Stromy mě znají jménem: Kniha o přírodních a léčivých zahradách
kolektiv autorů , Václav Cílek , Viktor Mačura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471023/bmid_stromy-me-znaji-jmenem-j4A-471023.jpg
5
17
17
Sedm příběhů českých přírodních zahrad - revitalizace starého lomu, běžná, venkovská i firemní zahrada. Praktické rady k vytvoření přírodní zahrady jako nejjednoduššího, nejlevnějšího a na údržbu nejméně náročného druhu pozemku. Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky, jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro MŠ a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.... celý text
Přidat komentář
Kdo se chce o zahradách dozvědět něco od historie, přes přírodu po duchovno (např. otázka - proč už lékaři nepředepisují vycházky?) má v ruce něco pro sebe. Sice ČB fotografie, i grafika trochu pokulhávají, ale kdo by pro získání know-how nad tím nepřivřel oči;-)
Sekce Přírodní zahrady (nejjednodušší, nejlacinější a obvykle na údržbu nejméně náročný druh pozemku a zároveň je základem pro terapeutické a léčivé zahrady) a v ní 7 konkrétních lokalit byla zajímavá. Nejvíce z nich zaujal lom u Tábora, který je výtvorem jednoho z autorů knihy pana Mačury (extra nalezen i web;-) Za mne platí, že v přirozené zahradě je více druhů, všeho, než v těch umělých moderních s golfovým trávníkem a kůrou...
Obsah je skvělý, jen snad některé z příběhů o přírodních zahradách mohly být trochu stručnější (hlavně části o úředních peripetiích, jakkoliv soucítím). Myslím, že kniha poměrně průkopnická obsahem by snesla i progresivnější formu. Téma si přímo říká o spolupráci s nějakým fotografem - krajinářem, krapet směleším typografem a grafickým designerem. Černobílé fotky, často s jakousi nejistou kompozicí knize nepomohly. I tak dávám plných pět hvězd!
Kniha mě bavila, velmi. Bavili mě pohledy různých autorů na téma i skákání z tématu na téma. Potěšilo mě, že to co už roky praktikuji na své mimi zahrádce je vlastně trend udržitelnosti a budu v tom pokračovat.
Kniha je to určitě užitečná, už pro téma přírodních zahrad (za to je 1*). Ale mohla být lepší, to musím napsat. Je poskládaná z různých částí, trochu připomíná učebnici (kapitola historická - čtu, je to i zajímavé, ale vím, že si nezapamatuji nic - ale to je můj problém). Strohé čínské a japonské zahrady mě nepřitahují a odbočky p. Cílka do filozofie a duchovna také nejsou pro mne tím pravým. Ale jakmile se přejde na praktické stránky a skutečné přírodní zahrady se stromy, keři, ptáky a obojživelníky, tak to už je lepší počtení. Něco se sice opakuje (pravidla pro vytváření přírodních zahrad), ale také se mnohé nové dozvídám. A obdivuji V. Mačuru za jeho úsilí a překonání překážek (způsobených lidskou hloupostí a chamtivostí, bující v každém režimu) při záchraně a přetváření lomu. Část nazvaná Příběhy přírodních zahrad je celá zajímavá. Hezké je i úvodní věnování a v něm připomenutí osobnosti paní H. Vlašínové, chválím obálku knihy (papír, písmo) a její název. Co se nepovedlo, to je úroveň a výběr fotografií (nezřetelné černobílé, nevyužití křídových barevných příloh, kde je občas foto na 1/2 stránky a ještě jsou to většinou fotky, no, takové podivné.)
Velmi chytlavý název knihy, který přímo vyzývá k tomu, abyste zjistili, co se za ním skrývá. Ústředním motivem je zahrada, kterou autoři jednotlivých kapitol vkládají do různých kontextů - historie, ekologie, psychologie, psychiatrie, kultura, ekologie, ale i sociologie aj. Myslím, že tolika pohledy se žádný milovník zahrádky asi nezabýval a o to je to hodnotnější a lákavější k zamyšlení a případné inspiraci pro praxi. Mám ráda obdobné knihy, které ve formě publicistické vtahují čtenáře do faktů, ale i úvah, nabízejí mu směr, kterým se pustit v rozvíjení myšlenek, ale v případě této knihy i samotných činů. Hned máte pocit, že má význam ozelenit každý koutek okolí svého bydliště. Obzvláště mě pak nadchla kapitola MUDr. Hrnčířové, která souzní s mým vnímáním. A blízký je mi také význam zahrady, přírody v péči o nemocné a staré lidi. Více takových knih, ale první vlaštovky se už objevují... Po přečtení celé knihy stále přemýšlím nad významem jejího názvu :-) A to byl možná úmysl autorů.
Výborná kniha, která se svým námětem, šíří záběru i způsobem podání skvěle sešla s mým vkusem a zálibami. Je to takový multiplikátor potěšení z naší sice nevelké, ale počtem druhů a kusů rostlin velmi bohaté zahrady, zvláště v téhle době, kdy všechno kvete (jen to jezírko pro obojživelníky není kam dát a navíc by sem přes ty polopouště okolních, nakrátko sečených a vyschlých zahrad stejně bezpečně nedoputovali). Prostě nezbytná kniha do knihovničky každého, kdo nechodí přírodu jen obdivovat, ale chce, aby jí měl aspoň malou oázu i u domu. Byla by to také velmi vhodná kniha pro ty, kteří zahradu používají jen jako patřičnou kulisu k domu nebo jako hřiště, na němž se prohánějí každý týden se svou sekačkou a libují si, kolik toho dneska udělali pro své zdraví. Jenže ti tuhle knihu stejně nikdy do ruky nevezmou :-( .
