Střepiny v trávě
Vladimír Körner
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290905/bmid_strepiny-v-trave-u5t-290905.jpg
4
36
36
Novela Střepiny v trávě představuje autorovu prvotinu z roku 1964. Odehrává se v době po druhé světové válce a je smutným obrazem neschopnosti lidské komunikace. Obálku a vazbu navrhl Miroslav Váša s použitím kresby Vladimíra Tesaře. Edice Malá žatva. Vydání druhé.
Přidat komentář
Ta komunikacéééééééééééééééééé ....
To mlčenííííííííííííííííííííííí ...
Těch vykořeněnííííííííííííííííííí ...
Té strohostíííííííííííí ...
Poválečné syrovostíííííííííí ...
Velká míra studenostííííííííííí ...
Táááák vyprahléééééé ...
Nenaplněnééééé ...
Áááááááááách,troška citu,blízkosti,tolik potřebného doteku.
Na debut extra velká porce jakési typické Vladimírovic zkratkovitosti.
Co odstaveček,tak přesun v ději,myšlenek,pocitů vyplívajících z nenadálých situací a vjemů.
Velmi silné jazykově důrazné s jistým levelem náročnosti při četbě mezi řádky.
Zbloudil jsem.Najít cestu k sobě.Cestu najít k ostatním.
Proto zastavte,chci vystoupit !
Proč?
Dostat nové brýle nestačí. Kde jsou emoce? A když zahyne tvůj pejsek? Co hledat a kde to najít? Maminko!
Kdysi, ještě ve škole jsem viděla film Místenka bez návratu a hodně na mě zapůsobil. Byl tak jiný, než v té době točené filmy… Teprve nedávno jsem narazila na předlohu Vladimíra Körnera – i když, jak jsem se dozvěděla z doslovu, autorův scénář k filmu vlastně knihu předešel.
Téma, které bylo po dlouhou dobu tabu – co když dítě, odvlečené za druhé světové války do Německa na poněmčení, má s návratem do původní české rodiny problémy? Kolikrát mě tohle při sledování osudu zavlečených dětí, např. lidických, napadlo… Byl pro ně jejich návrat vždy radostný a bezproblémový?
Pochmurný příběh, jehož hlavní postava, citově plochá žena, není schopna mít vztah ke svým blízkým, není schopná cítit radost při návratu ztraceného dítěte, těžko k němu nachází cestu. Její život plyne – beze smyslu, bez naděje, bez radosti. Možná jí citovou vyprahlost způsobila válka, samota a věznění, možná taková byla už dřív… Cítí, že nedělá dobře, že jí život i vztah s vlastní dcerou protéká mezi prsty, ale napravit to špatné a promarněné neumí… Dost depresivní čtení.
Vladimír Körner je jedním z největších českých spisovatelů dvacátého století a již svou prvotinou dokázal, že mu tahle pozice právem náleží. Hutný a temný příběh o snaze zacelit rány z války vyprávěný impresionistickým a melancholickým stylem. Úžasná práce s jazykem a hluboký vnor do týraných duší. Velice lidské a přesvědčivé, možná kvůli tomu, že i sám autor ve válce ztratil otce. Přečteno na jeden zátah a v němém úžasu...
Kniha nasáklá atmosférou, smutná, melancholická, depresivní ....Zapomenutá silná prvotina od Kornera, kterou doporučuji přečíst..
Kniha s úžasným potenciálem znásobit počty sebevražd. Kniha tak krásná a přitom tak zádumčivě melancholická, že se člověku nechce nic, jenom ležet a přemýšlet v lepším případě o půvabech stropu/zdi, v tom horším právě o výhodách provazu. Takové jsou Střepiny v trávě. Nejdřív máte chvíli pocit, že Střepiny v srdci by byly příhodnějším názvem, ale zanedlouho na vás padne tupá rezignace tak typická pro hrdiny příběhu. A pak už zbývá jediná otázka.
Zaplní se to prázdno někdy?
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Krásná poetická, melancholická novela zanechala v mém srdci obrazy, zabodnuté jako střepiny v trávě – malý domek v zahradě, tiché noci, bílý pokoj, plavé copy, pohlednice z Alp, nezaplnitelná prázdnota, psík, sbalený kufr, vlaky, které přiváží a odvážejí, propast, kterou nelze překlenout.
Na takový příběh nejde zapomenout.
Potkala jsem tichou krásu.