Stráž u mrtvého

07.07.2013

Náhled do prapočátků horrorové (tehdy ještě strašidelné nebo hrůzné) literatury a jejího základního kamene - povídky. S tím se trochu pojí to, na co v závěru doslovu upozorňuje samotná editorka antologie Marie Švestková: "k strašidelným a hrůzným povídkám, zvláště těm starším, je třeba přistupovat s jistou shovívavostí." A přesně o tom to je. Klady této antologie bych rozhodně nehledal v kvalitě a originálnosti zařazených povídek. Neznamená to, že nejsou dobré, některé z nich dokonce výborné, znamená to jen to, že témata, která propírají a na jejichž bedrech se jejich prostřednictvím rodila hrůzostrašná povídka, již dnes mohou dnes působit již vyčpěle, obzvláště, připočteme-li k tomu dobový styl vyprávění. Přesto, taková RAPPACINIHO DCERA, SMUTEČNÍ ZÁVOJ, SKOKAN (a to mě Poe zrovna dvakrát nebere), CO VYPRÁVĚLA STARÁ CHŮVA nebo nejlepší povídka antologie VLKODLAK, patří k velmi kvalitním povídkám nejen svého žánru. Ke slušnému průměru se pak řadí valný zbytek povídek (HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO, MARKHEIM, ŽENA ZE SNU, STRÁŽ U MRTVÉHO nebo vlastně nestrašidelný PŘÍŠERNÝ ŽENICH. Z konceptu antologie trošku vybočuje zajímavá, trochu čapkovská a až se mi chce napsat haškovská, komediální sci-fi VYPRÁVĚNÍ O SÍLE ODPUDIVÉ. Naopak, velmi mě zklamal sheridan Le Fanu se svým poměrně nezáživným a nudným NEODBYTNÝM DUCHEM. Bude-li se na knihu nahlížet z pohledu současného horroru, pravděpodobně neobstojí. Její krása však spočívá právě v tom, že je ten pohled třeba trochu natočit. Každopádně, kniha má v žánru své místo, svůj důvod, své opodstatnění a neměla by chybět v žádné hororrové knihovničce.

19.06.2012

Výborná antologie klasických hrůzostrašných příběhů. Vřele doporučuji všem,kteří mají rádi "tichou hrůzu".