Obohacujici kniha, která mluví o lásce a úctě k zahradě, k přírodě. Prodchne vás okouzlení , jak je náš svět zázračný, odolný a že vždy je naděje. Mezi autory je Martina Hrnčířová. Doplňuje celé téma svým laskavým pohledem, jak také pomoci sám sobě. Tento rok ji vyjde samostatná kniha.
Kniha je na našem trhu jedinečná, přináší pohledy na zahrady v antropocénu z různých úhlů a jak název napovídá, nepůjde o knížku suchou, nabitou pouze fakty, ale o projekt prolnutí témat a myslí mnoha autorů s filozofickým podtextem. Každý se zhostil tématu po svém a dokupy dávají jeden organický celek, asi jako různorodé stromy v parku tvoří prorostlý, kooperující biotop spolu s trávou, ptáky a housenkami. Základní myšlenka je, že prostřednictvím zahrad měníme sebe a také svět. A také, že základní dobrota světa se dá vyjádřit číslem nebo šalvějí. Potkáte se zde s popisem historie zahrad od egyptských a římských k těm evropským, kde se autoři věnují otázkám, proč je francouzská zahrada pravoúhlá a jak k zahradě přistupují třeba Nemci či Britové (nevyjímaje prince Charlese, milovníka zahrad). Je zde filozofické zamyšlení nad japonskými a čínskými zahradami s jejich speciální funkcí. Potkáte se zde s příběhem založení Přírodní zahrady panem Mačurou v lomu u Tábora, iniciátorem projektu této knihy, a jak to bylo složité s úředním šimlem a nakonec i některými lidmi, kteří jí navštěvují a co vše přináší ostatním. Zjistíte, které stromy a kytky se spolu mají rády a ve společenství prospívají a které ne. Jak by měl vypadat design léčivé zahrady a proč těžce nemocní lidé nemají mít v parku u nemocnice barevné abstraktní sochy a výtvarná díla, k čemu slouží písek a hlína -mimo jiné, aby léčili a pomáhali lidem od prvních krůčků dítěte po veterány války v Afganistánu. Zamýšlí se nad studiemi, které prokazují, že pacienti, kteří vidí z okna nemocničního pokoje stromy nebo mají možnost jít do parku u nemocnice, se hojí rychleji a stráví v nemocnici méně dnů. Kniha mluví o péči o půdu, vodu a rostliny v celospolečenském kontextu. Je dokreslená množstvím fotografií a maleb, ilustrujícím informace v textu nebo nabízejícím naladění, volnou asociaci pro hloubavou mysl. Je to kniha typicky "cílkovská", zaměřená na relevantní informace (evidence based) a jejích praktické použití, na vjem emocí, prostoru, na pochopení souvislostí a vede nás k prožitku harmonie, celistvosti a k práci na tom, aby jsme tento aspekt života nezanedbali, podíleli se na jeho sestavování a péči o něj. Kniha nás odklání od virtuálního světa a od konzumu k přímému obnažení se a doteku s prostředím, s přírodou, vystavení se živlům a přitakání reálnému světu kolem nás. K jeho smysluplné a hluboké kultivaci.
"Máme mnoho lidí, kteří říkají, jaké to je. Teď bychom potřebovali pár lidí, kteří řeknou, jaké to být může." (citát Roberta Orbena)
No a to je právě práce Václava Cílka a "jeho" lidí.
Jsem zvyklá před spaním číst beletrii, vžít se do příběhu, přenést svou mysl do jiného světa. Proto mě převelice překvapilo, když jsem zjistila, že tuto naučnou knihu hltám jako zajímavý román. Ona totiž je velice zajímavá!
Předkládá souvislosti, mezi přístupem k zakládání a péči o zahrady, s dějinnými událostmi, se stavem světa v daném období. To je jedna část. Další, která se de facto zaobírá jen přírodními zahradami, mě zase upoutala odvahou a snahou autorů takových zahrad. A je také velmi inspirativní! Sešli se tu skvělí a zajímaví autoři a stejně jako se v naší malebné zemičce vešli vedle sebe hory, stepi, vodní plochy, pole a města, vešly se do této knihy rozličné příběhy o lásce k přírodě a k přirozenosti života nejen v zahradě.
Již dříve jsem opěvovala Václava Cílka pro jeho přehled a schopnost předložit nám souvislosti. V této knize jsem navíc poznala jeho odvahu mluvit o budoucnosti, která logicky přijde, čemu se nevyhneme a jak se můžeme připravit. Klobouk dolů, na to každý nemá!
Věci řečené v této skvělé publikaci mi otevřely oči. Chápu nyní, proč musí probíhat těžba v lesích a k čemu je dobré čištění podrostů v nich a také jaké mají historické opodstatnění. Doteď jsem byla ze všeho, co se u nás v přírodě děje, jen nešťastná, nyní chápu dlouhodobější dopady.
Jsem naprosto nadšená, že se mi takto skvěle připravená kniha dostala do ruky!
Nehodnotím obrazovou část, protože jsem přesvědčená, že kdyby ta možnost byla, fotografie by byly barevné. To je vlastně jediná chybička na jinak bezvadném díle.