Strašidla a krásné panny
Zdeněk Šmíd
Humorné parafráze na staré lidové pověsti, kalendářové historky a anekdoty z Karlovarska nepochybně patří ke zlatému fondu tvorby spisovatele Zdeňka Šmída. Čtenáři se opět mohou těšit na dílo, které rozhodně nepostrádá smysl pro jemný humor, laskavou ironii a lehkou nadsázku. Kniha vyšla poprvé v roce 1983, nyní se pro velký úspěch dočkala již čtvrtého vydání, tentokrát ve stejné úpravě jako knihy Dudáci a vlčí hlavy (Olympia, 2008) a Předposlední trubadúr (Olympia, 2009) s půvabnými ilustracemi Markéty Vydrové.... celý text
Přidat komentář
Odpočinková četba z kraje, který osobně příliš neznám, o to bylo poutavější poznat je skrze pověsti blíže.
Moc pěkné posbírané příběhy ze západních Čech,konkrétně: veselý loupežníci nebo starý Soff u mě výherci.
Dost se mi líbilo i autorovo vtažení do dané doby a střílepečky historie. Škoda, že jsem tohle neměl přečtené nebo sebou v ruksaku, když jsme některými místy šlapali na vandru.
Jedna z mých nejoblíbenějších "šmídovek" a knížek vůbec. Jsou to krásné příběhy a atmosféra Krušných hor a Karlovarska z toho hmatatelně vystupuje na každé stránce. Knihu můžu číst třeba podesáté a stejně se mi neomrzí. Pa Zdeněk Šmíd prostě uměl!
Pěkná knížka, pár hlášek si z ní stále pamatuju ("nechápu, proč jsem si sama dosud nekoupila červenou špičatou čepici") a mám s ní spojené pěkné vzpomínky - četli jsme si ji při táboření ve Svatošských skalách kdysi v pravěku.
Ano, mé oblíbené pohádkové knize pro starší školní věk (aspoň v mém případě) pořád hvězdičky sluší a pořád mne některé hlášky, které dodnes používám, baví. Vrátila jsem se k ní kvůli Čtenářské výzvě, ale jsem ráda, že ji v knihovničce mám. Navíc jsem kdysi díky ní podnikla spoustu zajímavých výletů po Poohří, takže nostalgie je na místě...
Tohle mi vyloženě sedlo.
Když jsem knihu bral do ruky, nevěděl jsem, co od ní čekat. Nalákaly mne oblíbené Nepraktovy ilustrace, ale jméno autora textu mi nic neříkalo.
Po úvodních pár odstavcích, kdy se dozvíme, o čem ta kniha vůbec asi tak bude a kde se jednotlivé pověsti odehrávají, přijde první příběh a, alespoň pro mne, překvapení a radostné zjištění. Pověsti jsou psány moderním jazykem a hlavně jsou plné slovních hříček a humoru vůbec. Dokonce bych styl vyprávění přirovnal k Terrymu Pratchettovi a jeho Zeměploše.
Jasně, některé z pověstí jsou méně propracované a trochu se z nich humor vytrácí, ale většina opravdu stojí za to. Je to napsáno lehce a s nadhledem, autor se při psaní jistě bavil a bavil jsem se i já.
Těžko se hodnotí, zas tak mě to nebavilo, některé pověsti byly dost slabé a povídání mezi pověstmi bych nejraději přeskakoval. Na druhou stranu tohle není kniha, kterou jsem vyhledal kvůli tomu, abych se bavil, ale abych se něco dozvěděl o okolí, ze kterého pocházím, a to se splnilo. Další minus je za to, že některé německé věty a slova autor překládal a některé ne. Buď a nebo, tohle nemám rád. Jestli jsem to ale pochopil správně, tak autor vybral ty nejlepší pověsti z kraje, zkompletoval je a upravil do čitelnější podoby. Takže kdyby to neudělal, tak bych neznal ani jednu a nebo bych musel hledat kdo ví kde... Takže jo, pro krajany rozhodně doporučená četba.
Krásné dílko, které mne vícestranně potěšilo. Zajímavým způsobem velmi srozumitelného vyjadřování s vhodnou měrou archaismů… Žádné hraní si na Palackého ani žádná soudobá rádobymoderní nespisovnost. Jednotlivé povídky se vyznačují pozoruhodnou vyvážeností mezi moudrým a zároveň humorným vyzněním point. Příjemná, z autorovy strany mimořádně inteligentní ukázka toho, že moudrost nemusí vždycky nudit či za každou cenu dojímat k slzám, ale může i bavit. Zdeněk Šmíd zaslouží obdiv za mravenčí studium historických pramenů, znalost vesnických povídaček a skvělý přehled o německé minulosti Karlovarska. Nejlepší povídka má název O ovčákovi a krásné panně, začíná na str. 85.
Část díla
Bohatý sluha na soutoku
1983
Les plný pokladů
1983
Lesy,louky ,potoky
1983
Lotři na Nebeské skále
1983
O boji s čertem
1983
Cíleně jsem si tuto menší knížku vzala do Mariánských Lázní, ať mi zpestří pobyt a je to stylové z Karlovarského kraje. Občas jsem si ji brala i na cesty a zpestřila mi odpočinek na vyhlídkách. Příběhy a pověsti se mi dobře četly a někdy jsem se i pobavila.