Štvanice
Saša Filipenko
Kniha, jejímž narátorem je houslový virtuos a která je formálně organizována jako hudební sonáta, je ve skutečnosti sugestivním vylíčením kampaně proti oponentnímu novináři organizované vlivovou agenturou ve službách člověka, nazývaného „strýčkem Váňou“, který se pohybuje v oblasti, v níž se zločinné podsvětí prolíná s politikou. V rámci této kampaně, která má za cíl přinutit nepohodlného novináře k emigraci, se používá nejrůznějších nečistých praktik od trollingu, lživé diskreditace novinářových článků, obvinění z pedofilie a zaprodanosti cizím vládám, přes narušování jeho soukromí až po fyzický útok na jeho rodinu. Štvanice, stále vyhrocenější a krutější, vede postupně k totální destrukci soukromého života oběti, a nakonec i k tragickému konci. Její historii vypráví svému bratru houslistovi organizátor této štvanice, sám novinář, jenž se po svém profesním ztroskotání nechá najmout „strýčkem Váňou“, a který – jak se ukáže na konci knihy – považuje celou věc za zcela legitimní a rutinní práci. Štvanice je román, který vypovídá mnohé o dnešním Rusku, ale i o stále aktuálnějším nebezpečí celého současného světa, jímž je manipulování veřejným míněním spojené s vytrácení se etiky z novinářské a politické praxe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Травля (Travlja), 2016
více info...
Přidat komentář
![GeRaltzRiVie01 GeRaltzRiVie01](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Stejně jako gradoval tlak na nepohodlného spisovatele, tak gradovalo také napětí. Primitivní, ale účinné metody, jak se někoho zbavit.
![douchová douchová](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Takhle to prostě v Rusku funguje. Šílené.
Na rozdíl od Rudého kříže, který se mi nelíbil, přišel mi vycucaný z prstu,
toto je živé a mrazivé. Doporučuji. Především teď.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Hodně groteskní a ironické. V pravém slova smyslu ruský román 21. století. Trochu jako Sorokin. Filipenko chytře nastoluje různá témata, včetně otázky svědomí a viny a trestu. Je to ale pohled 21. století a pohled ruský, takže svědomí zpytují akorát tak svíčkové báby, bohužel. Škoda jen, že to není jen groteska a nadsázka, nad kterou by se jeden pousmál, jako nad filmy Quentina Tarantina, ale žel i dost pochmurná realita ruské současnosti. Dějově to nepřekvapí, a ke konci to je možná až příliš zběsilé, ale zas na druhou stranu ono to k tomu vše spěje a zároveň je zatím i určité literární dědictví ruské literatury. Tuhle grotesknost a drsný naturalismus mají ruští spisovatelé už asi v krvi. Říkám to furt: z Ruska jen literaturu a film, a to ještě jen něco, navíc většina těch dobrých autorů je dnes v exilu, na což má i sám autor ve Štvanici trefnou narážku. Doporučuji.
Štítky knihy
kriminální podsvětí politika alegorie běloruská literatura pronásledování politické rományAutorovy další knížky
2019 | ![]() |
2021 | ![]() |
2024 | ![]() |
2022 | ![]() |
Procedurální groteska, ze které nejvíce ze všeho běhá mráz po zádech. Detailní popis metod, kterými se současný ruský režim vypořádává s kýmkoliv, kdo se odváží poukázat na nekalé praktiky či korupci mocných. Originální forma, kterou autor navazuje a odkazuje k dlouhé tradici ruské literatury, groteskního zpodobnění traumatických stránek společnosti, zde navíc ještě umocněno formální nápodobou hudební skladby, obsahově pak zcela zásadní kniha, málokde si čtenář udělá takhle kompletní obraz o konkrétních metodách eliminace opozičního novináře (volně lze dosadit jakoukoliv jinou ruskému režimu nepohodlnou osobu, disidenty, opoziční politiky etc.) počínající mediálním lynčem až po naprosto primitivní mafiánské praktiky zahrnující násilí. Českému čtenáři navíc během čtení automaticky naskočí asociace k praktikám komunistické Státní bezpečnosti, které opisovaly stejné schéma (viz třeba akce StB „Asanace“, která začala v roce 1978 - jejím cílem bylo donutit oponenty režimu, především signatáře Charty 77, k vystěhování z Československé socialistické republiky a zahrnovala totožné metody - odposlouchávání, mediální štvavé kampaně ve státní televizi i rozhlase, nezákonné prohlídky bytu a čítající samozřejmě i násilí...). Mrazivé čtení.