Sudetenland
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538178/bmid_sudetenland-663e16a412242.jpg
4
745
745
Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod pseudonymem František Kotleta. Vydejte se do Československa na počátku devadesátých let, které je jiné, než si pamatujete. Blíží se první svobodné volby v Československu po pádu komunistického režimu a v pohraničí to vře. Více než milion Němců, kteří zůstali v česko-polském pohraničí po zastaveném odsunu, se hlásí o svá politická práva. V Praze se obávají návratu komunismu a v Bratislavě začínají snít o silné autonomii. A nezapomeňte, že dojde k vraždě... Jak by vypadal příběh Československa po sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců? V této knize najdete jedinečný pohled na historii, která se sice nestala, ale přesto před vámi ožívá. Příběh je inspirován skutečnými místy a osudy. Audiokniha Sudetenland v jedinečné interpretaci Otakara Brouska mladšího a režii Jana Drbohlava.... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Vendeta
Interpreti: Otakar Brousek
více info...
Přidat komentář
Zaprvé, tahle knížka není určena pro fanoušky Kotletovych krváků. Leoš Kýša v Sudetenlandu dokázal v lehce alternativní historii vyprávět detektivní příběh se silnou, uvěřitelnou dobovou atmosférou. Zápletka je zajímavá, přesto mi zpočátku trvalo, než jsem naskočil do děje a zorientoval se v kupě německých jmen. Neposadil jsem se z toho na zadek, ale líbilo se mi to a myslím, že podle počtu hodnocení a komentářů se podařilo Kýšovi to, co chtěl, rozvířit trochu vody, zkusit trochu jiný žánr a možná oslovit i nové čtenáře.
Hodnocení audioknihy
Audiokniha je načtena skvěle, Otakar Brousek se krásně poslouchá a dokáže vás skvěle vtáhnout do děje. Děj je proložený články z dobového tisku, které krásně dokreslují atmosféru a historický ráz knihy.
Děj je temný a akční hned od začátku, místy až nepředvídatelný. Autorovi se povedlo v knize rozjet několik dějových linek, které se v pravou chvíli spojí. Děj se točí okolo vyšetřování vraždy, které se postupně propojuje s životy postav a dalšími motivy
Co ale musím autorovi vytknout ten obrovský spoiler, který úplně zkazí dojem z velkého finále
Pokud budete knihu číst, připravte se na velkou spoustu německých slov, která nebudou přeložená. K ději to sedí a dokresluje atmosféru příběhu.
Celkově jde o skvělou knížku, kde můžete hádat, jak chcete, ale konec (jméno vraha) stejně neodhalite. Doporučuji všem, kteří chtějí číst mezi řádky a odhalovat jednotlivé střípky.
Leoš Kyša prostě psát umí, o tom žádná, ať už jde o klasické brakovky, nebo o román z alternativní reality.
(SPOILER)
2 hvězdy dolů za konec...
Jako prozradit několik kapitol před koncem osud jedné z hlavních postav a pak ještě z toho udělat hlavní finále knihy to ne, to fakt ne.. leoši tohle se nedělá.
A co teda bylo zakopané? tvl ja to četl jen kuli tomu.
(SPOILER)
Sudetenland. Kniha roku, kniha desetiletí. No reklama to tak fakt říkala. Tak se podíváme, jak to tedy je.
Předně musím říct, že jsem tuhle krásku četl fakt dlouho a lidi už si ze mě utahovali, jestli s tím čtením nechci pomoct. A já to fakt zvažoval. Ale zvládl jsem to nakonec sám.
Máme dobu Sametové revoluce, ať žije OF, vivat Havel. Ale svět je trošku jiný. Vlastně hodně jiný. K odsunu Němců totiž nikdy nedošlo a nyní se blíží nové volby. Ať jste jen nevinný potomek, nebo zarputilý nácek, připravte se, že Deutsche komunita si nárokuje svůj domov, svůj Heimat. Když se Daniel Lichke, Žid a novinář z Mladé fronty, vydá získat materiály pro ,,obyčejné" zpravodajství, nemá tušení, že se zaplete do křivd, chamtivosti a plánů starých celá desetiletí. Naštěstí má k ruce novou lásku Kláru, Trabanta Bobeše a nekonečnou krabičku startek.
