Střípky zázraků
Jaroslava Pechová
Sbírka básní na každý den. Najdete zde verše milostné, horoucí i po rozchodu. Pěkně se čtou i postřehy z přírody, o Petříně nebo "Telefonování do Ameriky". Ze všech je cítit láska a radost ze života.
Přidat komentář
Když láska se rozbije na tisíc střípků,
když poslední naději už není hej.
Poklekni na mez a z omrzlých šípků
poskládej srdce a dlaní je hřej.
Verše prosté, toužící.
Někdy hravé, laskající.
Nekompromisní.
Poučné zkušeností, s patinou smutku.
Někdy ostré jak břitva.
Za každým střípkem se ukrývá naděje
Naděje může být zázrak.
Zázrak je láska.
I když ohromení nad pointou se mnohdy nekonalo, přesto musím zatleskat.
P.S.: A už není o čem psát..
Jak růže ze zahrad.
Jako den, když jde spát.
Jak růže z Arrasu,
polibek do vlasů,
tak to je láska
Autorovy další knížky
| 1998 |  Vaříme a pečeme v horkovzdušné troubě |
| 2004 | Pečeme bez vážení |
| 2005 | Vaříme a pečeme bez vážení |
| 2004 |  Ovocné moučníky bez vážení |
| 2004 | Maso, které šetří kapsu |
Verše paní Pechové mám ráda, je to moje už druhá knížka od ní. Jsou laskavé, pohladí. Hodně jich je o lásce, radosti ze života, je tam i pár zklamání, rozchodů. V několika nám ukazuje i střípky z přírody.
Nejvíc mě oslovila hned první báseň - úryvek:
Prosté slovo
"Pět písmen, které v moci máme.
Stojíme při nich u zrození.
Osud je nikdy neoklame.
K rozmaru lidí jsou odsouzeni.
Ke štěstí, zradě, k lhostejnosti.
K nevěře, touze, k upřímnosti.
K pokoře, k víře, k poblouznění.
K nenávisti i k odpuštění."
Poslední sloku si už přečtěte sami :-)