Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295406/bmid_stribrna-zatoka-BYh-295406.jpg
4
1767
1767
Lisa McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Stříbrné zátoky a vlastně vše, na čem Lise záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle navoněný panák z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Lisa měla nenávidět, co nevidět začne ohrožovat i Lisino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
Silver Bay, 2007
více info...
Přidat komentář
Další krásné dílo této autorky. Po úžasném Než jsem tě poznala přišlo pro mě zklamání v podobě Posledního dopisu od tvé lásky, takže jsem se trochu bála nové knihy. Ale v mém měřítku předčila moje očekávání, prostě super! :-)
Možná tam na mě bylo až moc té přírody, ale to knize neubírá na hodnocení, zvlášť když jsem poslední stránky probrečela, což je pro mě známka opravdu jen toho nejsilnějšího příběhu.
V příbězích Jojo Moyesové se vždycky stane něco, co vás, minimálně mě hrozně mrzí, je to smutné, depresivní a vy byste to hrozně chtěli změnit. Ono to pak sice vede k něčemu dobrému, uvědomujete si to, ale přesto si přejete, aby si tou danou situací hlavní hrdinka nemusela projít. A to asi dělá její knihy tak jedinečnými.
Jak jsem se těšila,tak jsem trošku zklamaná.Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo,to ne! Jen si myslím,že první dvě díla byla lepší.Zvláště tou první ,,Než jsem tě poznala" nasadila autorka vysokou laťku.
Kniha je pro mě velkým zklamáním, jsem se těšila na novou knížku od této autorky, jejíž dvě předešlé díla jsem zhltla přes víkend. Děj je předvídatelný, vleče se a závěr přitažený za vlasy. :(
Hodně se mi to líbilo. Ani kapitoly z různých pohledů mi nevadily. Naopak. Postupně jsem si skládala příběh dohromady, dozvídala se nové informace. Udržovalo mě to v napětí a životy postav mě pohltily a alespoň chvíli jsem je prožívala zároveň s nimi. To se mi stane jen u málo knih a jen málo spisovatelů mě dokáže do příběhu vtáhnout. Ale u Jojo se mi to stalo už podruhé...
Na začiatku som sa trošku strácala a rozmýšľala som, či knihu neodložím. ....ale s príchodom Micka som sa od knihy nemohla dostať ... Takže wow!!! Príroda, postavy - ich charaktery, vzťahy - všetko písané autorkou s nesmiernou znalosťou ľudskej duše, láskou a hĺbkou.
Po dvoch prvých knihách /Než jsem tě poznala a Poslední dopis.../ som bola plná očakávania..... Som rada, že to bolo niečo iné /to napokon odráža rozmanitosť a vyspelosť autorky/. Takže bolo to SUPER!!!! a ja sa už teším na Dívku, kterou jsi opustil... a všetky ďalšie knihy od tejto autorky.
Kniha se mi nelíbila tolik jako předchozí romány Jojo Moyes. Děj je průhledný, plytký, postavy schematické, přesně víte, co na další stránce přijde, jen v samém závěru se objevilo jedno pro mě "nečekané" překvapení.
Zrovna jen docetla a jsem nadšená. Popisy přírody a okolí z Austrálie je úžasné. A příběh samotný je jen tresnickou na dortu.
Nádhera, prostě nemám slov a celý ten příběh jsem hltala se zatajeným dechem. Jojo Moyes nezklamala a těším se další knihu. :)
,,Oni by pochopili, že tenhle příběh vypráví o prchavé rovnováze věcí,o pravdě, kterou se zdráhame přijmout, kdykoli se nám dostane požehnání spatřit tyhle obří tvory, ale vlastně kdykoli, když otevřeme svá srdce-že někdy můžeme zničit něco nádherného jen tím, že jsme poblíž. A že někdy prostě nemáme na vybranou. Ne, když chceme doopravdy žít. "
Je jedna věc, která tehle knize škodí, a to je čtenářske porovnávaní s Než jsem tě poznala. Ale tohle není příběh o jedinci, stojícim před Hamletovskou otázkou- Být či nebýt. Příběh Stříbrné zátoky je příběhem dotýkajícim se mnoha postav (přímo i nepřímo) a stavějíci do popředí i otázky soužití lidí a vodní fauny. Tady musím říct, že popis toho, co vše způsobila JEDNA bludná síť byl tedy hodně autentický. A přidávam se k Baboušovi , popis Silver Bay a okolí jsem si vychutnávala, škoda, že z okna jsem nedohlédla na ty velryby a delfíny.
Kniha Stříbrná zátoka je přetkaná životními příběhy lidí, kteří rány od života neberou jako nutné zlo, ale jako něco, co je nutí jít vpřed za svými sny a činí je to silnějšími a lepšími. Samozřejmě kniha není dokonalá, nezalíbí se každému, ale za přečtení rozhodně stojí.
Na knížku jsem se moc těšila, předchozí dvě knížky od této spisovatelky pro mě byly příjemné překvapení. Mé očekávání tudíž bylo obrovské a bylo v podstatě splněno. Ze začátku byla knížka na můj vkus jen trochu zdlouhavá, ale s každou novou stránkou nabírala kniha spád a směr. Od druhé poloviny nasedáte na rychlík z kterého vysednete až v poslední kapitole. Kniha má šokující tajemství a ne jen jedno, je nádherná svým prostředím a láskou, která na vás z ní dolehne až divoké australské přírody. Knihu bych s klidem doporučila pro svou kamarádku, maminku i babičku :)
Krásně popsané prostředí ale trochu jsem se nudila. Málo akce na můj vkus.
Moje recenze:
http://adrisbooks.blogspot.cz/2015/01/autor-jojo-moyes-pocet-stran-368-zanr.html
Nádherné prostředí nespoutané australské divočiny s bouřlivými mořskými vlnami, majestátními velrybami a uprostřed toho pár lidí. Autorka umí perfektně vykreslit postavy, kniha je psána velice citlivě a z pohledu různých postav. Nejzajímavější byl kontrast anglického gentlemana Mikea s prostředím ošuntělých a špinavých námořníků.
Štítky knihy
Austrálie láska společenské romány velryby
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Nenadchla mě sice tolik, jako první dvě, ale perfektní je, o tom ani potom.
Začala jsem ji před několika měsíci anglicky, ale dlouhé vyprávěcí pasáže bez přímé řeči byly celkem tvrdým oříškem, takže jsem knihu odložila a čekala na překlad. Nutno podotknout, že v tomhle případě je opět a zase vážně škoda, že knihy Jojo Moyes vychází s tak děsně zoufalým zpožděním, nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsme fakt sto let za... No prostě úplně jinde.
Anyway vlažný začátek a už zmíněné vyprávěcí pasáže jednotlivých hlavních hrdinů úplně vyváží svižná druhá polovina a především konec. Popis krajiny rovněž paráda, na tohle má autorka bezesporu úžasný talent. Rozhodně doporučuju otevřít lahev dobrého australského vína a přečíst!