Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267994/bmid_strazkyne-pramene-267994.jpg
4
240
240
Emmi Itäranta ve svém románovém debutu vypráví příběh dívky jménem Noria, která se v rodné vsi má stát příští “mistryní čaje”. Po velké přírodní katastrofě vládne ve světě přísný vojenský režim a rychle docházejí zásoby vody. Zatajování a skrývání vodních zdrojů je trestným činem. Noria po svém otci převzala roli mistra čaje, který vykonává tradiční čajový obřad. K tomu patří i povinnost střežit pramen čerstvé vody – a takové tajemství nevyhnutelně musí vést k potížím s přáteli i s úřady. Román se stává tajemnou alegorií dilemat pravdy, svobody a věrnosti. Tato dystopie je vynalézavou kombinací science fiction a tradiční utopie, reflektující největší sociální a ekologické otázky současného světa. Velikou předností knihy je její komorní atmosféra - na malém prostoru tak vzniká hluboký příběh se silným filozofickým podtónem a humanistickým vyzněním. Autorka píše zdánlivě jednoduchým, avšak poetickým a lyrickým jazykem a dokáže i výtečně pracovat s napětím.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2015
,
Plus
Originální název:
Teemestarin kirja, 2012
více info...
Přidat komentář
Vzdáleně se podobá knihám Jeanne DuPrau. Tento sci-fi a fantasy příběh je však více poetický, vyspělý a také smutný. Jde prostě o takové dívčí psaní a rozjímání. V knize je například hezký vztah k vodě, líbil se mi i nález deníku, ale zdlouhavé popisy a zadumané myšlenky z budoucnosti mě příliš nenadchly. Ale je to jen můj dojem, spoustě lidí se Strážkyně pramene může líbit.
Na začátku jsem litovala, že jsem knihu koupila, ale nakonec mě přesvědčila. A konec mě překvapil, to je spousta bodů navíc.
Docela zajímavý počin, který bych si asi podruhé nepřečetla - mám z toho takové rozporuplné pocity. Přestože mi tahle zadumaná díla obvykle nevadí, spíše naopak, tohle bylo na mě překvapivě moc. Postavy všechny tak zvláštně ploché, jedna jako druhá, celé to bylo jako ve snu. Přestože tam byly zajímavé situace nebo věty, nešly do hloubky a nezanechaly v člověku stopu. Bylo to takové podivně pomalé, smířené a skoro bych řekla nijaké... Na druhou stranu se kniha četla dobře a jako odpočinková literatura...proč ne.
Kniha má zajímavý námět, který je zajímavým zpestřením v záplavě jiných. Finská literatura má docela jinou atmosféru, než kterákoliv jiná, pro tento čtenářský zážitek vřele doporučuji.
Strážkyně pramene se mi lépe četla až v druhé polovině, kde se mi jevila zajímavější a měla jsem větší chuť číst dál. Celkově ale nemám co vytknout.
Na Strážkyni pramene jsem se po spoustě doporučení a kladných recenzích doslova klepala. Musím říct, že kniha si tyto kladné ohlasy bezesporu zaslouží, je velmi čtivá a zajímavá. Dávám však 4 hvězdy, protože na mě kniha, i přes všechny své klady, působila lehce depresivně, autorka se poměrně často opakuje a některé pasáže popisující pocity hlavní hrdinky jsou maličko nudné a zdlouhavé. Mrzel mě, z mého pohledu, otevřený konec, netuším však, zda se nechystá pokračování. Přijde mi, že bylo docela dost věcí otevřených nebo nedotažených, což se dá taktéž říci o osudech některých postav. Závěrečný epilog byl možná trochu zbytečný (možná bych ho tam raději neměla), po jeho přečtení jsem se cítila v rozpacích, s koncem příběhu jsem spokojená nebyla... Co však na druhou stranu musím vychválit, je úchvatný popis prostředí, zahrady, jeskyně, čajové chýše, a také perfektní charakteristika postav, to se autorce velmi vydařilo, paní spisovatelka čtenáři nádherně osvětlila čajový obřad a jeho zákonitosti. Ke knize se v budoucnu pravděpodobně ještě minimálně jednou vratím, velice ráda ji nyní doporučuji ostatním čtenářům, každý si z ní jistě vezme ponaučení, bude se po jejím přečtení k přírodě a naší planetě chovat ohleduplněji a bude si vážit i běžných věcí (zejména tedy z pohledu jejich dostupnosti), které nám příroda dnes ještě automaticky nabízí, jako například vody nebo sněhových vloček... ★★★★✰
Zajímavý příběh o tom, kdyby na světě zmizela životodárná tekutina - pitná voda - a o tom, jak by lidé, kteří by byli u moci, rozhodovali o životech druhých.
