Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295406/bmid_stribrna-zatoka-BYh-295406.jpg
4
1767
1767
Lisa McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Stříbrné zátoky a vlastně vše, na čem Lise záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle navoněný panák z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Lisa měla nenávidět, co nevidět začne ohrožovat i Lisino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
Silver Bay, 2007
více info...
Přidat komentář
Zrovna jsem potřebovala oddechovou knihu s dobrým koncem a do výběru jsem se přesně trefila. Dojemné, plné romantiky a lásky. Dobře popsané postavy i prostředí, že vás to vtáhne do děje. Máte pocit, že jste součástí týmu při záchraně velryby.
Nádherná kniha, sice úplně jiná jak třeba Než jsem tě poznala, ale taky mě naprosto uchvátila. Líbilo se mi, jak Jojo v knize klade velký důraz na velryby a celkově na mořský svět. Miluju moře, tak jsem byla ve svém živlu. I já obrečela smrt malé velryby, záchranu Hanny na moři a hlavně setkání Letty s rodinou na letišti.
Jediné s čím jsem měla tak trochu ze začátku problém bylo, že každá kapitola byla psaná pohledem jiné osoby a psaní ich-formou. To mě ze začátku trochu mátlo, ale zvykla jsem si. Všem doporučuji!
Jak jsem už několikrát zmiňovala, miluju šťastné konce!!! :-) Tato kniha ho má úžasný, velkolepý a jsem ráda, že to všechno dobře dopadlo. Děj je samozřejmě zas úplně o něčem jiném a nemůžeme porovnávat s ostastními knihami od Jojo. Sice jsem měla trošku problém se ze začátku začíst, ale jak se začalo o velrybách, úplně mě to pohltilo a zas jsem o trošku moudřejší, moc krásně svět velryb Jojo popsala, až jsem úplně zatoužila zavítat do Austrálie :-) Slzy jsem taky ronila, hlavně, když museli uspat mládě, které uvízlo na mělčině, potom když Mike zachraňoval Hannu (Hanna je úžasná :-) ) a hlavně, když jeli pro Letty na letiště. I když trošku jsem to tušila, že všechno není tak, jak se zdálo a jsem ráda, že se mi to potvrdilo :-) A vůbec mi nevadilo, že je kniha z více pohledů, o to mě to víc bavilo. Za mě tedy zase plný počet a vřele doporučuji!
Knížka se mi líbila, ale příběh byl o něco slabší něž dvě předchozí knížky: Poslední dopis od tvé lásky a Než jsem tě poznala. Knížka se mi četla krásně jako ostatně vše od této spisovatelky. :)
Na začátek bych ráda upozornila, že můj komentář bude možná obsahovat nějaké náznaky, možná dokonce Spoilery, takže kdo se chystá knihu teprve číst, ať raději můj komentář přeskočí...
Ač trošku nerada, musím vybočit z davu pozitivních recenzí. Kniha se mi četla velmi obtížně na to, jak "jednoduše" je napsaná. Nezaujal mne autorčin styl, a přestože s přeskakováním z jedné postavy na druhou obvykle nemám problém, tady mi to vadilo. Zřejmě to bylo tím, že autorka u každé z postav používala ich-formu, a díky tomu se mi pak postavy zkrátka nezdály uvěřitelné.
Co se děje týče - tak ten je rozhodně největším mínusem celé knihy, protože naprosto kazí celkem pěkné vykreslení prostředí. Opravdu, tolik šťastných náhod a událostí v jednom románu snad ani není možné. Happy endy mi nevadí, ale co je moc, to je moc.
Dále se mi vůbec nezamlouvala rozporuplnost postav (Hannah je na jedné straně to nejuvědomělejší 11 leté děvče; na straně druhé se v bouři sama vydá na moře - a to nemluvím o tom, že bych chtěla vidět takhle malou holku vláčet se někde po pláži v dešti s loďkou - no nic...).
K vylíčení milostného románku můžu napsat jedině: nic, nic a najednou se milují nejvíc na světě...? Proč autorka ze začátku knihy neuvedla alespoň nějaké náznaky, Mike přijede zasnoubený (ačkoliv zřejmě ne úplně šťastně), ale už po 14 dnech je šíleně zamilovaný do Lisy, a to s ní sotva promluvil...
