Sudetenland
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538178/bmid_sudetenland-663e16a412242.jpg
4
745
745
Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod pseudonymem František Kotleta. Vydejte se do Československa na počátku devadesátých let, které je jiné, než si pamatujete. Blíží se první svobodné volby v Československu po pádu komunistického režimu a v pohraničí to vře. Více než milion Němců, kteří zůstali v česko-polském pohraničí po zastaveném odsunu, se hlásí o svá politická práva. V Praze se obávají návratu komunismu a v Bratislavě začínají snít o silné autonomii. A nezapomeňte, že dojde k vraždě... Jak by vypadal příběh Československa po sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců? V této knize najdete jedinečný pohled na historii, která se sice nestala, ale přesto před vámi ožívá. Příběh je inspirován skutečnými místy a osudy. Audiokniha Sudetenland v jedinečné interpretaci Otakara Brouska mladšího a režii Jana Drbohlava.... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Vendeta
Interpreti: Otakar Brousek
více info...
Přidat komentář
Hodně dlouho jsem zvažoval, jak ohodnotit tohle dílo. Asi stejně dlouho jsem ho i četl. Obsahuje pasáže, které odsýpají, ale pak se dalších 30 stran nudíte. Jak už psal někdo pode mnou, orientovat se v postavách je dost složité, hlavně, když se dvě jmenují stejně. Ale zase na druhou stranu, autor si určitě dal dost velkou práci, zasadit svou fikci do reálií té doby, takže pátrání v archivech byla nutnost. A taky jako Ostravák kladně hodnotím okrajově zmíněné místa v Ostravě, které opravdu existovaly v popsané podobě. Např. Benátky, na ty mám spoustu vzpomínek. No, ty už si zpět vzala příroda a po černých stavbách z 90.let už není ani památky. Sakra, jsem se zasnil.
Tak trochu zklamání tahle kniha. Do čtení jsem se musela skoro pořád nutit. Mnoho postav a zmatený děj. Přitom originální námět.
Tak nějak jsem celou knížku přemýšlel, proč by mi vlastně mělo záležet na tom, kdo vraždil.
Současně jsem moc nepochopil, proč autor pojmenoval dvě postavy (dědu a vnuka) Uwe a pak je v textu nijak neodlišoval (např. Uwe ml./st.). Měl jsem v tom potom celkem bordel. Ale upřímně jsem se ztrácel i v ostatních (především německých) postavách, protože každá je načrtnuta tak schematicky, že vlastně žádná nevyvolá u čtenáře jakýkoliv zájem.
Takže ve zkratce, téma je zajímavé, ale mohlo to být zpracováno rozhodně lépe.
Buď nejsem správná cílová skupina nebo jsem byla ve špatném rozpoložení, ale kniha mě nějak výrazně nezaujala.
Taková průměrná historická detektivka plná klišé. Všichni víme, že pan Kyša umí líp, toto byl na něj celkem úlet.
Asi nejzajímavější byl ten pohled do historie, vůbec si nepamatuju, že by v sudetech byly těsně po revoluci takovéto národnostní třenice, ale bydlel jsem celkem daleko, takže jsem to nemusel zavnímat.
Audio nicméně načteno skvěle, což přidává min jednu hvězdu
Musím se přidat k řadě rozporuplných pocitů, které zde vyjádřili již jiní čtenáři. Ze Sudetenlandu jsem byla upřímně zklamaná. Patrně za to nemohl toliko autor, jako má očekávání. Pokud jdete do čtení s tím, že se jedná o průměrnou detektivku, věřím, že vás kniha nezklame. Kniha však v různých recenzích byla nálepkována žánrem alternativní historie/scifi a v mých naivních, bláznivých představách jsem ji začala srovnávat s Mužem z vysokého zámku. Hodně mimo. Knize by stačilo označení "dobová/historická detektivka," alternativní na ní nic moc nebylo (tedy dokážu si pravděpodobnost děje v reálu představit i bez základní premisy, že v ČSR dle knihy došlo pouze k částečnému odsunu Němců).
Zápletka za mě také taková průměrná, ne příliš strhující. Prostě nějaká vražda, nějaké staré křivdy, postupně odhalujete, kdo to s kým kdy pekl a pak nepekl a samozřejmé nechybí náznak nějaké té lásečky. Škoda. Zůstanu asi u Kotlety.
Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců, ale ve skutečnosti proběhl tak napůl a kniha, kterou to vyjma několika prvních stran vlastně vůbec nijak neovlivnilo.
Jako mnoho lidí jsem se na Sudetenland poměrně těšil. Nemám s knihami pana Kyši pražádné zkušenosti, ale už premisa se mi zdála zajímavá a téma odsunu skloubené se Sametovou revolucí znělo neotřele. Bohužel jsem se ale nedočkal politického thrilleru, který mi popis knihy tak trochu sliboval, ale spíš takové pomalé, nemastné neslané detektivky, kde je téma odsunu a Němců "odsunuto" až na nějakou čtvrtou kolej.
