Sucho
Neal Shusterman , Jarrod Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469733/bmid_sucho-I45-469733.jpeg
4
1156
1156
VŠICHNI SI BUDOU PAMATOVAT, KDE BYLI, KDYŽ VYSCHLY VODOVODY. Sucho – nebo Bezvodí, jak tomu všichni říkají – už trvá nějakou dobu. Život se proměnil v nekonečný seznam zákazů: nezalévejte zahrady, nebuďte dlouho ve sprše, nepodléhejte panice. Jenže teď už žádná voda nezbývá. Alyssina poklidná ulice na předměstí se najednou propadne do válečné zóny plné zoufalství a násilí. Když se její rodiče nevrátí domů, musí dát dohromady skupinu osob, které by se za normálních okolností asi nepotkaly, a zahájit pátrání po vodě. Každý z nich bude muset učinit neskutečná rozhodnutí, aby přežil.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Yoli (ČR)
Originální název:
Dry, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak u týhle knihy jsem vypila asi tři litry vody, jakej to byl fičák.
Už od začátku jsem byla do čtení tak ponořená, že jsem se bála knihu odložit. Člověk je tak zvyklej na svůj stereotyp, že ho tohle opravdu přinutí k zamyšlení. A k tomu, začít si vážit vody.
Vláda tady něco.. pokazila, a města jsou odříznuta od vody. Rodiče Alyssy a Garretta jedou pro nějakou zásobu a už se nevrátí.. Alyssa je rozhodnutá najít rodiče, nebo vodu, vezme s sebou bratra a chytráka Keltona a vydávají se na cestu, kde se k nim náhodou přidá i Jacqui a později i Henry.. mazec je představa, jak bych se chovala já v různých situacích, ale asi je těžké to určit.. prožijou strašné věci kvůli decce vody, kvůli jednomu loknutí.. ani jsem nevěděla (teď už jo) co se stává s tělem bez vody.. hrozné. Fakt to nechci zažít!
Kniha mě vtáhla, naprosto pohltila a nějakou chvilku nepustila od svých stran. Ani mi nevadily různé medailonky, tolik jich nebylo a vlastně do všeho krásně zapadaly.
Velké plus je i za minimální počet chyb. :)
Super, doporučuji
Tahle kniha mě mile překvapila. První stránky byly pomalý rozjezd, docela trvalo než se tam orientuju, ale řekla jsem si že ji dočtu. Po 150 stránkách se to opravdu rozjelo!:‐) bylo to plné nečekaných zvratů, nových postav, krásných myšlenek, apod..
Nejvíc mi přirostli k srdci Alyssa a Kelton a taky Jacqui, i když ne zas tak moc. Henry mi nesedl hned už od té první kapitoly která byla psaná z jeho pohledu. Líbilo se mi jak se na sebe všechny malé podrobnosti navazovaly a že byla napsána z více postav. Ale ty momentky co tam někdy byly napsané mě nebavily. Vadilo mi to tam, kazilo to celé čtení a jen mě to odnašelo od aktuálního děje. Musela jsem je číst rychle a nepozorně, aby už byly stránky za mnou :D aspoň jich tam nebylo zas tak moc, třeba kdyby byly po konci každé kapitoly. Jinak knize asi nemám co vytknout :)
Myslím že tuhle knihu by teď v tehle koronavirové situaci měl přečíst každý. O proti tomu co se dělo tam ‐ tedy Bezvodí, je Koronavirus dá se říct skoro úplný nic. Taky vás tahle kniha určitě přiměje víc si vážit vody.
Takže vřele doporučuju a vážně stojí za přečtení :) k téhle knize se ještě s radostí vrátím ! :‐)
"Jako dítě si člověk rodiče idealizuje. Myslí si, že jsou dokonalí, protože jsou standardem, kterým poměřuje zbytek světa i sebe sama. Pak v pubertě ho jenom štvou, protože si uvědomí, že nejenom nejsou dokonalí, ale možná jsou dokonce ještě o trochu větší zoufalci než on. Ale potom přijde chvíle, kdy si uvědomí že nejsou superhrdinové ani padouši. Jsou trýznivě, neodpustitelně lidští. Otázkou je, jestli jim vůbec dokážete odpustit, že takoví jsou ‐ lidé."
I když Smrtka je dokonalá, tak musím říci, že Sucho se mi líbilo ještě více.
Sucho se odehrává v době, kdy přestane téct voda a je bezvodí. Na začátku knihy se seznamuje s Alyssou, Garrettem a jejich sousedem Keltonem, kteří se vydávají hledat vodu...
Scéna s Daltonem je nezapomenutelná...kdo četl, tak ví...
