Strom beze jména
Drago Jančar
Román předního slovinského autora Draga Jančara (*1948) vypráví příběh archiváře Janeze Lipnika, který se prostřednictvím historických svědectví vrací do vlastní minulosti i k traumatickým událostem moderní slovinské historie. Prvním spouštěčem těchto vzpomínek se stávají memoáry důstojníka a erotomana Aleksije Grgureviće, jehož mezinárodní „donchuanská“ kariéra začala během druhé světové války ve Slovinsku. Tím druhým pak jsou paměti prosté uklízečky Ivanky K. z psychiatrické léčebny Studenec. Janez Lipnik si svým usilovným pátráním v archivu doplňuje historické informace a dozvídá se, že ani učitelka Zala, jeho poválečná dětská láska, nebyla domobranci Alexijovi Grgurevićovi neznámá. Explicitnost archivních materiálů společně s Lipnikovou bujnou fantazií tvoří osu románu, kolem níž se proplétají jeho rodinné osudy (otec Anton Lipnik přežil koncentrační tábor Osvětim) s tragickým osudem rozdělených Slovinců bojujících za druhé světové války proti sobě, ale i s válečným konfliktem v 90. letech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , AltenbergOriginální název:
Drevo brez imena, 2008
více info...
Přidat komentář
Zložitá konštrukcia tohto románu mu trochu uberá na čitateľnosti (ako aj sadzba sem tam krkolomne neskorigovaná), a posledných pár kapitol je vyradených na začiatku knižného bloku. Autor tak vytvoril akúsi špirálu (konkrétne tunel pod červeným domom, bývalý kryt) po ktorej nás vedie z minulosti do prítomnosti a späť. V anotácii sa o príbehu dozvedáme kostru, ale je tu ešte mäso a srdce a vzpriamovače chlpov! Všetko čo sa deje, aj sa kedy udialo, deje sa teraz. Pretože archivár nezabúda! Treba ešte vyjadriť vďaku vydavateľstvu za odvahu vydať túto knihu, a Petrovi Mainušovi za preklad! Pokojne v tom pokračujte!
Zpocatku jsem byl trochu zmateny nezvyklym razenim kapitol a dokonce se obaval, ze jde o vazacskou chybu, ale po dalsim cteni mi pribeh zacinal zapadat do sebe, takze to tak asi ma byt. Diky Janesi!
Autorovy další knížky
2018 | Dnes v noci jsem ji viděl |
1990 | Galejník |
2003 | Kateřina, páv a jezuita |
1995 | Pohled anděla |
1999 | Chtíč chtíc nechtíc |
Úvodní kapitoly (které byly vlastně poslední) dávaly příslib vcelku dobré četby, avšak od kapitoly č. 1 pro mě kniha ztratila jakékoli kouzlo, ba smysl. Odložil jsem ji třikrát, možná čtyřikrát, resp. tolik šancí jsem jí věnoval, ale zhruba v polovině jsem to definitivně vzdal. Už mě nezajímá, jak skončí kniha autora, který (totiž jeho hrdina) – čekaje v obchodním domě na svou manželku – v bezpočtu kapitol medituje nad tím, jestli šla jeho žena do obchodu s kosmetikou nebo někde jinde nebo zda se vůbec ještě vrátí... anebo na stejně nekonečném prostoru filozofuje o případné manželčině nevěře či věře, a v prvním případě rozvažuje, jestli byla "veselá a šťastná" (tohle není citace) s tím nebo s oním, to vše proloženo výzkumy hlavního hrdiny, archiváře, které spočívají v docela oplzlých a stejně tak nudných zápiscích jistého chlípníka, přes kterého se chce náš hrdina dostat k hodnotám nesmírného rozsahu a významu... Ne, děkuju pěkně!
P.S. Zvědavost mi nedala, a jak jsem tak skončil v polovině, kouknul jsem do druhé půlky (skoro na konec knihy) a, co myslíte?, náš geroj sedí furt (nebo zas) v tom obchoďáku, obložený taškami... ne, ne, ne... ahoj!