Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495493/bmid_sudetsky-dum-CSY-495493.jpg
5
1338
1338
Sudetský dům série
1. díl >
Jaro - léto 1945. Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovy okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
Kniha vychází z historických reálií. Ano, tak to v Sudetech probíhalo. Sama jsem potomkem přistěhovalců do Sudet a podobné příběhy se tam vyprávěly. Ale to idylické soužití Smolíkových a Fuchsových mi nesedí. Doporučuji k přečtení.
První kniha, kterou jsem nečetl, ale odposlouchal. A trefa do černého. Těch 9 hodin stálo za to. Realistické, obyčejné, bez senzací a přesto - nebo možná právě proto - skvělé čtení/poslouchání. Doporučuji.
Pro Sudety mám slabost v jakékoli podobě. A tahle podoba byla naprosto skvělá a nezapomenutelná. Osudy obou rodin jsou nezáviděníhodné, rozhodně bych nechtěla být ani na místě rodiny Smolíkových, ani v kůži Fuchsových. Na obou stranách obyčejní lidé, kteří se prostě jen snaží co nejlépe přečkat podmínky, které jsou před ně postaveny, žít v dobách, které k žití moc nejsou... Oproti tomu samozvaný předseda Tomeček, alias padouch všech padouchů, byl opravdu jenom napřesdržku (jistě by se našlo hodně lidí, kteří by řekli - válečný hrdina - já ale říkám nechutný lidský odpad). Naprosto skvěle popsané chování lidí a znepokojivá linka kolektivní viny (na obou stranách, protože se dozvíme i to, co se v Sudetech dělo před válkou a v průběhu války, ne jen těsně po válce) dělají z tohoto románu doslova povinnou četbu. Silná kniha, kterou doporučuji všem.
Spisovateli se podařilo věrně popsat, co se dělo v r. 1945 v pohraničí. Chování lidí a tu nenávist, kterou cítili Češi vůči Němcům a Němci vůči Čechům.
Když se Sudety připojili k Říši, byl tam úplný pogrom.
"Češi utíkali s tím, co pobrali, a ti, kteří s nimi chodili do školy a celý život společně žili, je hnali jako dobytek. Některé dokonce ubili!" zvedl Julius varovně prst. " A tak se teď nemají čemu divit! To, co dělá tenhle Tomeček není správně. Ale naši by neměli zapomínat na to, kdo tohle všechno způsobil! Teď je jim to líto, teď by vše brali zpět. Ale tak to v životě nefunguje. Tenhle kalich si vypijeme do dna."
Takové příběhy se odehrávaly i v Krkonoších, kde rodiče mého manžela dostali přidělenou chalupu po Němcích a dlouho se na začátek jejich života tam a odsun vzpomínalo. A znovu se mi vynořovaly vzpomínky na dávno slyšená vyprávění. Také proto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Ale nakonec je mi z toho smutno, nic se nezměnilo. Pořád někdo někoho nenávidí. Buď Němce, Rusy, Ukrajince, Palestince, Američany, Číňany, Židy, Araby, Židy. Život není spravedlivý. Vůbec nehraje roli to, jakým jazykem člověk mluví, lidi si jsou strašně podobní v chování a v nenávisti.
Prostě nakonec po dočtení depka.
Ale určitě by si knihu měli přečíst ti, kteří jsou od té doby hodně vzdáleni. Těším se na druhý díl.
Pane Javůrku, co takhle i třetí díl a to do roku 2000?
Moc pěkné, moc smutné. Tyto příběhy ve mě vyvolávají děsný smutek z hyenismu lidí. A otázky proč stále musí za zvěrstva jiných trpět nevinní lidé, kteří chtějí jen v poklidu a míru žít.
Domnívala jsem se, že knihy o holocausu jsou to nejhorší, co jsem v životě četla. Omyl, i tohle je šílené, smutné a přesto pravdivé. Co může udělat člověk člověku mě vždycky rozesmutní. Nechci polemizovat nad vinou a trestem, tahle knížka mě rozbrečela stejně jako hrůzy, které se děly za války. Nádherná knížka, nutně potřebuji přečíst i druhý díl.
Tak tohle se mi moc líbilo. Je to působivý příběh dvou obyčejných rodin, odehrává se hlavně v pohraničí v pohnutých časech těsně po konci války v Evropě. Kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“ nezávisí na národnosti, je to vždy o konkrétním člověku. To oceňuji, protože příběhy ze Sudet byly často nejdřív o hodných Češích a zlých Němcích a pak zase naopak.