Kniha je napsaná čtivě, skvělé je, že se střídá pohled dvou postav:)
Sucho opravdu moc doporučuji a doufám že pan Shusterman se synem napíšou spolu něco dalšího:)
Rozhodně nečtěte knihu bez sklenice vody při ruce:)
,,Přejdu do kuchyně a zkusím kohoutek sama - jako by můj dotek mohl mít nějakou magickou moc. Nestane se nic. Ani pár kapek. Náš vodovodní kohoutek vypověděl službu a žádnou resuscitací se nedá oživit. Zaznamenám si čas, jak to dělají na pohotovosti: 4. června,13:32.
Všichni si budou pamatovat, kde byli, když vyschly kohoutky, bleskne mi hlavou. Jako když zavraždí prezidenta."
Ze začátku jsem byla rozpačitá a moc jsem nechápala, co ostatní na této knize vidí, ale potom se to rozjelo a mě to začalo neskutečně bavit. Našla jsem zde i nějaké pěkné myšlenky, takže určitě další plus. S Nealem Shustermanem jsem určitě ještě neskončila a ráda bych si přečetla i jeho další knihy - Bez šance, Smrtka.
(SPOILER)
Knížka v žádném případě nezapře osobitý styl autora. Románu nelze upřít poutavost a čtivost. Co do popisu chování lidí Jsem si víc než jistý, že ve skutečnosti by to bylo ještě mnohem horší. Když nastoupí pud přežití, tak jdou společenské normy k šípku a z lidí se stavají opět jen zvířata...
Co mi ale - stejně jako mnoha dalším - na příbehu trochu vadí je závěr. Když je někdo tak dehydrovaný, že je v posledním tažení, tak ho na nohy rozhodně nepostaví půl kelímku vody... To by možná jen o pár chvil oddálilo nevyhnutelné, ale nedodalo by mu to sílu běžet do kopce...
Závěr je pak klasický Happy End na poslední chvíli, což z postapo románu dělá spíš pohádku...
Velmi krásná knížka. Krásně psaná hodila se mi do tohoto období s pandemií. Čekala jsem od toho něco jiného, jako že to bude typická kniha o tom, že dojde voda lidi se budou nesnášet a bojovat o poslední kapku vody. Když se Alyssi rodiče nevrátili domu musela začít bojovat o přežití, tak si vytvořila tým a spolu šli hledat vodu. Všichni byli na jendé lodi a museli si navzájem pomáhat, i když se neměli moc v lásce. Nikdy bych si nepřála zažít to co oni. Je to až moc realistické a to co řešíme my, mi někdy přijde, že je oproti tomuhle nic. Trpět žízní, nemít čím se umýt to musí být příšerné.
Voda je život. Nedovedu si tuto situaci představit a při čtení jsem se velmi zamýšlela sama nad sebou, co bych asi udělala nebo jaký člověk by se za mně stal. To se dá ale poznat až v konkrétní situaci . Velmi zajímavé téma.
S naprostou pokorou a suchem v krku smekám před autorem. Nápad, zpracování, postavy, děj, slovní zásoba, překvapení a ten konec! Pan Shusterman si propsal cestu do mého srdce a musím říct, že kromě perfektně vykreslených charakterů, mě pronásleduje s každou kapkou vody, kterou jsem brala jako naprostou samozřejmost.
(SPOILER)
OBSAHUJE SPOILER!!!!
Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od knížky očekávala něco úplně jiného. Čekala jsem svět na pokraji zkázy, kde došla voda a lidé se musejí plahočit dlouhé kilometry, aby získali trochu vody pro sebe a své blízké. Myslela jsem, že Sucho nebo chcete-li Bezvodí nastane všude a ne jen v JEDNOM státě v USA... No asi mám prostě jen velkou fantazii...
Když jsem začala knížku číst, myslela jsem, že v ní bude více násilí, nějaké psychologické rozbory postav. Popsáno to, jak se lidé mění ve zvířata toužící třeba jen po jediné kapce vody a při vyhlídce svého cíle neberou ohledy na ostatní. Naivně jsem se domnívala, že přesně to se alespoň s jedním z našich hlavních hrdinů stane... Nooo, nestalo.
Začnu postavami. O nich se nedá tak úplně říci, že by mi byly nějak zvlášť sympatické. U jedné bych se ale ráda pozastavila... Henry. Henry, takový s prominutím vypočítavý zmetek, mě neskutečně vytáčel, i když to bylo asi jeho poslání. Polovinu knihy působil, že je mu asi přes dvacet, jednal vypočítavě, chytře, byl sebevědomý, pak ovšem nastala druhá polovina knihy a on byl najednou jako malé vystrašené děcko. Ano, jeho náhlý obrat osobnosti mě zrovna nepotěšil.
