Štvanice
Martin Goffa
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535798/bmid_stvanice-66111af6c99b2.jpg
4
300
300
Detektiv Miko Syrový / Mikuláš Syrový série
< 7. díl >
Večerní setkání s náhodným kolemjdoucím se pro Mika Syrového změní v tragédii, která do základů rozmetá jeho dosavadní život. Pachatele této nešťastné události se Miko rozhodne dopadnout za jakoukoli cenu a po jeho stopě se vydává s dalšími dvěma muži v zádech. Všichni tři jsou přitom již od začátku srozuměni s tím, že je při štvanici na uprchlíka nezastaví nejen hranice mezi státy či kontinenty, ale dokonce ani zákony, které až do té doby jako policisté chránili.... celý text
Přidat komentář
Zatím jsem skoro ke každému dílu psala dovětek, že tentokrát osobní. Štvanice je tak nejosobnější jak to jenom může být. Čili obsahuje dost popisů, kdy se Miko láme, porušuje předpisy a z toho všeho mu je@e. Otázkou tedy až do konce zůstane, zda překročí i tu poslední čáru, a kvůli pomstě se stane jedním z těch špatných, když se sám vydá do zahraničí.
Toto všechno by bylo lepší vzít v potaz, než někdo začne psát komentář, že se mu zdá směšné, jak se to někomu mohlo líbit. Jenom proto, že jemu se tam ty (nezbytné) popisy nelíbily. Z anotace to nepoznáte, ale po přečtení prvních pár stránek víte, o koho jde. A kdyby se hlavní hrdina v knize choval jinak, asi to nedočtu, jak jsem hluboce zklamána. Ve všech aspektech chování.
Jsme lidi, ne roboti...
Jeden povzdech, který nepatří k bezprostřednímu komentáři a tak ho popíši o chvíli později. Kde jsou ty doby, kdy v knihách čtenář vzadu našel překlad cizí řeči. Tentokráte nejen angličtina, ale i španělština. Pro mě, jako úplně cizí řečí nedotčeného člověka, se tato skutečnost někdy stává obtížnou. Naštěstí tento oblíbený autor v kontextu vše vysvětlí, a tak jsem cizí věty vnímala jako barevnou kulisu. Ono to poletování po světě pro mě nebylo tak důležité, jako zprostředkování emotivního stavu všech zúčastněných. A právě to zpracování jsem hodnotila. Ne uvěřitelnost připraveného plánu, vypitý alkohol, nebo logiku.
To je ta potíž se sériemi. Když sáhneme po dalším díle, těšíme se na setkání s oblíbenými hrdiny, které jsme si "pustili" do života. A prásk. Zasáhne Vás vlna emocí, protože autor je natolik dobrý, že Vás nechá skrze slova přistoupit téměř až na dotek bolesti. Navíc máte v životě, pokud ho již nějakou dobu žijete, už určitě nějaké ty ztráty, které vám čtená slova připomenou. Ano, je to vyprávěný příběh, přesto vylíčený způsobem, že autorovi věříte každé slovo. Díky tomu zřejmě nejhlubší a nejlepší díl série, ale netuším, zda si ho někdy přečtu znovu. Silné, přesvědčivé a velmi dobře napsané. Vždy si slibuji, že si vypíši z knih věty, které si mě získaly tím, že to vnímám stejně. Tentokrát jsem založená místa opravdu přepsala.
..........
Spoiler! :
Ty dny mi splývají v jakési rozbředlé bezčasí. Žil jsem i nežil, pracoval i nepracoval. Všechno to řídil jakýsi autopilot, kterému jsem do fungování zasahoval jen výjimečně.
V bytě bylo ticho. Žádná poletující slova, věty nebo otazníky. Ticho jako po bouřce, kdy se všechno kolem probouzí a nadechuje k novému životu. Až na to, že tady se nemá kdo nadechnout. Ostnaté ticho se obtáčí kolem nohou stolu a židlí, plazí se vzhůru po skříních, objímá postel, jako by ji chtělo zadusit. Můžu zapnout televizi, strčit do přehrávače další muziku, zesílit zvuk na maximum, otevřít okna a pustit do bytu zvuky ulice, ale to ticho stejně nepřehluším.
..........
Peklo. Musel jsem se ušklíbnout, jak mi to slovo najednou připadalo prázdné. Copak už v pekle dávno nejsem? Někdo vám sebere to nejdražší, co máte, vyrve kus vašeho těla, a vy nemůžete nic než jen přihlížet. Jestli tohle není peklo, tak co teda? Bezmoc je totiž ten nejhorší pocit, který znám. Bezmoc je pro mě ekvivalent pekla. Je a vždycky byl.
......
Škoda, že nejsme všichni věřící. Mohli bychom zrušit policii i soudy, dělat jen to, co pokládáme za správné, a počítat s jistotou, že pánbůh nakonec srovná účty.
Super! Zatím nejlepší, co jsem od Goffy četla. Děj jede jako po másle. Výborné prokreslení Mikova chování po jeho osobní ztrátě. Zejména jeho nerozhodnost v Chile, co udělat? Jediné co bych Mikovi vytkla je jeho pití na množství prášků a následná ztráta zbraně. I tak bych dala i 6*. Těším se na další pokračování.
