Sudetenlove
Filip Raif , Serafine Lindemann , Radek Motzke
Příběh první lásky, na kterou bylo příliš pozdě. Když německá dívka Hedvika potká chlapce ze smíšené česko-německé rodiny, vypadá to na slibný románek. Jenže se píše rok 1938 a válka je na spadnutí. Československé pohraničí - Sudety - připomíná sud prachu, který může každou chvíli odpálit napjaté národnostní vztahy. Komiksová love story zachycuje dramatické osudy mladých milenců na pozadí temných časů naší nedávné minulosti. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi. "Komiks Sudetenlove nás přivádí k zamyšlení o lidech, opuštěných domech a krajině v Sudetech. Vypráví někdo příběhy těchto lidí, zpívá někdo jejich písně? Možná je jednou poskládáme ze všech střepů, které nacházíme v trávě kolem pěšin a chalup. Možná se jednou budeme muset podívat i na dno vyschlé kamenné studny ve sklepě. Možná jednou najdeme fotografické album schované za trámem na půdě. Tímto světem, tak neznámým a zároveň tak blízkým, nás provádí tento příběh lásky za časů temnoty." - Jaromír 99... celý text
Přidat komentář
Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.
Určitě hodnotím pozitivně. Není to nijak originální, ale zase jsem četl i méně záživné a lépe hodnocené věci. Toto za mě mělo svou atmosféru a ducha.
Co od knihy očekáváte, to vám dá. Stylově kráčí Filip Raif ve stopách Jaromíra 99 a ačkoli víc pracuje s barvami, ponechává příběhu podobně nostalgicko-pochmurnou atmosféru. Dalším spojovacím znakem je časté vyprávění beze slov, díky kterému děj pádí vpřed mílovými kroky, aniž by se přitom opomíjely lidské emoce nebo dějinné souvislosti. Výtvarně perfektní práce, nevyznáváte-li tedy komerčnější podobu komiksu à la Marvel či DC.
Obsahově u mě však autor maličko klopýtl. Především proto, že nerozehraje zrovna nejoriginálnější milostnou zápletku 2. světové války. On vztahový trojúhelník mezi Němcem, Němkou a Židovkou v Sudetech roku 1938 až 1945 zkrátka šťastný konec nenabízí. Jenže vedlejším postavám i historickým událostem chybí hlubší rozměr, který by dal tragédii váhu. Takhle sice dochází k ošklivým věcem, ale je to bez čtenářského prožitku. Moc tomu nepomáhá ani absence zvuků, které by zvýraznily dramatičnost, ovšem pravdou je, že by jich ve finále bylo možná víc, než samotného textu.
Jsem zaujatá. Podle toho ty hvězdy.