No... trošku jsem se rozjela, takže abych to nějak shrnula, kniha je dle mého názoru celkem tuctový milostný román, odehrávající se sice na hezkém místě, ke kterému si však člověk nemůže vytvořit vztah, protože zápletka je tak překombinovaná, že tomu zkrátka nelze uvěřit.
co dodat. do autorky se začínám čím dál víc začítat a čím dál víc se mi její knížky líbí. už se těším na její novou knížku :)
Doporučuji!Krásná oddechovka(pro mě mezi detektivkama a trihlery), takový příběh,co zasáhne i pohladí.Dojemné, romantické, i drsné ze života. Při scéně jak velryby trpí výletní lodí se mi udělalo až zle od žaludku, když jsem si to představila. Ze začátku mi jen vadilo psaní očima hodně postav - mám ráda, když se to střídá, ale tady jsem měla co dělat těch 5 zezačátku pochopit, ale pak se mi to líbilo. U posledních stránek jsem myslela, že rozkoušu čtečku i s obalem...:-) Srovnávat s Než jsem tě poznala nemůžu, každá je jiná, ale obě se mi hodně líbily!
"...Ale on nás zničí! A ty ho přitom necháš bydlet v našem nejlepším pokoji!"
"Co se stalo, stalo se, Liso, jestli to letovisko začnou stavět, nebo ne, to my už neovlivníme. My musíme myslet na to, abychom vydělaly co nejvíc, dokud to ještě půjde."
"A zásady můžou jít k čertu?"
"Zásady si nemůžeme dovolit, Liso, tak to prostě je..."
Asi do půlky knihy, kdy je temná minulost pouze naznačována a postupně teprve odhalována, jsem si užívala ten čtenářský požitek z autorčiny stylistiky. Ona prostě umí psát. A tohle je tolik zajímavé téma zvlášť pro nás suchozemce - velryby a jejich migrace, vykreslení života v malé sevřené komunitě závislé na přírodě, vztahy mezi nimi, tajemství, které viselo ve vzduchu. Jenže pak přišlo několik melodramatických zvratů, mnou těžko uvěřitelná zápletka a nabídka pochybné oběti, a já musela přestat číst, abych nabrala na to očekávané klišé dech. Fakt mám ráda šťastné konce, ale čeho je moc,...
Ale vzhledem k tomu, že se Jojo v té době teprve rozjížděla a to nejlepší teprve v roce 2007 měla před sebou, jsem více než ochotna tuto generálku přijmout.
Měla jsem z knihy obavy, nudil mě začátek, nekonečné popisovaní všeho. Ale to se celkem rychle změnilo v krásný děj plný emocí a strhujícího příběhu, že jsem se najednou od knihy nemohla odtrhnout. Sice první dvě knihy byly lepší, ale tahle je prostě úplně jiná. Doporučuji
Nechce se mi srovnávat její knihy,ale musím.Prostě moje první kniha,kterou jsem od Jojo četla byla samozřejmě kniha Než jsem tě poznala - tu už asi nic nepředčí,ale....už jak jsem psala u druhé knihy,kterou jsem od Jojo četla Poslední dopis od tvé lásky tak i teď to píši pro Stříbrnou zátoku. Scéna jak popsala snahu o záchranu mláděte kosatky byla tak dojemná až jsem se z toho fakt rozbrečela...což nepopírám se Jojo povedlo u všech jejich knih,ale tato kapitola byla opravdu dojemná. Musím přiznat,že touto knihou...tímto příběhem mi trochu připadalo jako styl Nicholase Sparkse...ale je to jen má domněnka.Jojo prostě umí psát. Její knihy se čtou s krásnou lehkostí.Umí přeskakovat z postavy na jinou postavu a příběh přesto plyne dál a vy se snažíte říct si...Tak a dnes už jenom Lisu a půjdu spát,ale stejně se přistihnete,že si ještě přečtete další dvě kapitoly. ;-D A někdy prolistujete i kapitoly další...;-D Nesnáším to ale někdy to prostě udělat musím. :-DPak toho však lituji.Těším se na další díla této autorky.
