Stříbrná cesta
Stina Jackson
Stříbrná cesta je mimořádně úspěšný debut mladé švédské autorky (jen ve Švédsku se za jediný rok prodalo téměř 300 000 výtisků!), za který získala nejen ocenění pro nejlepší krimi roku, ale i prestižní Glass Key, čímž se zařadila do společnosti takových jmen jako Stieg Larsson či Jo Nesbo. Ve vzdálené části severního Švédska zmizela před třemi lety z autobusové zastávky dospívající Lina. Její otec Lelle obviňuje z tragédie především sám sebe a den co den horečně prohledává okolí silnice zvané Stříbrná cesta, kde byla Lina viděna naposledy. Mezitím se do místního odlehlého domu přistěhuje k podivínskému Torbjörnovi jeho nová přítelkyně se sedmnáctiletou dcerou Mejou. A osudy Lelleho a Meji se protnou tak, jak by si nikdo nedokázal představit… Stříbrná cesta je thriller o hranicích dobra a zla, normality a vyšinutí, který je stejně úzkostný a melancholický jako cáry mlhy na opuštěné silnici.... celý text
Přidat komentář
Kdo si první přečte autorčinu Pustinu, Stříbrná cesta se mu možná nezavděčí.
Atmosféra drsného severního Švédska je ovšem nabuzena opět prvotřídně.
Po dlouhé době detektiva a byla to "příjemná" změna žánru. Líbilo se mi, jak byla kniha stavěná hlavně na atmosféře. První polovina se trochu táhla a vlastně hodně připomínala stříbrnou cestu.. ponurá, zdlouhavá a mrazivá. Druhá polovina již měla spád a i přes to, že jsem odhadla viníka relativně brzy, mě po přečtení mrazilo.
Skvělý thriller, který bravurně pracuje se severskou temnotou. V každém okamžiku tak nějak tušíte problém, ale on kolikrát nepřichází, a tím dostává čtenáře do neustálého napětí. Cením, že se nejedná o knihu plnou krve a násilí, naopak tady stačí jen atmosféra. Super kniha.
Asi polovina knihy mi přišla spíše jako romantická, zčásti tragická a smutná, prostě žádný moc velký bestseller bych v tom nehledala. Tip na toho špatného jsem si také udělala správný, ale je fakt, že ve druhé polovině se konečně začalo něco dít a spravedlnosti bylo učiněno za dost.
Kniha se četla překvapivě dobře jen si člověk musí zvyknout já jiný jména příběh se odehrává ve Švédsku tak jsou tam taková jména. Kniha nemá kapitoly ale má dvě části první část je lepší o maličko než druhá.
(SPOILER)
Cestou na prvú brigádu sa stratí dievča z autobusovej zastávky. Po troch rokoch od jej zmiznutia ju jej otec Lelle ešte stále hľadá. Počas dlhých letných nocí prehľadáva oblasť okolo Striebornej cesty, je to jediný cieľ, ktorý ho ženie vpred, nič iné nedáva zmysel... Nedokáže sa zapojiť znovu do života, je rozvedený, osamelý. Nastojčivo dáva polícii tipy na podozrivých, pátra po dcére na vlastnú päsť a ničí ho to. Táto časť Švédska je plná lesov, močiarov, komárov, plná podivínov a sobov. Vyslúžilí veteráni, samotári, lovci, drogoví díleri, fanatici pripravujúci sa na apokalypsu, či zberateľ porna... Pri čítaní som mala pocit, akoby ma niekto zabalil do vlhkej deky dúfajúc, že ma zohreje, no cítila som len postupujúci chlad a plesnivý smrad... Znepokojivý psychotriller. Druhou postavou, okolo ktorej sa točí dej, je Meja. Bývajú u matkinho priateľa a dúfajú, že sa už nebudú musieť sťahovať, že budú mať dostatok jedla a strechu nad hlavou. Meja túži po stabilite, po niekom, kto sa o ňu bude starať, chce doštudovať, no má len psychicky chorú mamu, ktorá sa prispôsobuje svojim milencom a o dcéru sa takmer nezaujíma. Že sa pretnú osudy Lelleho a Meji, je viac než isté. Ona je žiačka, on jej učiteľ. A navyše sa podobá na jeho stratenú dcéru...
Veľmi rada čítam v lete mrazivé knihy. Táto sa odohráva v lete, no ako postupuje dej, menia sa aj ročné obdobia. Teda svoju dávku zimomriavok som dostala. Je tu bravúrne vykreslená situácia a psychológia oboch hlavných postáv, neviete, koho podozrievať skôr, alebo (o)koho sa báť.
Kniha je velmi ponurá, smutná, často se opakuje pasáž o nešťastném otci, který nespí a jen jezdí po Stříbrné cestě a hledá svou ztracenou dceru.
