Struktura vědeckých revolucí
Thomas S. Kuhn
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509541/bmid_struktura-vedeckych-revoluci-GAu-509541.jpg
4
34
34
Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce. Nový překlad Libora Bendy.
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2022 , OikoymenhOriginální název:
The Structure of Scientific Revolutions, 1962
více info...
Přidat komentář
S knihou jsem byla nucena se popasovat ke zkoušce. Netvrdím, že by byla špatná, ale místy nepřehledná, obtížnější.
Štruktúra kontinuálneho vývinu vedy:
1. Obdobie normálnej vedy - výskum je v zhode s paradigmou
2. Obdobie anomálií a krízy - výskum je v rozpore s paradigmou
3. Obdobie revolúcie - výskum vyžaduje prestavbu/zavrhnutie starej paradigmy
Tento cyklický kruh vývinu vedy je pravdepodobne esenciálnym posolstvom autorovej rozpravy, ktoré sa snaží sprostredkovať čitateľovi. Autor stanovuje pre jeden z komponentov disciplinárnej matice toho ktorého odboru termín paradigma (model/vzor), ktorý si vedecká obec osvojila pomerne rýchlo. Samotný termín paradigma však vznikol v kontexte prírodných vied a jeho použitie v problematike vied spoločenských alebo humanitných je otázne. Ekvivalent pre vedy o človeku a kultúre vyslovil Michel Foucault, totiž: epistéma a definoval ho ako: "Epistémé je jakési "myšlenkové nevědomí" dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení. Epistémé znamená určitý rastrovací princip, který umožňuje řád věcí, s nimiž jsme ve styku. Epistéme jako určitý výkladový kulturní kód tak tvoří apriorní strukturu, která funguje jako lidskému poznání vzdálený regulativní princip. Foucault v knize "Archeologie vědění" rozlišuje tři hlavní epistémé: renesance, osvícenství a romantismus."
Thomas Kuhn, fyzik a historik vedy učinil týmto objavom pomerne radikálny krok k pochopeniu a porozumeniu, akým funguje mechanizmus pokroku inovačného "kolosu", všeobecne nazývaného veda.
V rozporu s předchozími komentáři si nemyslím, že by byla kniha zmatená nebo špatně vysvětlovala. (Překlad fyzikálních termínů ovšem nedovedu posoudit.) Za mě je to rozhodně mezi společenskovědními knihami jedna z těch velmi příjemně čitelných. Jsou v ní dost zásadní myšlenky formulované sručně a jednoduše.
Kniha nebyla vyloženě špatná, jen některé myšlenky nebyly správně vysvětleny, některé pasáže se zdály být mírně zamotané a celkově to na mě působilo chaoticky a nepřehledně. Proto jsem ji nedočetla. Pustila jsem se do ní na doporučení svého táty, kterému se naopak líbila, takže jde spíše o vlastní preference a individuální pohled čtenáře. Někomu kniha předá spoustu užitečných informací, někomu bude připadat nesouvislá.
Kdybych byla schopna ji dočíst dokonce, dám hvězdy 3. Ale protože jsem skončila někde za polovinou, hodnotím dvěma hvězdami. Bohužel, třeba to zkusím zase jindy.
Těžko lze ohodnotit a stručně okomentovat knihu, která je s přehledem nejcitovanější publikací v odborných pracích anglo-amerického prostředí. Situaci ztěžuje i sám Kuhn, jehož vágní a mnohovýznamový způsob psaní čtenáře často zavádí a mystifikuje. Jenom pojem "paradigma" Kuhn užívá v tolika významech, že se z toho posléze v Postskriptu pokusí neobratně vybruslit zavedením pojmu "disciplinární matice", aby alespoň ten obecnější a širší význam paradigmatu odlišil. Knize rozhodně nepřidává Jeníčkův překlad, jehož naprosto chybné překlady určitých fyzikálních termínů jsou přinejlepším úsměvné, nicméně jakákoliv odborná kniha stojí a padá s českým překladem - a v tomto případě padá až na samé dno žumpy. Opravdu těžko hodnotit tuto knihu - originál je bezesporu na mnoha místech geniálním počinem, který má ovšem své mušky a někde i mouchy přímo sloní... Český překlad je krkolomný a nesouvislý blábol. Takže nehodnotím.
Kniha ke zkoušce, kterou jsem ráda odložila hned, jak to bylo možné. Nešlo se v ní pořádně orientovat.