Nicméně knížka byla neuvěřitelně čtivá, a i když byla asi 1/3 knihy prakticky o ničem, moc se mi líbila. To bude asi tím, že knihu s podobným námětem jsem do té doby ještě nečetla. Na knize se mi líbilo to, že byla poměrně pochmurně laděná: jedna z hlavních postav Alyssa přišla o své rodiče; Keltonův otec zabil svého staršího syna; další hlavní postava se kvůli vidině vody vrhla do ohně; Alyssa se chystala sebe, Keltona a svého bratra zastřelit, aby neumřeli žízní... Všechno zalité sluncem, zdá se, že? Konečně žádný klišé YA happy end konec, říkáte si, že? Eeem, ne. Protože potom přišel konec, který celou knihu zabil. Skutečně bez jakýchkoliv okolků zabil. Ano, protože přišel všemi dobře známý klišé YA happy end konec, kdy všichni přežili, rodiče se našli, voda znovu začala téct, vysvitlo slunce, po duze se začal prohánět jednorožec a všichni spolu žili šťastně až do smrti...
Nejdříve bych chtěla podotknout, že není nejlepší nápad, číst tuto knihu po období světové pandemie coronaviru. Atmosféra zde totiž byla opravdu silná a pocit bezmoci mě provázel po celý příběh. Autoři to ovšem také proložili hned několika vtipnými momenty na odlehčení situace. Děj dokáže čtenáře doopravdy vtáhnout. Řádky plynuly v podstatě samy, bez zbytečných vycpávek a já prožívala neustálou touhu knihu co nejdříve dočíst, za účelem zjistit, jak to celé skončí. Má fantazie běžela po celou dobu na plné obrátky, tudíž se mi na stránkách promítal hotový film. Dále si doporučuji k sobě připravit šálek teplého čaje, jelikož žízeň jsem pociťovala téměř neustále. Od dočtení této knihy se na vodu dívám trochu jinak, než dříve a nejspíše nějakou tu chvíli ještě budu. Rozhodně jsem nečekala tolik, od tak v podstatě obyčejného tématu. Vždy mi také chvíli trvalo odtrhnout se od situace, jež mě neustále zachycovala a vrátit se zpátky do reality. Na začátku jsem měla poměrně strach z „momentek “, protože na mě působily příliš vycpávkově. Nyní ale musím uznat, že to bylo skvělé proložení z více pohledů na dané události. Dále se mi líbilo, jak ne všechny okolnosti hrály v prospěch hlavních postav. Nakonec ještě musím vyzdvihnout romantickou linku, která byla v tomto případě opravdu ideální.
„Být hrdinou někdy znamená jít s lodí ke dnu. “
To byla bomba! Autoři naprosto (ne)uvěřitelně zpracovali chování lidí během Bezvodí, kteří byli ochotni udělat cokoli za kapku vody. Věřím, že tak to doopravdy může být.
Kniha poukázala na nepříznivé změny planety pomocí příběhů různých lidí v různých životních situacích. Momentky například i na bezmoc novinářů. Mimochodem se tam krásně ukázalo, že lidé, kteří spolu přežijí nějakou katastrofu, jsou přáteli na celý život.
U postav se Nealovi a Jarrodovi povedlo vytvořit moc pěkný charakter.
Nemůžu se rozhodnout, jestli mi přijde lepší kniha Sucho nebo Bez šance. Budu to muset zhodnotit tak, že obě knihy byly skvělý čtenářský zážitek a ačkoliv už nejsem tak úplně young, tak na mě asi nejvíce "zabírají" young adult knihy :)
I když má série Smrtky skvělý nápad, tak v knihách jako Sucho mi přijde příběh propracovanější, a proto mě trochu mrzí, že se nětěší většímu úspěchu.
Fascinující, fantastické, naprosto dokonalé. Sice jsem si nevybrala nejlepší dobu ke čtení této "krizové" knihy (pandemie Covid19), ale možná je to dobře, protože jsem se dokázala více vžít do situací a o trochu více pochopit některé myšlenkové pochody. Spojení pana spisovatele Shustermana s jeho synem je boží. Naprosté splynutí. Postavy jsou zde velmi odlišné s vlastními charakterovými rysy, vyvíjí se a čtenář má úžasný pohled na celou situaci i vnitřní pohnutky jednotlivých osobností. Je skvělé, že vyprávění probíhá střídavě z pohledu všech hlavních postav. Nejvíce mi k srdci přirostla Alyssa a Kelton. Chápala jsem je a řekla bych, že já jsem trochu taková kombinace obou, asi proto jsem k nim měla nejblíž. Byly tam pasáže, kdy mi (jak na konci říká Alyssa) spadla skutečně brada, stejně tak tam byly pasáže překvapivé či dojemné. Kniha v celku na mne silně zapůsobila a s ohledem na to, že již nějakou dobu se domnívám, že pokud někdy vypukne celosvětový konflikt, bude to kvůli vodě, mnoho mých domněnek se mi tu vlastně zhmotnilo. Příběh je úžasný, stejně jako vše, co jsem od Neala Shustermana četla, a věřím, že tomu tak bude i nadále. Těším se, až si Sucho přečtu znovu.
