Studené slunce / Marieta v noci
Jiří Mucha
Kniha obsahuje dva autorovy romány: Román z prostředí pracovního tábora v první polovině 50. let a román o životních příbězích dvou osudově spojených lidí.
Přidat komentář
O autorovi jsem toho zatím mnoho nevěděla, jen jsem si užila životopisný román o jeho otci, z jeho pera, a ten mne ohromil. Proto jsem se chtěla pustit do jiné jeho tvorby...
Nicméně právě Studené slunce je pro změnu jeho autobiografický deník z prostředí méně než vlídného, uhelných dolů, kde byl umístěn za trest, jako vězeň v 50. letech. Peripetie jeho (zlo)činu a následné uvěznění jsou samy téměř románové (o tom ale nepíše on, nýbrž se je dozvíme z předmluvy), ve své knize ve chvílích aktivního (tj. spisovatelského) odpočinku mezi fáráním se snaží spíše vzpomínat na věci dobré a milé, dumat nad sebou a spoluvězni, poradit si se situací, se životem, se světem...
"Protijed, který jsem nalezl ještě v samovazbě, byl návrat zpět do raného dětství. Je to doba, která je naprosto minulá, je to zcela uzavřený úsek života, který nelze opakovat. Proto v člověku ani nevyvolává touhu po svobodě. A pak - dětství nezná rozdíl mezi svobodou a zajetím. Dětství je sen, který byl kdysi skutečností."
Ale protože nemám náladu na smutnění a pesimistické životní zkušenosti, byť z našich končin a z doby ne příliš dávno minulé, tak zatím knihu odkládám.
Štítky knihy
50. léta 20. století komunismus pracovní tábory společenské rozdíly společenské romány oběti komunismu
Autorovy další knížky
1988 | Podivné lásky |
1982 | Alfons Mucha |
1991 | Studené slunce |
1965 | Černý a bílý New York |
1999 | Lloydova hlava |
Četla jsem jen Studené slunce a určitě doporučuji ke čtení, protože Muchův deník velmi dobře vykresluje situaci, když vás pošlou za nic do dolů odpykat si trest. Není to jen popis událostí, ale také myšlenkové pochody autora, vracení se ve vzpomínkách apod.