Strieborná cesta
Stina Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436594/bmid_strieborna-cesta-98J-436594.jpg
4
778
778
Aj tá najtemnejšia cesta sa raz skončí. Pred tromi rokmi sa stratila Lelleho dcéra v odľahlej časti severného Švédska. Lelle strávil tri nasledujúce letá jazdiac po Striebornej ceste pod polnočným slnkom, zúfalo hľadajúc stratenú dcéru, seba samého a spasenie. Medzitým do mesta prichádza sedemnásťročná Meja s nádejou na nový začiatok. Je v rovnakom veku, ako bola Lelleho dcéra, dievča na prahu dospelosti. Aj na Meju striehnu na tomto izolovanom mieste temné nebezpečenstvá. Keď pomaly prichádza jeseň, životné osudy Meje a Lelleho sa pretnú takým desivým a tragickým spôsobom, aký si ani jeden z nich nevedel predstaviť.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Silvervägen, 2018
více info...
Přidat komentář
Povedená knížka. Moc se mi líbili krátké kapitoly a přeskakování z jednoho hrdiny na druhého, knížka se tak četla velice dobře. Cca v polovině mě napadlo, že by za tím mohl být tento člověk, ale stejně to bylo poměrně překvapení a pěkný závěr.
Za mě velké překvapení. Tak toto se mi moc líbilo.A ten konec zajímavý. Už se těším na další knihy od autorky.
Skvělé a napínavé čtení i když první část se mi strašně táhla, hlavně část Lelleho, tam jsem měla pocit, že se nic neděje, pořád dokola. Snažila jsem se ho pochopit, že ztratil dceru, ale už se mi chvílemi zdálo, že to přehání s tím hledáním, že by se měl posunout dál. Linka Meji super. Druhá část už nabírá na svižnosti, konec super, pachatel překvapil. Těším se na Pustinu
Tak tohle je výborná záležitost. O ději Lelleho a Meji, který se střídá, máte pořád přehled díky krátkým pasážím. Celou dobu jsem si říkala, kdy a jak se jejich příběhy protnou. Lelle to s hledání dcery trochu přeháněl, ale na druhou stranu byla to jeho dcera. Meja chtěla pryč od své matky, takže se nabízelo odejít k přítelovi. Každý tedy dělal to, co v tom okamžiku považoval za nejlepší. V tomto případě souhlasím s označením bestseller.
Celou dobu mě to moc bavilo, říkala jsem si, jak je to skvělý. Úžasná severská atmosféra, velmi dobře vykreslený život a myšlenky otce, který pátrá po ztracené dceři... Bylo to napínavý, pachatele jsem podezřívala celkem dlouho, ale jistá jsem si až do rozuzlení nebyla. Bohužel ten konec samotný to úplně pokazil, škoda. Ale určitě dám této autorce ještě šanci, protože je to přeci jen její první kniha. A já věřím, že už to bude jen lepší. :)
(SPOILER)
Knihu hodnotím jako průměrnou. Příběh nebyl moc napínavý, pachatele čtenář odhalí poměrně brzy.
Ke konci mi pilo krev neustále zmiňovaní kávy, všichni pili kávu, káva byla hnusná, káva byla horká, hořká, káva, káva, káva. Asi jsem zaujatá, ale vážně mě to hrozně štvalo. Stejně tak se zbytečným popisem kouření, cigaret a nedopalků. Lelleho přivlastnění Meji jako dcery mi přišlo přitažené za vlasy. Těhotenství Anette není pro příběh důležité, to tam autorka cpát nemusela, navíc je to takové to klišé „Nevim kdo je otec, protože jsem coura”.
Kladně hodnotím vykreslení prostředí a postav.
I ta nejtemnější cesta má svůj konec ....
Tak bych stručně zhodnotila tuto zajímavou prvotinu se sugestivním prostředím švédského severu - už jenom ta atmosféra jako by vybízela ke zločinu ....
A dočkáme se - stupňující se napětí při hledání ztraceného dítěte a souběžný příběh Meji ....
A závěr mne potěšil - i v tomto prostředí jsou stopy lidskosti ....
Příběh ok, četlo se to hezky, ale něco tomu chybělo. Padoucha odhadnete už téměř od začátku a tím se napětí vytrácí. Žádná pecka na konci také nepřišla...
Vedle nádherné obálky mě knížka nadchla ponurou a mrazivou atmosférou, která je pro severské krimi thrillery tak typická. Příběh, rozdělený na dvě dějové linie, mi zpočátku přišel velmi zajímavý, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomila, že samotný případ zmizení Lelleho dcery mě moc nezajímá a Meja to svým pubertálním románkem příliš nezachraňuje. Knížka se četla dobře a některé části mě hodně bavily, prostředí a atmosféra byly skvělé a bavily mě i postavy, které měly skvěle vypracované charaktery a zajímavou minulost. Jenže autorka ve mně nezvládla vyvolat vůbec žádné napětí, což je u thrilleru celkem zásadní problém. Pořád jsem čekala a čekala, upínala svoje naděje k finálovému rozuzlení, ale to bylo tak předvídatelné a očividné, že jsem ho dokázala prakticky celé rozluštit už v polovině knihy.
Stříbrná cesta byl vlastně takový sex bez orgasmu (neptejte se mě, jak jsem na tohle přirovnání přišla :D). Bylo to fajn, ale chyběla tomu ta nejpříjemnější část – napětí, které od thrillerů očekávám. Důvodem bude nejspíš to, že se jedná o debutový román autorky, která ještě není úplně vypsaná. Věřím ale, že pokud bude v psaní pokračovat, určitě by se mohla dostat na úroveň těch nejlepších spisovatelů severské krimi.
Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, to ne. Dobře se četla, od začátku děj skvěle plynul ale první kapitola byla taková zdlouhavá. Je jasný, že se musíme se vším seznámit a tak nějak poznat situaci ale bylo to malinko všechno zbytečné. Od druhé kapitoly to už jelo samo. Možná, že kdyby jisté situace popsané v druhé kapitole byli už v první, všechno by to dostalo lepší spád. Konec se rozjel z ničeho nic a konečně jsem se dočkala i nějaké akce a napětí, škoda jen, že ho bylo málo.
Velmi pekne nacitana audiokniha. Pribeh taka skor klasika, ale zaujal, najma teda preppisticka linia. Rada si pockam na Pustinu.
Neskutečně poutavě napsaný příběh, opravdu jsem si ho naplno vychutnala i s tou vší beznadějí a zlomenými srdci. Co však nemůžu pochopit, je že někdo tuhle knihu označí jako "odpad"....hrozně by mě takový člověk zajímal. Vlastně si to docela umím představit, už víckrát jsem si tu přečetla, že "nemám rád/a detektivky, proto dávám jednu *". To prostě nepochopíte (a nikdo se zdravým rozumem).
Pro mne je, a jistě také pro většinu čtenářů, nejdůležitější věcí v knize samotný příběh. Proto se mi tato kniha docela líbila. Má sice jen cca 250 stránek, ale těch dalších obvyklých 100 stran si asi autorka odpustila nebo vyškrtala a tím pro mne udělala určitě dobrou službu. Ne, že by zde nebylo i leccos k zamyšlení, nejvíce snad život survivalistů(resp. prepperů) a jejich konspirační teorie, ale to už jenom v nepřehnaném druhém plánu. Takže jsem si dobře početl a vrhám se na další, doufám, že alespoň stejně dobré dílko.
Dost depresivní a zdlouhavé, tak se mi to hůř četlo. Navíc tam má každou chvíli někdo děsné nervy, až z toho zvrací. Díky tomu jsem si postavy představovala takové bledé s kruhy pod očima...
Zlomený otec, odhodlaný hledat svou pohřešovanou dceru třeba do konce života. Dívka, které se nikdy nedostávalo sebemenší jistoty a stability, vždy připoutaná k obtížné existenci své matky, vláčená jejími problémy i množstvím míst, co se nikdy nestaly domovem. To jsou dvě hlavní postavy psychologického thrilleru o ztrátě, bolesti, o tom, čeho všeho jsou rodiče schopní pro své děti.
“Stříbrná cesta” NENÍ detektivka. Lelleho pátrání se vyznačuje nahodilostí; prostě chce nakouknout do každé díry, pročesává kraj ve svém autě a občas skřípne někoho podezřelého (nebo naopak, rozhodně nejde o Commando tátu). Tempo obou linií je pozvolné, atmosféra melancholická, pracuje se více s pocity než se zápletkou. Pachatele únosu odhadnete snadno, jakmile autorka trochu odhalí karty - zhruba v polovině románu je vodítek hafo. Finále je v určitých ohledech poněkud nepřesvědčivé, ale odpustím si spoilery.
Tématicky velmi podobný “Sestup” mi způsobil dilema při hodnocení, nakonec ho ke třem hvězdám srazily (mimo jiné) časté zmínky o kouření. “Stříbrnou cestu” nepotká stejný osud, i když trpí totožným nešvarem. Sem-tam zmínit šluka, no fajn, ovšem proč se k tabáku obsedantně vracet snad každou čtvrtou větou? Úplně ty spisovatele vidím v oblacích dýmu u počítače, vedle něhož přetéká popelník: “Sákra, mám to moc krátké, vycpu to padesáti stránkami hulení!” Děj však byl ve srovnání se “Sestupem” přece jen vyváženější, udržoval moji pozornost a zájem o postavy celkem konstantně, byť mu chyběly vyloženě infarktové okamžiky.
Nejspíš má na převážně pozitivních dojmech svou zásluhu i fakt, že jsem brzy rezignovala na četbu, přerušovanou nedostatkem volných chvil, a nechala se v zaměstnání plynule unášet poslechem. Velká pochvala za bezchybný výkon Jana Vondráčka (zamilovala jsem se do jeho hlasu) i Jitky Ježkové. 70-75%
Nemám moc ráda detektivky. Tuhle jsem dostala jako dárek, tak jsem ji přečetla. Mému vkusu vcelku vyhovovala. Je poměrně čtivá, děj má spád, není moc hrůzostrašná ani násilnická...rozuzleni je však snadno předvídatelné...takové dešťovíkendové čtení
Příběh o zoufalosti. Kniha není obzvlášť napínavá a hlavní postavy mě nezaujaly, ale zápletka je rozhodně znepokojující. Líbila se mi hlavně dějová linka se statkem, působila na mě dost realisticky.
Štítky knihy
prvotina švédská literatura Švédsko únosy thrillery pro ženy
Dobrá severská detektivka. Život otce, který hledá svou ztracenou dceru se propojí s životem mladé dívky, která se přistěhovala se svou matkou, aby našly nový domov. Každý z nich má svůj osud, svůj život, své radosti i bolesti. Je zde nádherně popsaná severská příroda, její krása, ale i ponurost a chlad. Při čtení, jako bych tam byla a cítila ten strach v lese při každém zašustění, mokrý déšť za límcem bundy, studený vítr a mokro v botách a k tomu ještě to nepříjemné štípání komárů. Sugestivní pocit při čtení této dobře napsané knihy.