Østrov
Peter Balko
Čo majú spoločné záhadné úmrtia spisovateľov, cintorín písacích strojov, ukradnuté rukopisy a tajomný symbol Ø? Tichomír Baza pátra po otcovi - spisovateľ zmizol a stopa vedie z tajomnej Cerovej vrchoviny cez Bratislavu na miesto, odkiaľ sa nevracia - na Østrov. Strhujúci nový román autora bestselleru „Vtedy v Lošonci“ je o písaní a sile fantázie.... celý text
Přidat komentář
Váhám s hodnocením, protože každá třetina (vztahové drama mezi otcem a synem/magicko-realistická detektivka/hororová pohádka o fantazii) je jiná a podle mého názoru na sebe vůbec plynule nenavazují.
První třetina je mistrné vykreslení vztahu otce-syna, , jemné náznaky, které pomalu krystalizuje v portrét složitého vztahu. Ta druhá už pokulhávala, ale bylo v tom cosi nostalgického, jako kdybych četla Lovecrafta, klasické detektivní bádání v deníkové formě. Ale s poslední třetinou klesla kvalita dolů. Nepochybuju o autorově fantazii, ale připadalo mi, jako kdyby popisy toho fantaskního světa byly až příliš zkratkovité, jako kdyby si vše představoval filmově, ne literárně. Příliš rychlé, kusé, nebylo to přesvědčivé. Konec mi přišel poněkud prvoplánový.
Stejně sestupné dojmy jsem měla i z formální stránky. Dialogy mi od třetiny přišly místy nepřesvědčivé a na efekt, jako kdyby měly jen posunout příběh dál, ne dokreslit postavu. Metafory, které ze začátku výborně dokreslovaly atmosféru, začaly být zbytečně rozmazávané a nadužívané. Od půlky bylo všechno tak nějak... uspěchané.
Výsledné hodnocení je rozpačité, ale nechávám 4 hvězdy. Vidím talent, cítím talent. Možná je výsledná kniha ovlivněná autorovou scénaristickou prací, nevím. Moc ráda si ale přečtu i další knihy a budu sledovat další práci pana Balka, protože má v sobě opravdu velký potenciál.
Na knize je fakt skvělé to, že v sobě obsahuje patrně nejvýstižnější a nejlepší zhodnocené sebe samotné, cituji:
„‚Začne sa to jako vzťahová dráma medzi otcom a synom, pokračuje jako magicko-realistická detektívka a končí sa to jako hororová rozprávka o fantázii.‘
V teletóne sa rozhostilo ticho.
‚No dopiče!‘ ukončil vydavateľ hovor.“
Ano „no dopiče“ mi znělo hlavou někde od třetiny knihy až do jejího závěru. Protože… tohle je naprosto úžasný příběh o vztahu syna a otce, až důkladný rozbor tvůrčího procesu a pohledu na psaní a přístupu k němu, doslova zhmotněná vize oživlého literárního života. Protože příběhy a jejich postavy žijí. A, samozřejmě, o fantazii. Svým způsobem (a s fakt velkým nadsázkovým nadhledem), je to dospělá verze Nekonečného příběhu. Tohle je výrazný a obrovský protiargument mé skepsi k fantasy. A ano, ta zmínka o horroru v citaci je velmi trefná, občas mě z toho opravdu mrazilo. Ostrov je úžasná kniha, dala mi něco, co jsem od ní opravdu nečekal. Je chytrá, přemýšlivá, nebojácná, naprosto výborně napsaná. Až je škoda, že to mainstream neocení.
„V knihách ma zaujíma najväčšmi to, čo v nich nie je – před začiatkom a po konci. Predstava, že sa literárne postavy pohybujú iba v napísanom príbehu, je smiešna.“
V prvom rade si musím poopraviť názor na pána Balka, i keď neochotne. Oproti jeho prvej knihe vtedy v Lošonci je toto obrovský posun vpred, kvalitatívne. Lošonc som nedal, nebol som schopný to dočítať. Ale Ostrov akoby napísal celkom iný človek. Začína to ako vzťahová dráma, pokračuje magicko - realistickým spôsobom a potom sa tam mihne aj horror, alebo ako to nazvať. Nuž, prečítal som to celé a rýchlo a páčilo sa mi to.
Při čtení jsme se nestačila divit, co všechno je Peter Balko schopný vymyslet. A hlavně do takových detailů!!!
Je to opravdu komplexně promyšlený příběh. Už první věta mě ohromila - Tma ma jednouchý pribeh: trvá kým neotvoriš oči.
Křečovitě, upoceně působící dílko, které ve čtenáři nezanechá hlubší dojem. Leda snad takový, že si knížku autor těžce vyseděl :)