Súdruh Münchhausen
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27344/bmid_sudruh-munchhausen-CTT-27344.jpg
4
43
43
Príbeh sa skladá z mozajky drobných epizód zo života presvedčeného komunistu, kde jednotlivé absurdity vyplývajú z nelogiského nasledovania idey - Mňačko do knihy humorom, či skor ironiou pretavil svoje rozčarovanie nad Mierovým socializmom komunisticej strany, ktorú kedysi sám podporoval, ale keď si aj kľúčová postava knihy kladie otázku, komu sa dá veriť, keď už nie priateľom a dokonca ani sám sebe, tak si odpovedá - „...Strane verte, súdruhovia. Revolučná strana nesklame a nezradí nikdy!“.... celý text
Přidat komentář
Totálne absurdný satirický pohľad na ranné 70. roky minulého storočia. Niektoré pasáže mi vohnali slzy do očí od smiechu, z ďalších ma mrazilo, obzvlášť v kontexte dnešnej doby, keď na Slovensku a aj v Európe rastie vplyv proruských fašistov.
Dokonalá učebnice demagogie. Orwellova hesla Strany doplněná o další (Vítězství je prohra, v hokeji obzvlášť) a rozpracovaná ad absurdum. Udání otce synem v dialektickém světle; Hegel se chytá za hlavu a „súdruhovia Gotles a Husár“ se někde smějí. A Heller najde Hlavu XXII v kapitole o generálním prokurátorovi.
Nebezpečí číhá všude:
„Jediný časopis, ktorý vtedy na podnet tlačového dozoru (vedenie) zastavilo, bol Krížovkár a hádankár.“
„Prečo práve časopis s takým nevinným obsahom?“
„Pre nemožnosť kontroly. Strana nemohla od nás očakávať, že budeme lúštiť ešte aj krížovky, rébusy, číslovky a všelijaké inotaje. Na takú úlohu predsa len vzdelanie pracovníkov tlačového dozoru nestačilo, už pre veľké množstvo cudzích slov, ktoré sa v každej krížovke vyskytuje.“
„Ale krížovky nie sú vonkoncom nebezpečné z hľadiska šírenia nepriatelskej ideológie?“
„V tom sa veľmi mýlite! Práve krížovky, rébusy a iné hádanky sú mimoriadne vhodné nástroje pre šírenie nepriatelskej propagandy. Vlastne, mohli by byť.“
Všechno by to „mohlo byť". Určitou míru paranoie bychom si měli nechat zažranou.
Kapitoly jsou postavené na jednom schématu, ale pokud si je rozládujete na několik dní, je to dobré čtení. A slovenštinu jsem si moc ráda připomněla.
Vďaka tejto knihe sme mali všetci možnosť pochopiť dialektické rozpory revolučného svetonázoru :).
Vynikajúca satira, hnaná ad absurdum, ale v podstate tak veľmi vystihujúca červený režim. To, čo nám rozprávajú Kolymské poviedky srdcedrásajúcimi príbehmi, Súostrovie GULAG anekdotálno-štatistickým tónom, rozpráva Súdruh Münchhausen úsmevným spôsobom. Pre toho, kto nemá žalúdok na prvé dve knihy, je práve Súdruh Münchhausen dobrou sondou do krajiny a mentality, kde zajtra už znamená včera.
Doháním resty, mezi něž patří i slovenská literatura. SP je sžírává satira, místy snad až příliš dávkována po lopatě. Relativně čtivé, avšak na zadek mně to neposadilo. Ale Hnida je funkcionář par exelance
Pohled na totalitu zpracován úplně jinak než v kratším příběhu Jak chutná moc. Ve finále sice člověk stejně kroutí hlavou, ale u Soudruha potomka barona Prášila se nasměje zdánlivě absurdním situacím. Kdo nezažil, možná nepochopí. Výhodou je uzavřenost a samostatnost jednotlivých kapitol. Pro mě jsou nezapomenutelné ty, které líčí pionýrský tábor, hokejový zápas a návštěvu továrny.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Absurdita v krystalické podobě. Škoda jen, že kniha nebyla tak o půlku kratší a více by vynikly ony dialektické rozpory, že prohra je výhra, že výroba přesahuje plán o 300%, protože po složení se přístroj opět rozmontuje, aby se cyklicky vrátil k montáži. Mám raději Opožděné reportáže nebo Jak chutná moc.