Stráž u mrtvého
* antologie , Marie Švestková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48814/bmid_straz-u-mrtveho-Fi2-48814.jpg
4
123
123
Antologie povídek označovaných jako hrůzostrašné – předchůdců hororu vybraných Marií Švestkovou z děl různých autorů z přelomu 18. a 19. století a doplněné krátkými medailonky o jednotlivých autorech a 24 ilustracemi Josefa Hochmana dobře navozujícími atmosféru děsu.
Přidat komentář
Kniha obsahuje výběr hrůzných povídek, jak je nazývá Marie Švestková. Povídky jsou vybrány od známých spisovatelů a jejich hlavním cílem je pobavit čtenáře. Některé z nich jsou propojeny s hlubší tématikou, některé mají výraznou morální tendenci a nechybí témata záhrobní pomsty. Setkáváme se se strašidelnými příběhy, nadpřirozenými jevy, fantazií, nechybí ani humor se šťastným koncem - Vyprávění o síle odpudivé. Knížka se mi četla dobře, hodnotím jako pohádky pro dospělé, vhodné pro chvíle oddechu, ze kterých se můžeme těšit i bát.
Úžasný výběr povídek doplněn nádhernými ilustracemi!
Nejvíce se mi líbily příběhy Rappaciniho dcera, Co vyprávěla stará chůva, Neodbytný duch a Žena ze snu.
Slabší 4* 65%
Vyslechla jsem audio.
Nejvíce se mi líbily povídky Vlkodlak, Strašidelný ženich, Žena ze snu a Neodbytný duch.
Polovina povídek rozhodně nebyla strašidelných.
Velmi kvalitní výběr povídek. Musím uznat, že žádná nebyla vyloženě špatná. Nejlepší za mě Vlkodlak. Jedná se o počátky hororového žánru, proto nečekejte žádný komerční brak současnosti, který je jenom o krvi, monstrech násilí a akci. Zde je důraz naopak na atmosféru, tajemno, nadpřirozeno a smrt.
Tento měsíc jsem přečetla (nebo si poslechla) několik povídkových sbírek a tato z nich byla jednoznačně nejlepší. Možná mě trochu ovlivnilo, že je i výborně načtená, ale byla jsem překvapená, jak mě to bavilo. V 19. století ještě většina opravdu slavných autorů uměla psát. Přesto se mi líbila jen tzv. "menší polovina" povídek.
Posloucháno jako audiokniha. Knihu namluvil úžasný Richard Honzovič ( miluju mužský chrapláky), který dal díky svému hlasu povídkám nádhernou atmosféru. Jedná se o soubor 12 hororových povídek plus doslov ve kterém jsou jednotlivé povídky stručné popsány a za mě doslov super na to, že je normálně nečtu tak tenhle nemá konkurenci. Knihu dala dohromady a sepsala paní Marie Švestková ovšem jednotlivé příběhy jsou od zahraničních spisovatelů. V doslovu je řečeno, že se jedná pohádky pro dospělé, tudíž není jasné jestli se opravdu staly nebo byly smyšlené, to už ví jenom sami autoři. Strašně se mi líbila ta atmosféra jednotlivých příběhů, u některých víc, u některých míň ale celkově za mě super. Prosím víc takových povídkových audioknih.
Nejlepší povídky 5* - Vlkodlak, Co vyprávěla stará chůva, Příšerný ženich, Stráž u mrtvého a Neodbytný duch plus samozřejmě doslov :-) Ostatní povídky bych hodnotila na průměrný 3*
DOPORUČUJI !!!
Miluji povídkové knihy. Obzvlášť, jde li o horory. Knihu doporučuji každému, kdo si se svým čajem o páté v dekadentním salónku rád vychutná i trochu té klasiky.
Nejvíc se mi líbila povídka „Co vyprávěla stará chůva“ z pera Elizabeth Gaskell, která je taky právem považovaná za její nejlepší strašidelnou historku. Zaujalo mě i „Vyprávění o síle odpudivé“, ale ostatní mě minuly. Nebyly vyloženě špatný, spíš na mě divně působil postarší jazyk a styl vyprávění. Nato, že je knížka jako nic, měla jsem ji rozečtenou hodně dlouho.
Fakt je, že čím jsou povídky kratší a je jich víc najednou, rychle je zapomínám. V paměti mi uvízne jen hrstka a proto je tak nevyhledávám.