A v každém z nás je asi trochu dobra i trochu zla. Dá se pochopit, že Němci naletěli Hitlerovi. Dá se pochopit, že Češi po válce nenáviděli vše německé. Hlavním hrdinům téhle knížky došlo, že národnost není to hlavní, až když osobně poznali, že i Češi i Němci jsou zkrátka lidi. Jenže taky existují Tomečkové. Ti se objevují ve všech dobách a národech, některé doby a okolnosti jim ale zvlášť svědčí.
A jak těžké je některé věci pochopit, je vidět třeba z tohodle ne zcela doslovného citátu:
" My Němci máme nosit N? Copak jsme Židé?"
Kéž bychom se dokázali z historie poučit, nenaletět slibům křiklounů, nenechat šířit nenávist a dokonce násilí, odmítnout princip kolektivní viny.
Po trochu bezdějových Chaloupkách se tato kniha moc povedla.Vyprávění o dvou rodinách,začátcích komunistů v pohraničí a jedné velké lásce vás neskutečně osloví a baví.Velmi se těším na druhý díl...
,,Život je dlouhá klikatá cesta. A člověk se musí pořád prát. Za sebe a za své blízké. Za věci, které má rád. Nic není takové, jak to vypadá na první pohled."
Jednoduše napsaný příběh o složité situaci v poválečných Sudetech, kde se pod vlajkou spravedlnosti, s heslem ,,oko za oko, zub za zub" ujali vlády všichni ti ,,soudruzi" Tomečkové, kteří pravdu a lásku postupně proměnili v lež, nenávist, chamtivost, zradu ...
Příběh je lehce předvídatelný, neboť historie je všeobecně známá. Přesto mě nějaké to ,,ale" stejně napadlo.
Mohu však soudit, co je pravda a co lež, i když moje kořeny sahají zpolovic do Sudet a zpolovic do koncentračních táborů?!
Pro mě smutné čtení i proto, že historie se bohužel tak ráda opakuje.
P.S.: „Naděje začíná tam, kde končí bezohlednost a nastupuje soudržnost.
Audiokniha: Kamila Jankovičová rozehrála adagio v moll
Čekala jsem více, ďˇautor mě nedokázal svým vyprávěním pohltit, takže i kdyz zajímavé téma, tak pro mě čtení bez zážitku
Dobrý počin. Knížka se čte skvěle a z Tomečka je člověku nejednou špatně. Doba a místo na mne působili skoro až bezvýchodně. Vůbec netuším, jestli bych byla až tak statečná a po prozření, co je pan Tomeček zač ve vesnici vůbec zůstala. Rozhodně se těším na druhý díl, abych zjistila další osudy rodiny Smolíkových. Kdo má rád tématiku Sudet a odsunu Němců, bude spokojen.
Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl psaní, který se mi zdál trošku jednodušší v tom smyslu, že pan autor používá krátké věty, ale v průběhu čtení jsem si zvykla. Jednání některých postav mi přišlo místy nerealistické, například u předsedy Tomečka, který v podstatě jen křičel a nadával. Ale je to román a ne realita. Příběh byl určitě zajímavý a dobře se četl, druhý díl si přečtu ráda.
O tomto období už bylo tolik napsáno, že je asi těžké napsat něco nového, neotřelého. Tahle knížka je fajn, čtivá, ale taková docela předvídatelná. Ale stojí za přečtení, to jo.
Ze začátku jsem se nemohla začíst,ale pak už jsem těšila na každou další stránku, smutné, pravdivé, děsivé.Určite si budu chtít přečíst i druhý díl.
Jsou knihy, které se čtou jedním dechem. Jsou autoři, kteří takové knihy píšou. Tato kniha a pan Javůrek se vším co jsem od něho četl toto dokonale splňují. Moc děkuji za Vaše knihy.
Naprosto skvělá reflexe doby od konce druhé světové války do počátku legálního odsunu Němců ze Sudet. Autor nám představuje rodinu, která plná ideálů zabírá hospodářství v sudetské vesnici, německé obyvatele i komunistu, který se neštítí ničeho. Tohle vyprávění mistrně představuje myšlení tehdejších Němců, kteří podlehli ideologii a jsou stále v jejím zajetí jako nadřazený národ i po konci války. Drží pohromadě, nesou následky, ale Češi netuší, že se noří do mnohem horší totality. Tady nám ji odhaluje profesor - známý Smolíkových. A Tomečkové? Ti nám žijí v každé době a parazitují na každém režimu, a to bohužel velmi dobře.
Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli.
Smutná, bolestná, ale velmi čtivě napsaná knížka. Některé její pasáže se mnou hodně otřásly. Ale jsem ráda, že jsem si příběh mohla přečíst. Teď když jsem si udělala obrázek, jak to u nás po druhé světové válce vypadalo, jsem o to vděčnější, že žiji v době, v jaké žiji a mám se tak dobře.
Štítky knihy
vesnice Sudety poválečná doba poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1963 |
Doporučuji.