínil komentářem o dvou větách, které jsou v každém anglickém vydání. A tak po Amerických poznámkách nezbývá nic jiného než si poradit svépomocí. Takhle vytržená kapitola totiž způsobila, že obě kapitoly ani ne tak obsahem, jako formou vyprávění působí velmi odlišně a nesouvisle.
Na druhou stranu, abych jen neplakal, je tu Příběh chudého příbuzného, který je opětovně dickensovsky silný, smutný a jímavý a velice lidský. Však kolik z nás žije ve vlastními silami vybudovaných vzdušných zámcích, které tolik kontrastují s realitou, kterou se stydíme otevřeně přiznat? A Příběh dítěte je už jen krátkou sondou do lehkým patosem posypaného putování lidským životem. Dovedu si představit, že podobným způsobem bude většina z nás vzpomínat, když se bude blížit na konec lesa, kterým procházíme.
Část díla
Příběh chudého příbuzného
1852
Příběh dítěte
Strašidelný dům / Strašidelný dom
Strastiplná dobrodružství anglických zajatců
1857
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Připadá mí to takové strašně "upovídané". Hrdinové povídek - vypravěči jsou chudí, prostí, nevzdělaní lidé (kupř. ten námořník neumí číst ani psát a své vyprávění diktuje urozené manželce), ale přitom mají slovní zásobu a schopnost dramaticky podat svůj příběh na neuvěřitelně vysoké úrovni?
Zaujalo mne , že "... těm domorodcům, co jsou napůl černoši a napůl Indiáni, se říká sambo", protože dosud jsem měla o významu slova sambo úplně jiné představy.
Autor výstižně popsal vztah anglických kolonizátorů k původním karibským obyvatelům: "... zkrátka nemůžu vystát domorodce, leda ve formě ústřic."
Ale nejvíce se mi líbila tato slova ze Strašidelného domu:
"Nebudeme mít žádné služebnictvo," řekla má sestra rázně.
Jako většina lidí v mém společenském postavení jsem si nikdy nepomyslel, že bych se někdy mohl obejít bez těch věrných nemotorů ... byla to pro mne představa tak nová a bizarní, že jsem se tvářil asi velice pochybovačně, když jsem slyšel ten návrh.
- Jak já té postavě rozumím! Sama vím, co je to za život bez služebnictva - fakt bizarní! :=)))