Myslím to naprosto upřímně. Na několika prvních stránkách sice proběhne menší potyčka Němců a skinheadů a jsou tam řeči o založení jakési nátlakové skupiny "Heimat", ale krom těhle několika připomínek a vět ve stylu "Německá strana byla trochu lépe uklizená." by se dali Němci naprosto vypustit a příběh by dle mého možná fungoval i trochu lépe. Nejde tu totiž o konflikt národnostní nebo politický, ale o souboj několika důchodců o nějaký zakopaný poklad.
Jména tu ani nebudu zmiňovat, ačkoliv tu je vlastně více jmen než postav. Každá postava je pojmenovaná, ale zhruba tak 4 z nich jsou vlastně v příběhu důležité, přičemž hned několik pojmenovaných postav vlastně nikdy nepotkáme, ale z nějakého důvodu se o jejich osud máme hrozně moc zajímat. Nápad pojmenovat dvě postavy stejným jménem i příjmením sice dává reálný smysl, ale v knize to není úplně nejšťastnější, pokud jde o přehlednost, která na mnohých místech pokulhává i bez toho.
Postavy obecně mi přijdou jako ta nejslabší část knihy. Hlavní hrdina je dost možná ten nejprotivnější člověk, kterého jsem měl tu čest poznat. Rozumím, hlavní postava nemusí být nijak vzorová, tady nejde tolik o chování jako o neskutečnou nekonzistentnost toho, co říká, a toho, co si myslí. Máme věřit, že je novinář, i když je neuvěřitelně netaktní a necharismatický. Máme věřit, že je přemýšlivý (neustálé odstavce o tom, jak jsou všichni povrchní a zaseklí v minulosti), ale zároveň své přítelkyni v těch nejnesmyslnějších chvílích říká, že je "nacistická čubka", což všechny postavy z nějakého důvodu vidí jako naprosto snesitelné pošťouchnutí, i když je celá jeho postava a vlastně i celá kniha o tom, že děti nemohou za hříchy rodičů. Ostatní postavy ani není třeba moc rozebírat. Buď se pohybují na několika stránkách, nebo jsou až děsivě ploché.
Jestli bych měl nějak rychle shrnout celý pocit z knihy, tak bych to udělal jejím úplným závěrem, kde při potyčce mezi prakticky všemi postavami, co se v knize mihli, omylem dva staří muži zastřelí lásku hlavního hrdiny. Myšlenka, že stáří a jeho neschopnost opustit minulost zabíjí přítomnost, obrazně i doslovně, je hezká, ale nebýt konce, tak si jí vlastně vůbec nevšimneme. A tak je to vlastně s celou knihou. Je plná zajímavých myšlenek, které ale nevedou vůbec nikam, nebo jsou "rozvinuté" v jednom z úmorných monologů. Mimochodem, asi ani nebudu ohledně této části používat spoiler, protože sám pan Kyša nám z nějakého důvodu zhruba 40 stran před koncem řekne, že se přímo tohle stane.
Vlastně ani nevím, co napsat, knížka se nečetla špatně, ale ze by ve mně zanechala hlubší dojem, to se nedá říci. Asi zbytečně vysoké očekávání, jak se o ní psalo.
Parádní variace na téma Co by, kdyby...
Je vidět, že Kyša to se slovy umí. A nepotřebuje k tomu heroického hera ověšeného samopalem a granáty.
Tady totiž nic a nikdo není černobílý. A takovou knihu je umění napsat, ať si pana Kyšu/Kotletu spojujete s "brakovou" literaturou jakkoliv.
Upřímně, čekala jsem víc. Víc alternativní historie, místo toho je naservírovaná kriminálka. Určité věci také nejsou vůbec zohledněny- pokud po válce zůstalo milion Němců , těžko by jich bylo i v roce 1990 milion. Fenomén Husákových dětí by dozajista byl přítomný.
Kyša není Kotleta!!!!! :) No já jsem doufal, že tam bude více alternativní historie. Dostali jsme v podstatě detektivku z pohraničí. Není to špatné ale na Kotletu to prostě nemá. A přitom ten potenciál tam určitě je.
Málokdy se mi stane, že se můj názor na knihu při jejím čtení tak proměňuje. Původně jsem si říkal: "No, nic moc" (2*), abych po první třetině v duchu přešel na: "Ale jo, jde to." (3*) a ke konci skončil u: "Bylo to docela dobrý." (těsné 4*). I tak rozumím ne zrovna nadšeným komentářům ostatních a navzdory nominaci na Magnesii Literu knihu ani omylem nevnímám jako jednu ze tří nejlepších SF&F děl minulého roku.
