Stropy
Zuzana Brabcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137201/bmid_stropy-pp0-137201.jpg
3
38
38
Vnitřní drama nové prózy Zuzany Brabcové Stropy se odehrává v psychiatrické léčebně; „detox“ se stává místem exponovaných mezilidských vztahů, místem trýznivých otázek i odpovědí na životní traumata, do nichž vstupuje vnější svět jako znepokojivý nebo utišující element. Od zdí a stropů, jakoby se otvírajících do jiného neznámého prostoru, se také odvíjí autorčino silné téma, jímž je „zkoumání“ našeho odhodlání či neschopnosti vyjít ze sebe sama a (levinasovsky řečeno) uznat převahu druhého; stejnou závažnost má i kritický pohled na společností vyžadovanou schopnost jedince obstát v nejednoznačném dialogu s mnohotvárností světa. V místy až fantaskním vyprávění se stírá rozdíl mezi takzvaně skutečným a snovým světem, mezi vnitřním prožíváním postav a jejich zdánlivě objektivním obrazem. Sled mnohdy sarkastických scén, v nichž se otevírají bolestná zákoutí lidské touhy po svobodě, znova a znova omezované, lámané, limitované (viz název Stropy), je jakýmsi imaginativním průzkumem lidských možností i „nemožností“.... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte poměrně těžce. Není snadné rozeznat, co je skutečnost, sen nebo halucinace. Opravdu to chce klid a velké soustředění. Ale přečetla jsem ji. A na psychiatrii bych se skutečně dostat nechtěla.
(22. 1. 20 - 3 639 - 9)
Hlavní hrdinka se po psychickém zhroucení ocitne v psychiatrické léčebně. Prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti včetně snů a halucinací zaznamenáno takměř deníkovou formou by se dalo povazovat jako součást terapie. Velký příliv informací a pocitů vyžaduje po čtenáři značné soustředění.
Rozhodně to není kniha a čtení pro každého , je tam i dost literárních narážek a tak ,ale myslím, že velmi dobře vystihuje prožitky člověka, který se ocitá ve světě bez své dosavadní opory, návyku, jedu, nutnosti-drogy. Já jsem v tom nalezla i vtip, i když je to jinak velmi depresivní.
Velmi čtivé. Až překvapivě. Za mně lepší než rok perel.
Pozoruhodná a podle mě neprávem odsuzovaná kniha. Hlavní hrdinka se marně snaží uprchnout z labyrintu halucinací, marně v něm hledá, která skutečnost je ta pravá, a zároveň se snaží před skutečností uprchnout.
A ještě ke všemu ten její bratr. Tak je skutečný?!
Nemám rád knihy chaosu, ale vzhledem k tématu je zde na místě a - jakkoli chaos stále chaotický - řádně. Rozhodně může dobře fungovat jako takový strašák před drogami a rezignováním na pořádek v rodinných poměrech.
Zvláštní styl psaní, volný proud vědomí se pomalu přelévá do reality vnějšího světa.
Ne příliš jednoduchá četba, vyžadující velkou koncentraci. Brabcové se nedá upřít jedno - je mistrem obrazotvornosti, jazyka a asociací. "Stropy" jako takové ale pro mě postrádají hloubku. Ano, máme tu totálně zdevastované osobnosti, živořící na pokraji možného, realitu, prostoupenou iluzí, představivostí a stavy deliria, stropy ztotožněné nejen fyzickými, obytnými stropy, nýbrž i těmi filozofickými, lidskými, svobodu omezujícími v tom nejobecnějším smyslu; ale čistě subjektivně a osobně: nedařilo se mi vykřesat nic hlubšího zatím. Dost možná je ale chyba na mé straně.
Je to haluz, ale bohužel nic jiného než haluz jsem nenašel. Prolínání reality s různými vidinami (kde realita hraje významně menší roli) by asi ve formátu povídky bylo moc fajn. V románu je to čím dál víc nuda.
Je to depresivní čtení, které člověku kromě pocitu marnosti zase tak moc nedá. Knihu jsem v domnění, že je skvělá, koupila jako vánoční dárek s tím, že se po přečtení rozhodnu, komu ji dát. Jako dárek komukoliv je ale, bohužel, naprosto nevhodná.
Není to jednoduchá četba. To vůbec. Je těžké rozlišit co je skutečnost a co už bludné představy nemocného mozku.
Prostředí léčebny je depresivní a bezútěšné. Potvrzuje naše představy, jenž jsme o takových místech vždy měli. Po dočtení zůstává jen hořká pachuť v ústech a možná i soucit s hlavní hrdinkou. Jedno přečtení však stačí. I tak to byla fuška.