Jestli mě něco štvalo už v prvních odstavcích, byla to zvláštně pojatá forma uvozovacích vět. Když je vypustíte v nesprávnou chvíli, víte prd, kdo co říká. Občasné chyby v interpunkci či s/z byly sice taky rušivé, ale přivřeme obě kukadla. Co mě na knize skutečně bavilo, byla dobová atmosféra. Pravda, narodil jsem se až v roce 94, ale prostě všechny tyhle pojmy jsou mi neskutečně blízké. Traboše, embéčka, startky... Akorát tam Leoš mohl prdnout více dobových cen, aby to mělo ten správný punc a my si vychutnali, jak bylo všecko levný.
Vážně smekám před složitostí zápletky. Jseš dobrej, chlape. V tomhle za jedna hvězda. Největší průser byl, že Leoš je prostě přirozeně sarkastický hovádko, co se rádo odváže. Jenže tady se snažil být seriózní a tlačil tu serióznost na sílu (bohužel na úkor čtivosti). Myslím, že Kotleťák to zvládá o dvě třídy lépe.
SPOILER!!!
A zabila to celá ta lovestory. Jen tak se dali za pár dní do kupy, on si snad za celou dobu nevyměnil prádlo (když nebyl celé dny doma), zato věděl, že Kláru miluje. To by se ještě dalo vzít, byť se to blíží Harlekýnce, ale pak nechat umřít hlavní postavu lusknutím prstu? Prásk, a je mrtvá? Tak to neee, to nežeru. Za to mě redaktoři mlátili už jako autorského novice.
Nenadchlo, ovšem ani neurazilo. Příště ale raději šťavnatou Kotletu!
Celkové hodnocení 55% -hluback-
Kniha nemohla uniknout mé pozornosti. Bruntálsko je i tak trochu moje "Heimat", takže jsem byl hodně zvědavý. Chvíli mi trvalo se začíst, seznámit se s postavami a alternativní historií. Nejdřív mi to přišlo až trochu legrační, ale rychle jsem se na vlnu příběhu naladil. Dobové novinové výstřižky jsou fajn, dokonce jsme si některé události dokázal, sice jen mlhavě, ale přece jen vybavit.
Freundenthal, Hof, Jägerndorf... :-) Příběh je svým nápadem vskutku originální.
....to takhle v osmačtyřicátým dorazila na obec stařenka Hebdová a povídá: Heil H....! V kanclu tam sedí starej Winter,dělá nějaký papíry a kárá ji:Ale babičko,to jste si spletla dobu, dneska se říká: Čest práci, soudruhu. A Hebková na to: Dobu jsem si možná spletla, ale vás ne...
Velmi zajímavé téma, potenciál to má velký a byla jsem nadšená z informací a fakt, jenže... Škoda tolik překotného vyprávění a tolika jmen. Absolutně jsem se přestala orientovat již v první půlce. Hodnotím ale 4 hvězdičky, protože si dovedu představit tento příběh například jako film, kde by vizuální stránka pomohla chaosu v knížce.
Docela mě překvapil velký počet čtenářů dávajících knize nízké hodnocení. Je to přitom řemeslně dobře odvedená práce a pod tři body bych proto nešel. Příběh není špatný a změny politického režimu a následné třenice národností jsou také velmi dobře popsány. Přiznávám ale, že kotletky mám přece jen radši. Dávám tři a půl bodu.
Nápad výborný - začátek ve mě vyvolával velkou zvědavost. Pak se z toho stalo nějaké zběsilé poletování plné přehnaných gest, které mělo údajně odhalit nějaká tajemství a to celé se zaobalilo do nepředstavitelného vztahu a lásky. Každá další kapitola ve mě nechávala jen podivnější pocit. Za téma ovšem smekám, zajímavý nápad a myšlenka neprovedeného odsunu ve mě rozonuje doteď.
Príbeh zo Sudet po Nežnej revolúcii. Písanie pod pravým menom autora sa mi rátalo oveľa viac, ako tie jeho céčkové krváky.
Představte si, že k Benešovým dekretům vůbec nedošlo. Po druhé světové válce odešel z pohraničí jen ten, kdo odejít opravdu chtěl. Nebo pro to minimálně měl důvod. Ti ostatní zůstali, komunisti tu společnost jaksi taksi pod tlakem drželi a jak došlo k Sametové revoluci, rozjelo se parádní lidské peklo plné hyen a hnusu.
Leoš Kyša alias František Kotleta touto knihou představil alternativní svět, kde v prostředí bez existence Benešových dekretů pracuje s přesmyčkou, která tu do dnes před mnohými otevírá řevnivost české národnosti a pospolitosti. To vše ale založené na skutečných událostech a reáliích. Zajímavé, hodně zajímavé.
