Strašidlo cantervillské a jiné povídky

04.03.2024 3 z 5

Krátká sbírka povídek pojmenována po jedné z nich. Je pravda, že titulní povidka Strašidlo Cantervillské a možná ještě Zločin Lorda Artura Savila mě dokázaly alespoň trochu upoutat a četly se vcelku dobře. Zbytek byly buď pohádky, které působily velmi prvoplánově a měly naprosto přestřelenou personifikaci různých věcí, nebo to byly kratičké povídky s nepříliš poutavým příběhem a odhadnutelnou pointou. Jen díky dvoum výše zmíněným povídkám snese kniha alespoň nějaký standard a není to čtení pro malé děti. Opět se potvrdilo, že formát kratších povídek moc nemusím a četba téhle knihy ve mě pravděpodobně nezanechá vůbec nic.

1

03.12.2023 4 z 5

Tomk0

Takové oddychové. 75%

5

11.07.2020

Set123

Wilda mám velice rád a snažím se přečíst co nevíce z jeho tvorby. Tato kniha (ISBN: 978-80-7390-978-9) má tu ohromnou výhodu, že obsahuje pěknou sbírku mnoha jeho děl.

Co se pohádek týká… Plakal jsem. Opravdu jsem plakal, což jsem vpravdě nečekal. Slavík a růže, to bylo jasné, znal jsem ze základky, už tehdy se mi to zdálo dosti smutné a nyní, když jsem si v klidu doma přečetl celou povídku? No potěš pánbůh. Jediné, co mě trošičku naštvalo, bylo odchýlení od běžného překladu „Slavík“ na „Slavice“, což se mi zdálo poněkud zbytečné, ale což.

Šťastný princ je neuvěřitelné depresivní, dítěti bych to nikdy nepřečetl. Pohádka de facto říká „Přátelé, s altruismem se můžete jít vys…!“ A opět, konec je při nejmenším stejně smutný jako Slavík.

Sobecký obr je o maličko méně smutný, ale slza stejně ukápne. Příběh o nápravě, s více méně šťastným, symbolickým koncem. Úžasná pohádka.

„Oddaný přítel“ je hrozná věc. Tedy aby bylo jasno, je to dobré, ale hrozně cynické. A to já si o sobě myslím, že jsem pěkná svině, ale mlynář mě jednoznačně trumfnul. Hraboš mi až moc připomínal některé mé známé, takže to celkem bolelo.

Pozoruhodná raketka mě ponechala bez většího zaujetí.

Z „Domu granátových jablek“ bych vyzdvihl jednu povídku, i když i „Mladý král“ byl úžasný. „Dítě hvězdy“ byla pro mě povídkou tak neuvěřitelně bolestivou a krutě realistickou, že i trvalo nějakou tu dobu se z ní oklepat. Rozmazlení dítěte, jeho hrozný charakter, náprava charakteru, šťastný konec. A nebo ne? Co kdyby se šťastný konec nekonal? Poslední odstavec knihy mě zamrazil. Něco tak… skutečného, jsem dlouho nečetl...

Strašidlo Cantervillské je naprosto geniální povídka, stejně tak i Zločin lorda Artura Savila (na Youtube lze najít televizní inscenaci, kde lorda Savila hraje Václav Voska, plně doporučuji.) Sfinga, ani Milionář, na mě tolik nezapůsobily, ale nebyly špatné.

Ne všechny povídky jsou opravdu výborné, ale žádná není špatná a to je opravdu pozoruhodně netypické u povídkových sbírek. A to jak na mě alespoň některé zapůsobily vynáší knize mé nejvřelejší doporučení.