Mejin osud byl také velmi zajímavý, poukazuje na to, že když nemáme patřičný rodinný vzor a zázemí, snadno se necháme zaslepit něčím zdánlivě fungujícím a naoko krásným.
Přemýšlím, jak hodnotit. Příběh se mi četl dobře a stále mě zajímalo, co se bude dít a jak to dopadne, atmosféra je opravdu ponurá, severská, dala by se krájet. A i když si uvědomuji, že kniha asi není zrovna úplná "topka", tak mě zaujala natolik, že klidně dám čtyři hvězdy.
Pro mě poutavý, leč velmi smutný zážitek.
Souhlasím s adela2316. Román splňoval všechny body severské krimi docela podle mustru, autorka původem Švédka mě nutila místa googlit, popisy zvládla avšak chtěla psát světově a proto sklouzla k mnohým klišé. Příběh z velké části je o hledání ztracené dívky jejím otcem, kdy už to ostatní vzdali. Když se však ztratí další, jenž by mohla být její dvojče, zápletka se rozjíždí. Zaporaka jsem začal tušit ve druhé třetině, ale mohl to být kdokoliv z toho panoptika, postavy jsou napsány zdařile. Závěr je povedený a vytáhl celkový dojem na 3.5*
Strasnej preklad Heleny Matochy, ktera tak poskodila original. Prekladat neumi a presto se nestydi za tu fuserinu brat penize. Ze svedstiny moc prekladatelu neni, konkurence mala, tak to muze delat kdekdo. Neda se to cist.
Téma určitě zajímavé je, ale moc mě to nenadchlo. Příliš ponurá atmosféra, pořád ty stejné pasáže, smutek, deprese, kouření cigaret, kručení v břiše, prvních 200 stran se tam příliš nic neděje. Tak nějak jsem tušila, kdo je oním pachatelem (a celkem brzo), a měla jsem pravdu. Vzhledem k tomu, že jsem četla mnohem lepší thrillery, tak dávám jen tři hvězdy.
moja slabosť pre severskú literatúru...
a zasa som našiel dobre postavený príbeh, ktorý sa síce spočiatku trochu vliekol, aby sme spoznali prostredie a postavy a ich pohnútky, aby sme v prvej polovici knihy vedeli vytipovať päť možných vrahov. a to len preto, aby sme na posledných dvadsiatich stranách precitli a zistili, že všetko je inak.
dobrá oddychovka s dobrými otázkami.
Kniha o vytrvalosti a lásce otce k ztracené dceři. A k tomu příběh holky, která pořádnou lásku rodiče nikdy nepoznala. Osud je svede dohromady. Knížka se četla skvěle. Konec jsem tušila, ale i tak to bylo dobré a zajímavé čtení čtení.
Stříbrná cesta je o pátrání po unesené dceři a vnitřním boji otce s tíhou reality, která nedává příliš nadějí k úspěšnému konci. O to bravurněji jsou do jeho života vplétány osudy dalších lidí, jako je vrstevnice jeho dcery se svými vlastními životními problémy. Hledá, hledá a najde. Byť třeba ne toho, po kom pátral na začátku.
No.. tak s touhle knihou to bylo dcl těžké.
Začátek byl totiž hodně pomalý, ale jakože fakt hodně. Po nějaké padesáté stránce jsem si říkala, že to nebyl šťastný výběr a nebudu pokračovat ve čtení. Autorka si dala největší práci s popisem krajiny, dlouhého svitu slunce a otravných, uštipaných komárů. Neustále se opakující děj.
Ale..
Ale díky bohu přišel v druhé polovině knihy zvrat a příběh začal být opravou napínavý a o dost temnější. Stránky jsem najednou začala hltat a chtěla vědět kdo, jak, proč.
Charaktery postav jsou za mě dobře napsané a Lelleho bezmoc a depresi cítíte na každé straně.
Meja je za mě velmi silná hrdinka, kterou jsem si oblíbila a držela jí po celou dobu pěsti.
Atmosféra románu je syrová, temná a tak nějak pořád nevíte co čekat.
Nakonec musím říct, že i přes pomalý začátek se mi kniha líbila.
Takže jo, tohle doporučuji.
Pro me celkem prumerna kniha asi od polovinyjsem tak nejak tusila rozuzleni. Pribeh se muze zdat treba i realisticky, klidne se to mohlo stat, neni to zadna neprimerena scifi. Ale kniha me moc nebavila, zadne velke zvraty, zadne WTF monenty, pomerne nudne odsypani deje.
na příběhu hodnotím kladně to, že se zde střídaly pohledy dvou postav - Lelleho a Meji. Také se mi líbilo to, že to nebyl žádný ,,krvák".
je to pohodové čtení, kde sice asi budete tušit, kdo za vším je, ale i tak budete chtít číst dál.
dala bych 3,5 hvězdy.