Úžasné! Po dlouhé době mám pocit, že jsem přečetla opravdu krásně napsanou knihu. Jojo Moyes mi už potřetí dopřála neskutečný zážitek. Miluju tu knihu. Je to úžasný a dojemný příběh, při jeho čtění jsem si připadala jako bych tam byla taky. Četla jsem skoro celou noc a den bez přestávky. Ale stálo to za to. :)
Obdivuhodne, jak dokaze autorka vypravet plynule prostrednictvim peti ruznych lidi a skrz ne vypoustet pomalu a nerusene pribeh hlavni, pritom vas zavede do ciziho prostredi, ktere je vam na konci stejne blizke jako vlastni postel. Jedine skobrtnuti mi prislo to snadne vyreseni kauzy Letty, ale i to se muze stat.
Velice milá knížka. Musím říct, že mám Jojo ráda více a více. Je úžasnou vypravěčkou, téměř jsem cítila tu vůni moře, vítr na tváři, slyšela jsem kejhání racků, šplouchání vln a sůl ve vzduchu. Velice uklidňující příběh, kterému nechybí pěkná zápletka, zajímavé postavy a nelehké lidské osudy. Zase jsem se nad nějakou knížkou mile potěšila a nechala se vtáhnout do děje.
Ještě nikdy jsem nečetla o velrybách, tak jestli Vás to zajímá a máte rádi nějakou tu uklidňující oddechovku, rozhodně doporučuji.
A rozhodně nemíním srovnávat Stříbrnou zátoku s jejími ostatními knihami. Všechny jsou bezvadné. Tato sice ne tolik, ale její spisovatelský talent je ohromující.
Fascinuje mě, jak tady spousta lidí napíše, že její první kniha Než jsem tě poznala byla nejlepší a teď se horší. Háček je v tom, že to nebyla její první kniha, ale skoro myslím, že spíš zatím poslední. Jen u nás byla jako první přeložena. Takže se autorka stále zlepšuje :)
Je mi to líto, ale nemohu hodnotit jinak, asi už nemám tu správnou romantickou duši, ten děj mi přišel takový plytký a postavy dost černobílé, konec předvídatelný.
Krásné, nebudu vůbec srovnávat předešlé knihy, mně se to moc líbilo a opravdu jsem si to užila. Líbila se mně ta poklidná atmosféra malého přímořského městečka i samotný děj, který se pomaloučku rozbíhá, až nás chytne a už nepustí. A když zavřu oči, možná uslyším i to moře s delfíny a já bych chtěla sedět na molu ve Stříbrné zátoce.
Ale no tak !!!! Proč už to skončilo?
Mě se kniha moc líbila.
Líbila se mi forma, příběh srozumitelně plynul, ačkoli každá kapitola je vyprávěna některou z postav.
Líbil se mi námět, zajímavé a poutavé téma, krásný příběh, spousta emocí.
Líbilo se mi líčení prostředí, přírody, života tam někde.... daleko.....
Očekávání bylo veliké a zklamaná nejsem. Nepředčila, laťka je vysoko, ale "těm dvěma" zdárně šlape na paty. Možná opravdu slabší rozjezd bohatě vynahrazen bez ztráty hvězdičky :-)
Ale proč taková kniha přichází na naše pulty až 8 let od vydání originálu? A kdy bude další? A že jich napsala.....
Jojo Moyes má úžasný dar, dokáže vyvolat emoce v několika řádcích. Na Stříbrnou zátoku jsem dlouho čekala a opět nezklamala. Přiznávám, že prvních 80 stránek bylo trochu zdlouhavých, ale pak děj dostal spád a ne tak ledajaký. Opravdu stojí za přečtění. Všechna čest autorce, protože když sahám pro knihu s jejím jménem, vím, že nemůžu chybovat :)
Štítky knihy
Austrálie láska společenské romány velryby
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Nejdříve jsem se nemohla dostat do děje, nemohla jsem se pořádně začíst a to mě docela odrazovalo, ale nakonec se to tak po šedesáti stránkách přehouplo do moc pěkného a hrozně milého příběhu. Na první dvě knihy to určitě nemá, toto je spíše taková oddechovka pro ženy, ale jsem moc ráda za info o delfínech a velrybách. (Ještě, že nemáme moře, jinak bych tam už stála s cedulkou Zachraňme velryby:) ) A hvězdu navíc, za to krásné překvapení na konci.