Od této knihy jsem si asi slibovala víc hloubky. Nebylo to špatné, ale podle anotace jsem čekala opravdu nějakou alternativní historii, ne detektivní příběh na pozadí trochu upravených historických skutečnosti. Závěr byl ale napínavý, takže v reálu tak 3 a pul.
Chtěl jsem jednohubku z alternativní historie ČSR/ČSSR/ČSFR/ČR a dostal jsem přesně to, co jsem čekal - tedy příjemné čtení, které nijak neohromí, ale ani neurazí, příjemně se čte a i když má příběh lehce "Kotletovský" nádech, je to takové dospělejší, než autorovy sci-fi/fantasy knihy
Čekejte poměrně jednoduchou detektivku s překvapivým koncem a pro mě neokoukanými reáliemi
Knihu bych kvůli slabšímu hodnocení asi normálně vynechal, ale perfektně se mi hodila do letošní čtenářské výzvy:)
Občas mi připadalo, že autor podceňuje čtenáře, že v knize je příliš mnoho klišé (novinář lepší policisty, žid...), že si autor cestu k dobré knize krátil a v některých chvílích ji nevěnoval dost pozornosti. Paradoxně jsem se stejně i já zamýšlel (jako autor na posledních stránkách), o čem to vyprávění vlastně bylo, co mělo ukázat. Vylíčení Sudet a vztahů v nich bych si uměl představit jinak, ne tak, že základem musí být detektivní příběh, na který se nabalují "komplikované vztahy", které jsou ale popsány velmi povrchně. Ten příběh byl pro mě zploštělý. Určitě jsou v knize skvělé momenty, myšlenky, které by se měly říkat nahlas, ale jaksi jsou utopeny v něčem, co dle mého názoru šlo vylíčit jinak, poutavěji. Občas rušilo, že hrdina příliš často ironizoval sám sebe. Mám pocit, že na lepší knihu chybělo sebevědomí.
Po loňské mediální a reklamní masáži a této knize kralující žebříčkům prodejnosti jsem čekala mimořádně skvělý román, takže po přečtení přišlo spíš zklamání. Ne že by kniha byla úplně špatná, nápad hrající si s alternativní historií je, řekla bych, skvělý, atmosféru raných devadesátých let na periferii země také má, ale můj celkový dojem je prostě jen průměrný thriller/detektivka, a ještě nedotažená - vůbec jsem nepobrala, jak to dopadlo s tajemstvím z minulosti, kvůli kterému se všechno seběhlo. Možná nijak. Také si myslím, že by vývoj národní identity a pohledu na svět u neodsunutých Němců šel asi jiným směrem, než s čím pracuje autor, ale to je spíš věc názoru a nikdy se to nedozvíme.
Co mi dost vadilo, je i množství hrubých pravopisných chyb (jako vadná shoda přísudku s podmětem), chybějících větných čárek, překlepů a stylistických nedostatků v textu. Příště by mohl před tiskem nějaký redaktor přečíst a opravit - zvlášť když je to kniha autora, který se dobře prodává, nakladatelství na ní rozhodně neprodělalo, takže by si trochu péče zasloužit mohla.
Zajímavý příběh, jen konec byl za mě trošku uspěchaný a nečekaný (což je asi dobře).
Na knihu jsem se těšila, jelikož mě lákala zajímavým světem. Příběh se mi moc líbil a konec mě vzal za srdce, pár slz ukáplo. Avšak dávám o hvězdičku méně, jelikož mi chvílemi nešla udržet pozornost, ne vždy mě kniha dokázala vtáhnout do děje a někdy jsem se tak ztrácela.
Námět víc než jen zajímavý, ale nějak mi to celkově nesedlo. Novinář, který se pasoval do role vyšetřovatele. Párkrát dostane přes čumák, unesou mu milou. Nacisti, komunisti, vražda, policajti, novinář, lovestory. Výsledek je knížka, kterou si příští týden už nebudu pamatovat.
Štítky knihy
alternativní historie Československo české detektivky a krimi české sci-fi české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Zasazení do alternativní historie dává šmrnc zápletce i reáliím 90. let, ale knížka by se bez toho v klidu obešla, protože nejde o nic víc než o dobovou detektivku okořeněnou trochou historie. Prvních sto stránek jsem nad ní ohrnoval nos, ale čím víc jsem se seznamoval s prostředím, tím víc se mi dostávalo pod kůži. Je vidět že Leoš Kyša má Bruntálsko opravdu rád a vidí v tom šedivém městě a kamenité půdě hodně krásy. Část z ní dokázal předat čtenáři, což atmosféře určitě pomáhá - ne že by to nutně potřebovala. Přesto si myslím, že knížce jméno autora škodí, protože si své fanoušky získal úplně jiným žánrem a rozmazlil si je jinými slovními obraty. Ty tady rozhodně nenajdou.