Největší kámen úrazu této knihy nicméně vnímám v tom, že vlastně nevím, co je realita a co fikce. Co je představivost autora a kde svůj námět zakládá na skutečných událostech. Některé názory nebo historické popisy jsou až k neuvěření a dokud jsem se nedočetl o průmyslníkovi Fiedorovi (po kterém je pojmenovaná Fidorka), tak jsem ani neuvěřil.
I tak se ale jedná o hodně zajímavou myšlenku a nejen zajímavé zpracování. Klidně bych si podobných příběhů z tohoto prostředí dovedl představit víc.
Základním rysem románu o novináři pátrajícím po vrahovi sudetského Němce je nedostatek napětí, což je pro detektivku zabiják. Děj se líně vleče, chodí se někam, kde nic není, kouří se startky, filozofuje se o lásce a nenávisti, ani občasný pokus o atentát, nakládačka nebo závěrečná pointa to nespraví. Jako pokus dobrý, ale raději mám Kyšovo (pozor na tu fonetickou podobu s Egonem Ervínem) alter ego Frantu Kotletu, který píše mnohem pravděpodobnější a zábavnější fikce, než je Sudetenland.
Malý spoiler – Standartenführer SS, vězněný od konce války a propuštěný z vězení Havlovou amnestií, to je až příliš velká fikce! Seděl snad některý z německých válečných zločinců nepřetržitě déle než Rudolf Hess?
Leoš Kyša opustil svoje vepřové alterego a místo brakového nářezu přišel s civilní polodetektivkou z alternativní historie po Sametové revoluci. A ono mu to vyšlo. Sudetenland se velmi dobře čte, má povedenou atmosféru porevolučního tápání, dobře napsané dialogy a sympatické hlavní hrdiny ke kterým není problém přilnout. Jen ten konec mi přišel trochu uspěchaný a Leoš v něm prováhal možnost vydolovat z čtenáře víc emocí. Za mě celkově spokojenost i když jde spíš o jednohubku, která ve mě pravděpodobně nezůstane moc dlouho.
Má první kotleta! Tedy vlastně Leoš Kyša, abych byl přesný. Nezatížen předchozí Kyšovou tvorbou (jakoukoliv), která se diametrálně odlišuje od "civilního románopisce" Leoše Kyši, jsem sáhnul po Sudetenlandu vlastně z jediného důvodu. Jako člověk, který se narodil, vyrůstal a žije v Sudetech celý život, mě upoutala obálka s výjevem pohoří a nože Hitlerjugend s háknkrojcem (který pochází z vlastní spisovatelovi sbírky, jak jsem slyšel v rozhovoru na YT). Po přečtení anotace mě nadšení nepatrně přešlo, když jsem zjistil, že jde o tzv. "co by kdyby" literaturu, pracující s alternativní historií. Skutečná historie mi připadá zajímavá dostatečně a nevím, proč bych měl věnovat čas nějaké smyšlené a pokroucené alternativě. Taktéž jsem byl (zpočátku) lehce zklamán, že se příběhový oblouk věnuje těm "druhým" Sudetám a nikoliv těm směrem na západ, blíž ke Krkonoším a Jizerským horám čili k těm "mým". Přese všechno jsem se do knihy zakousnul a po jejím zdolání uznávám, že Bruntálsko a okolí je vybráno opravdu dokonale a asi i vhodněji. Nejen proto, že autor odtud pochází a zná perfektně mentalitu lokálů a mapu, ale je to zároveň kraj mnohem tvrdší a sveřepější a tudíž asi i zajímavější pro román, který se odehrává v kulisách (ne)odsunutých Němců, zarytých komunistů a Čecháčků. Detektivní zápletka mi nevadila a byla dobrým hnacím motorem. Do knížky jsem se, přiznávám, musel dostat na 3x. Ale nakonec si mě ono specifické kouzlo prosycené cigaretovým kouřem levných startek, špínou a porevolučním bruntálským zmarem a depresí podmanilo a necelých 300 stran jsem zhltnul na posezení.
