Struna
Bella Achmadulina (p)
Autorčina první sbírka básní. Křehké a pečlivě promyšlené verše přibližují čtenáři autorčinu vlast, ruch velkoměsta, krásu a zvláštnost gruzínských žen, lovy zvěře v Kazachstánu. Nechává na sebe prostoru života působit jako něco velmi neobvyklého a silného a vyjadřuje to pak verši.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1966 | Struna |
| 1990 |  Probdívání |
| 1978 |  Můj rodokmen: pásmo poezie Belly Achatovny Achmadulinové |
| 1979 | Stopy v krvi |
Námětově pestrá sbírka - je tu báseň o chyceném pardálovi i o automatu na sodovku, zbásněný vlastní rodokmen nebo revize výsledku soubojů Lermontova a Puškina, případně skladba o dešti, který následuje hrdinku všude jako pejsek. Víc než celé básně na mě zapůsobily některé pasáže a obrazy:
"Tak svezte – nasedám – a jeďme,
pusťte mě ale za volant! -
Usmál se – umíte? i ve tmě? –
A zmáčkl plyn a do tmy vpad
Povídala jsem šoférovi
- luna je dneska veliká…
a pod hladinou asi loví
karasy v bahně rybíka"
(Sloky z panenské půdy)
"A zas jak od martinských pecí
nad temnem blesky lížou krov.
Kdo vlastně vyhrál souboj v kleči,
Martynov, nebo Lermontov?"
(Souboje)