Tuto sbírku povídek jsem četl poprvé někdy po jejím vydání, od té doby se k ní občas vracím s tím, že pro mne zůstává příjemným čtenářským zážitkem.
Uff, čteno po letech od prvního přelouskání, a bohužel šlo o dost drsné vystřízlivění. Z tuctu 12ti povídek, stojí za přečtení asi čtvrtina. A to: HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO - zdařilý pokus o vykreslení atmosféry pekla, SKOKAN - příspěvek klasika žánru, na místo obvyklých snových a leckdy úsměvných povídek, čtenáře při této nepříjemně zamrazí v zádech, ŽENA ZE SNU - atmosféra, atmosféra, atmosféra a zbourání klasické šablony duchařské povídky, STRÁŽ U MRTVÉHO - klasika všech horrorů, která je i letech od vydání stále čtivá jako v době prvního zveřejnění. Zbytek sbírky bohužel tvoří slabé duchařiny a když už je třeba povídka docela povedená (VLKODLAK), kazí vše uspěchaný závěr.
Podle mého názoru výborná antologie, líbily se mi všechny příběhy, jeden vedle druhého ;-). Spoustu z nich jsem znala z rozhlasových zpracování - jednalo se například o povídky Vlkodlak, Neodbytný duch, Rappaciniho dcera nebo Historka šumaře Willieho. Mají tu správnou atmosféru, a proto knihu jako celek oceňuji hodnocením nejvyšším :-).
V dnešní době povídky už nepříliš strašidelné, ale nejvíce se mi líbila Co vyprávěla stará chůva.
A pak že je horor pokleslý žánr. A přitom Hawthorne, Scott, Dickens. Ano, až na výjimky vlastně nejde o hororové povídky v dnešním slova smyslu, spíše o pochmuré příběhy, mnohdy s nějakým moralizujícím obsahem (např. Co vyprávěla stará chůva nebo Neodbytný duch - v Zeleném děsu je tato povídka pojmenována jako Pronásledovatel). Ovšem právě jejich důraz na svědomí bývá velmi silný a účinný nástroj k tomu, aby se po jejich přečtení člověk necítil příjemně (rozhodně účinnější než laciné prvky většiny současných hororů - opět až na výjimky). Díky tomu, že autory jsou většinou literáti první kategorie, nechybí kvalitní psychologická propracovanost postav a zajímavý obsah, včetně svědectví o své době.
Knížka obsahuje zdařilé i méně povedené povídky (třeba u "Příšerného ženicha" je nespíš kvalita dost ovlivněna zvláštním překladem..). Fanouškům hororových povídek by jistě neměla uniknout, ale mně osobně se třeba výbory "Tichá hrůza" či "Lupiči mrtvol" líbily více.
Už soupis autorů láká, aby člověk vzal tuhle sbírku do ruky. Když k tomu ještě připočtete skutečnost strašidelných příběhů z doby počátků žánru hororu i povídky jako takové, pak již můžete s jistotou předpokládat hodně příjemné čtení. Jistě si každý přijde na své. A abych podtrhl svoje top, jsou to záležitosti z pera Angličanů. Ať už se jedná o děsivě lidský "Smuteční závoj" Dickensův, klasický, ovšem nádherný, duchařský příběh "Co vyprávěla stará chůva" od Beth Gaskellové a nebo Marryatův z legend vystupující "Vlkodlak" či Stevensonův "Markheim" vedoucí rozhovor s vlastním svědomím.
Nejvíce se mi z tohoto souboru líbily povídky Rappacciniho dcera a Příšerný ženich.
Příběhy se mi líbily, u některých mi trochu trvalo, než jsem se do nich začetla, ale celkově se mi kniha moc líbila.
Část díla
Bílý vlk z pohoří Harz / Vlkodlak
Co vyprávěla stará chůva
1852
Dcera Rappacciniho / Rappacciniho dcera
1844
Historka šumaře Willieho
1824
Markheim
1885
Sbírka příjemných více či méně strašidelných povídek od starších klasiků hororového žánru. Z vtipných mám rád tu o ovládnutí zemské gravitace. Ze strašidelných mě v dětství děsil Bílý vlk z pohoří Harz. Atmosféra temných lesů, zasněžených plání, vytí vlků a hlas umíráčku nesoucí se na míle daleko v průzračném vzduchu. Před lety jsem na jednom projektu pracoval s Němcem, který z Harzu pocházel. Když jsem zmínil vlkodlaky, jen mlčel a křižoval se!