Az do konce jsem cekala,ze se to nejak rozjede... zdlouhave a pro me nezazivne ani zabavne :(
To tedy byla opravdu štvanice. Výstižný titul knihy a výstižná obálka. Strhující čtení plné napětí, emocí a alkoholu. Tentokrát vrah mizí do Jižní Ameriky a Miko, zoufalý nad ztrátou milované osoby, za pomoci svých přátel míří za ním. Stále si není jistý tím, jak se zachová, až pachatele dopadne. Goffa umí výborně popsat Mikův vnitřní boj, zda má být pomsta v mezích zákona a jestli to zvládne. Trošku jiné než předchozí díly, ale stále svižné, dramatické a napínavé čtení.
Mikovy případy mají zatím skoro vždy jedno společné policejní vyšetřovací tabu – jeho osobní zainteresovanost. V sedmé knize to platí dvojnásobně, takže tentokrát bez humoru, zato s přebytkem alkoholu v krvi, tajně pátrá a zasahuje jako člen trestného komanda.
Můj přítel Karel, majitel minipivovaru, často zdůrazňuje, že správné pivo musí mít „pitelnost“. U Martina Goffy musím při každém setkání vysoce ocenit „čitelnost“.
Co snížilo mé hodnocení? Epilog a pár jihoamerických kapitol před koncem.
70 % (zatím je nás 111 hodnotících s průměrem 82 %)
…
Tohle přece není normální, říkal jsem si. Pokud bych život jednoho člověka klidně vyměnil za miliardy ostatních, tak… Jestli na tomhle principu funguje celý svět, pak jde o ten nejbláznivější a zároveň nejzbytečnější kout vesmíru.
Je tady neskutečně kladné hodnocení tohoto podivného cestopisu. Čtu všechny knihy autora postupně, jak vycházely. Jednoznačně se úroveň knih zvyšovala. Po skvělém Dítěti v mlze se po přečtení Štvanice táži: Psal tento díl vůbec Martin Goffa? Jde o snůšku zcela neuvěřitelných ptákovin. A toto „dílo“ má hodnocení 83 % (prosinec 2019)! Čo sme to za ľudia?
Toto není klasická detektivka, je to spíš štvanice na pachatele s trochou exotiky, přiměřenou porcí napětí a spoustou emocí.
V tomto díle obrátí nečekaná tragédie hlavnímu hrdinovi život vzhůru nohama. Miko zmítaný smutkem a touhou po pomstě bere případ do vlastních rukou, aby zjednal spravedlnost...
Moc smutný díl, ale opět velmi povedený.
Štvanici napsal Emilek Zolů. Ale to už hoooodně dávno a taky o něčem jiném. I tak jsem byl zvědavý, koho bude štvát Goffa a jestli bude stejně dobrý. A byl.
Český detektivní rybník není moc velký a malá se tentokrát autorovi zdála i česká kotlina. Proč ne? Dominik Dán taky v jednom ze svých příběhů zavítal za hranice Slovenska, ale Goffa si to na rozdíl od něj nezamířil na rakouský břeh Dunaje, ale do Jižní Ameriky. Dána nezmiňuji náhodou, oba dva autoři se mi hodně líbí, těžko říci, který více.
A proto nehledejte senzace za oceánem nebo kousek od polárního kruhu! Skvělé autory detektivek máme i doma - v Československu.
Tak jsem si hned na začátku říkala: to ne...to fakt takhle napsal...?! Jo, život není peříčko a stačilo pár řádků a zase mě vtáhnul do děje.
Moje první setkání s tímto autorem a určitě ne poslední. Oddechová pohodová a čtivá detektivka. Závěr knihy byl geniální.
Autorovi se knížka povedla. Hlavního hrdinu série vystavil krizové situaci, dokonale ji popsal, za pomocí příbuzných oběti vypátral směr útěku vraha a vyslal detektiva na dalekou cestu, aby vykonal spravedlnost. Hezké odpočinkové čtení mého oblíbeného žánru.
Nikdy jsem nečetla české detektivky, ale pan Goffa mě velmi překvapil. Štvanice je super kniha, čtivá, svižná, napínavá, ani chvilku se nenudíte, děj krásně ubíhá. Konec velmi reálný. Doporučuji...
Štvanice - reálnost počesku.
Na to, že štvanice vlastně začala v půlce knihy, byla neodložitelně napínavá od začátku. Kdyby mi nevadily ty bezvědomé stavy hlavního aktéra díky nutnosti se v neutěšitelném stavu dostat pod obraz (ale jistěže chápu, ale bylo toho až, až)), bylo by to za 5*.
Citace:"Bolest, která mě nejdřív úplně ochromila, mě poslední týdny naopak drží při životě. Dává mi sílu. Tak proč se bránit."
"Není prý podstatné, jestli je váš prožitek pozitivní nebo negativní.Ze všeho nejdůležitější je jeho intenzita. Je jedno, jestli jste právě vyhráli v loterii nebo se vás někdo snaží zabít. Obě tyto situace jsou si na stejné úrovni, vrcholně intenzivní, a o to jde především. (Dean Koontz)"
Jako ze života, bez příkras, jen drama se svědomím a žalem v mezích zákona a nedokonalostí práva v globálním měřítku.
Konec byl *.
Goffa přitvrzuje. Příběh drsný od úplného začátku a napínavý až do konce.
Současně je to první kniha autora, o které bych řekl, že je celá smyšlená, všechny předchozí případy jsou tak uvěřitelné a realisticky popsané, že působí jako popis skutečných událostí.
Opět plný počet hvězd.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2020 | Děvčátko |
Autor mě opět nezklamal, další jeho úžasná kniha v sérii - Miko Syrový.
Vše vyjádří věta z knihy : " Myslel si, že ty nejhorší věci už zažil, mýlil se! "