Ať už se svět řídí penězi nebo vodou, vždy budou lidé, kteří tu budou chtít vládnout. Jednu hvězdu srážím jen za trochu nudnější děj, ale jinak pěkná knížka k zamyšlení.
Zajímavá, čtivá dystopie s moc hezkým závěrem a úplně zbytečným epilogem. Upřímně doufám, že je tímto příběh ukončený a že se na něj autorka nepokusí v budoucnu naroubovat nějaký další díl, raději ať napíše nový, stejně skvělý příběh.
Z této knihy mám smíšené pocity...na jedné straně jsem ráda, že hlavní hrdinka nebyla zachránkyně celého světa a udatná bojovnice a na straně druhé mi tam přece jen chybělo víc napětí a více děje...ke konci jsem si říkala, že to asi bude mít pokračování, takže mě konec docela zklamal a zároveň překvapil...no prostě kniha, kterou netuším, kam zařadit a musím o ní ještě chvíli přemýšlet.
Zajímavá kniha, dobře se mi četla, ale zaujala mě hlavně myšlenka a popis toho, jak by mohly vypadat životy obyčejných lidí v budoucnosti, pokud lidstvo nebude brát ohledy na své životní prostředí a bude pokračovat v nadužívání zdrojů.
Velmi originální :-) Ze začátku jsem se bála, že to přes všechna má očekávání bude další young adult tuctovka z postapokalyptické budoucnosti. Ještě ke všemu špatná, když jsem o ní ani neslyšela. Jsem moc ráda, že jsem se spletla. Noria je opravdu jiná hrdinka :-)
Není to strhující ani nadupané akcí. Je to takový tichý boj. Úcta k tradicím. Nenásilný odpor. Vzdor. Tvrdohlavost. Touha po odpovědích.
Nenápadné naťukávání. Zamysleli jste se, co tu po nás zůstane?
Vypůjčil jsem si knihu v půjčovně e-knih. Za pár kliků v tabletu v epub. Koukám na začátek a lahodí to mému oku, psychice i stavu duše a mysli. To je něco podle mého gusta. Protože je to AKTUÁLNÍ TÉMA. Už teď doporučuji těm, kteří se zajímají o budoucnost. Zdá se že je tam všechno podle mých představ. Nádhera !!! A dal jsem si žluté písmo na černém podkladě. Co nás čeká to nás nemine. Velmi aktuální počteníčko !!!!! Taková kniha se dá i koupit, téma má trvalou a s přibývajícím suchem na planetě stále větší platnost. Ke knize se dá s postupujícím časem určitě vracet. Čtenář je zde částečně seznámený i s čajovým obřadem. Z technického hlediska jsou tam určité nelogičnosti, ale to se u tohoto druhu literatury přehlíží. Skutečný nedostatek vody by asi vypadal poněkud jinak. Knihu doporučuji hlavně těm, kdo se zajímají o budoucnost.
Finská literatura je specifická, vždy si najdou cestu k podivně smířené snivosti a přechází k neklidné temnotě v nás.