Sucho bylo moc fajn! :) Neal Shusterman (s pomocí syna) to prostě umí.
Kniha je napínavá a moc čtivá, takže netrvá dlouho ji dotáhnout do konce.
Na Smrtku asi nebude mít nic, ale i tato kniha od stojí za to! Doporučuji.
Ač nejsem častým čtenářem young adult žánru, v rámci knižní štafety jsem měla možnost přečíst si tento dystopický příběh. Jak zřejmě většina z vás ví (po svém vydání kniha obletěla Instagram a bylo těžké si jí nevšimnout), hlavním motivem je v knize období sucha. Jednoho dne zčistajasna přestane téct voda ve všech domácnostech a začíná se, pomalu ale jistě, odehrávat boj o přežití. Je všeobecně známo, že člověk si uvědomí, co měl, až když o to přijde - a stejné je to v tomto případě i s vodou.
Hlavními hrdiny je parta náctiletých, kteří byli kvůli situaci nuceni postavit se na vlastní nohy a vydat se za hledáním pitné vody. Potýkají se s lidmi, kteří jsou pro kapku vody schopni ublížit či zabíjet, brzy však zjistí, že ani jim zřejmě nezbývá jiná možnost, pokud chtějí zůstat naživu.
Nápad skvělý, zápletka perfektní, rozjezd knihy napínavý - a zde bych se superlativy asi skončila. Celkový děj bohužel nebyl propracován dobře, chybělo spoustu důležitých detailů, které každého čtenáře nutně musí během čtení napadnout (ku příkladu jak se vůbec mohlo stát, že k suchu došlo - proč se příděly vody neregulovaly už dříve, proč se na to daná oblast lépe nepřipravila, jelikož z děje vyplývá, že o tom lidé věděli už dříve apod.). Když se ale na knihu podívám jako na youngadultovku, která seznamuje současnou mladou generaci s problémem plýtvání vodou a nutností uvědomovat si, co máme a co se potenciálně může stát, když o to přijdeme, je kniha velkým přínosem.
Stalo se to, před čím vědci už roky varují – došla voda. Nebo spíš zdroje vody jsou omezené a v rámci šetření se prostě stane, že celá jižní Californie je ze dne na den bez vodovodu. Tváří v tvář strachu z žízně se společnost rychle bortí. Hlavní hrdinové Alyssa, její mladší bratr a soused si musí poradit v době, kdy najednou každý hraje sám za sebe a nedá se věřit celkem nikomu. Kromě jejich cesty za vodou je tu vloženo několik dalších příběhů různých lidí, jejich vnímání situace a způsob, jak se s krizí popasovali. Když už tedy přijmeme premisu, že někdo prostě bez varování vypnul kohout půlce státu, můžeme se pustit do celkem důvěryhodného vykreslení toho, jak by taková situace mohla vypadat. Někteří lidé v krizi zachovají chladnou hlavu, někteří objevují svoje silnější a dosud netušené stránky a jiní se naopak snižují až na dno… Asi nejde nepřemýšlet, do které skupiny bych v takové situaci spadala já…
Je to čtivé a překvapivě ani přes vyhrocenost situace to na mě nepůsobilo přehnaně. Jsem docela zvědavá na film.
Přemýšleli jste někdy nad tím, na co všechno denně používáte vodu? Vaření, sprcha, záchod, pračka.. a teď si představte, že byste neměli ani tolik, abyste se mohli napít, natož abyste dali napít Vašim čtyřnohým mazlíčkům. Vzpomeňte si na největší žízeň, jakou jste kdy v životě měli. Jak dlouho to tehdy bylo, co jste se nenapili? Bolela Vás hlava? Měli jste sucho v puse? Teď si představte, že byste bez jediného doušku vody měli vydržet třeba celý den.. nebo dva.. tři.. Vaše tělo je ze 60% tvořeno vodou. Jak bude vypadat, když mu tu vodu nedáte? Jak se budete cítit? Co všechno byste byli schopní udělat pro kapku vody? Pro přežití.. jaké to je, když jste natolik zoufalí, že chcete jen plakat, jenže ani to bez vody nemůžete?
Tahle kniha je dojemná, smutná, plná hrdinství, nečekaných zvratů a pravdy. A co je na tom nejsmutnější? Že jednou se nám všem možná bude hodit.
Tak tohle bylo boží!
Knížku jsem přečetla za dva dny,četla se sama. Měla jsem chuť na nějakou dystopii a jsem ráda,že jsem sáhla po Suchu.
Hned od začátku se něco dělo a když se děj pořádně rozjel,tak to byla teda jízda.
Doporučuji všemi deseti. :)