Vděčnou kulisou mi pak bylo čtení doma, konkrétně v domě, který původně patřil právě odsunutým sudetským Němcům a vnímání knihy se tak pro mě stalo mnohem osobnějším a naléhavějším zážitkem. Závěrem bych rád vypíchnul velmi zdařilé úvody kapitol, které jsou uvozeny dobovými novinovými výstřižky. Snad bych jen volil větší font nebo písmo takové, které není záměrně graficky poškozeno. Je to sice efektní, ale na mě už to byly opravdu blechy, a jsou-li některá písmena ještě typograficky záměrně nedotisklá
Mezi nejsilnější části knihy počítám rozhovor Daniela Lichkeho s prastrýcem Uwe Bittmanem. Skutečně mrazivé, Kotletovsky zlé a velmi dobře si dokážu představit, že kovaní nácci přesně takhle přemýšleli po válce, která pro ně dopadla (spravedlivě) tragicky.
Po přečtení knihy vřele doporučuji následující díla: Zánik samoty Berhof (1983), Je třeba zabít Sekala (1998), Habermannův mlýn (2010), Krajina ve stínu (2020) – filmy. Z hudby potom kapelu Elbe a jejich album Sudety (2018). Z dalších knih, které doplní celkový obraz: Cokoliv z koncentráčnické literatury, zejména pak ale dvě díla (více není potřeba, v těchto knihách je naprosto a dopodrobna VŠE): Továrna na smrt (Erich Kulka/Ota Kraus) a Dýmy nad Birkenau (Seweryna Szmaglewska – vzácný pohled na hrůzy z pohledu vězenkyň žen, většina knih je totiž z pohledu vězňů – mužů).
Další knihu z pera Leoše Kyši si pohlídám. Jak moc mě tvorba Františka Kotlety naprosto minula (přesto, že miluju sci-fi, kyberpunk a fantasy), tak Leoše beru!
Tenhle román skvěle kombinuje historický román s troškou alternativní falše a hrátek s "co by kdyby", okořeněný kapkou thrilleru a detektivní zápletky. (Ne)odsun sudetských Němců, poválečné trable na všech frontách, nepěkná vražda, volby, násilnosti...mezi tím se jak nudle v baňce plácá jeden novinář a spousta lidí by už radši od všeho a všech měla klid. To je dost dobrých námětů na román ne?
Pro mě osobně to bylo první setkání s kyšovsko-kotletovskou tvorbou a musím říct, že po dočtení sem fakt namotivovaná na to, přečíst si něco dalšího.
Své mládí jsem prožil v 60 a 70-tých letech na Bruntálsku ve městě o něco větším než Dvorce. Žilo u nás v té době několik německých rodin nebo spíš starých neodsunutých Němců. Nevím přesně, proč jim bylo umožněno zůstat, ale zřejmě se jednalo o předválečné sociální demokraty. Bydleli v několika vícebytových domech uprostřed města, kudy jsem chodil do školy. Nikdy se nesmáli, nikdo se s nimi nebavil, nikdy se nevzdalovali od svých domovů. Převážně tiše seděli na lavičkách před domy a mlčeli. Vždy jsem měl pocit, že “privilegium zůstat “doma byl pro ně spíše trest.
Jsem přesvědčen, že soužití Čechů a Němců v poválečném Československu bylo nemožné. Němci by byli vždy viníci a tudíž v permanentním “trestu. Proto byl odsun jediné možné řešení a nakonec lepší i pro ně. Poválečná fikce popsaná v knize je zajímavá, myslím však, že ještě až příliš optimistická.
Celkově nápad, detektivní zápletka, spád knihy velice slušné.
Oceňuji autorovu snahu vymanit se ze škatulky akčních braků, bohužel však musím přiznat, že mě Sudetenland příliš nebavil. Alternativního světa bylo málo, netrpím nostalgií, co se daných časů týká, zápletka mě kdovíjak netáhla a postavy mi byly volné. Všechny. Úplně. Atmosféra a prostředí, které mohu nazvat téměř domácím, velí průměrné dojmy hodnotit třemi hvězdami. Neustálé otravné zmínky o cigaretách a činnostech souvisejících s kouřením naopak nabádají, ať panu spisovateli tu zjevnou závislost na nikotinu poklepu popelem podprůměru... ale to by nebylo fér. Pokud si chce někdo devastovat (nejen) plíce, jeho věc, ale proč svou smrdutou obsesí devalvovat i literaturu?
Štítky knihy
alternativní historie Československo české detektivky a krimi české sci-fi české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Ma první kniha od autora,poslouchal jsem audio verzi ,příjemný poslech pana Brouska.Co se tyče obsahu není to můj šalek kávy..