A jako voda, která je ústředním problémem Strážkyně pramene, slova příběhu plynou a navozují přesně tu správnou atmosféru ne tak nerealistické vize budoucích dnů. Přítel/nepřítel? Odpovědnost, strach, tradice. Čajově snová, mrazivě zneklidňující, pochmurně reálná dystopie, která ve mě zanechala vyprahlou stopu.
Strážkyně pramene je milé zjevení v dnešní záplavě dystopií. Je sice zařazena do žánru young adult, ale nekonají se zde žádná klišé typu zachraňování světa či milostného trojúhelníku. Láska zde vlastně vůbec není a pokud ano, tak nemilostná - k vodě či k nejbližším. Jediným mínusem je pro mě to, že vylíčení světa před ekologickou katastrofou a po ní, kdy je voda vzácná, přísně hlídaná a na příděl, zde není moc bohaté. Z postapokalyptických knih jsem byla zvyklá na popis společenského režimu či událostí z doby katastrofy a bezprostředně po ní. Ale tento nedostatek bohatě vyváží krásný, vytříbený jazyk vyprávění, produchovnělý popis čajových obřadů a poslání čajového mistra (či v tomto případě mistryně), myšlenkového světa a nezáviděníhodných dilemat hlavní hrdinky.
Závěr knihy mě úplně odzbojil, četla jsem bez dechu do půl druhé ráno, nedokázala jsem knihu odložit. Všechno, co bylo dosud jen naznačeno a obestřeno tajemstvím, se s blížícím se koncem postupně rozuzlí. Jak je začátek knihy až pohádkovým a vlídně plynulým vyprávěním, tak v závěru už mírný potůček nečekejte, je tam divoká řeka s mnoha dějovými zvraty. Další knihy od této finské spisovatelky budu vyhlížet a těšit se. Její oceněná prvotina a hlavní hrdinka Noria i ve mně zanechaly hluboké dojmy.
Vážně mě nadchl jazyk, jakým je román napsaný..Díky němu jsem se přenesla do Skandinávie, která, ačkoliv v budoucnosti pozměněná a poničená, stále dýchala magičnem. Bylo mi potěšením se taktéž nadýchnout, a to z plných plic. :)
s. 178:
"Tajemství nás omílají tak, jako voda omílá kameny. Na povrchu se nic ani nepohne, ale věci, o nichž nemůžeme nikomu říct, dřou a hlodají a život se kolem nich pomalu obtáčí, přizpůsobuje jim svůj tvar."
Zpočátku to vypadalo jako další z nekonečné řady dystopií, kde celý svět čeká na puberťačku, aby ho zachránila. A ejhle, ono ne. Epilog to sice trošku zazdil, ale závěr knihy se mi moc líbil.
Dlouho jsem nečetla nic, co by ve mně zanechalo tolik otázek a pocitů. Líbí se mi knihy, které mají tu moc vás nejen upoutat ke čtení, ale nedají vám spát ještě dlouho poté, co je odložíte. Tohle je rozhodně jedna z nich. Příběh vypráví o tom, co klidně jednou může nastat a jeho reálnost mě místy až děsila.
Nadužívání vodních zdrojů je cestou vedoucí k nedostatku a špatné kvalitě vody. Jistě problém budoucích generací tak jak je to popsané v knize, kdy nedostatek vody slouží ke kontrole společnosti a jako platidlo. Kniha mě mile překvapila, dal bych 4 hvězdy, ale konec mi nepřišel dostatečně propracovaný, nebo řádně ukončený, ale to je spíš jen můj pocit zklamání. Očekával jsem, že závěr knihy vyústí v cestu po stopách vědecké výpravy a odhalování dalších informací a tajemství, nebo z toho bude další slušný materiál pro pokračování. Z konce vcelku zajímavé knihy jsem byl trochu v rozpacích, ale stojí za to si ji přečíst a podívat se na vodu z jiného úhlu pohledu. Tedy Noriinýma očima.