Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321897/bmid_sul-more-9Ky-321897.jpg
5
2770
2770
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea, 2016
více info...
Přidat komentář
Stejně jako autorčina kniha V šedých tónech, i Sůl moře je velmi čtivý příběh na pozadí událostí, o kterých jsem neměla tušení. Přečteno za dva dny, doporučuji!
Příběh čtyř lidí, kteří jsou každý odjinud a jejichž osud se protne, když se snaží dostat na loď Gustloff, která je má odvézt do bezpečí. Samotná cesta lodí a následná tragédie je vlastně jen vyvrcholením knihy, zakončením jejich společného putování za svobodou. Kniha se mi líbila, četla se dobře, určitě i díky kraťoučkým kapitolám, vyprávěných čtyřmi hlavními postavami. Tři z nich jsou mi sympatické, ta čtvrtá..no to byl asociál, debílek. Příběh plný zoufalství, naděje a člověčenství. Souhlasím však s předchozím komentářem, ten konec mi není jasný, asi si ho budu muset znovu přečíst.
Upřímě teď jsem to dočetla a mám z toho takové divné pocity. Ne že by se mi kniha nelíbila, to naopak ale nějak jsem nepochopila jak to dopadlo a doteď to nechápu...ale není pochyb o tom že se mi kniha moc líbila, je vidět že autorka ví jak psát. Ovšem jsou tu i věci které musím vytknout, například velmi pomalý rozjezd...od knihy jsem čekala že bude celá popsaná plavbou o které jsem tehdy ještě nevěděla že trvala pouze několik hodin. Každopádně dvě třetiny knížky jsou popsané cestou k popřeží, k lodi, trochu mě to zklamalo. Další věc souvisí s tou první. Je to docela krátce popsaná tragédie, potopení. To mě taky mrzelo, včetně toho že jsem si myslela že všichni hlavní hrdinové přežijí. Jinak knize dávám 84% (4.2 hvězdičky) a vřele doporučuji lidem, kteří mají rádi např. potopení Titanicu
Uhm, asi jsem zase četla jinou knihu než všichni ostatní. Jsem vděčná za to, že autorka skrze tuto knihu informuje o největší námořní katastrofě, která se kdy stala, a dostává ji tak do podvědomí mnoha a mnoha čtenářů. Už jen za to si zaslouží metál, protože kam se hrabe Titanik? Na Wilhelmovi zemřelo přes 9000 lidí, přes 3000 dětí...
Ale samotné příběhy čtyř různých lidí, které jsou ovládány válkou, nacismem, rasovou nenávistí a neskutečnou sobeckostí, hloupostí a lidským ignorantstvím, za mě prostě nefungovaly. Pořád si sice stojím za tím, že myšlenka je dobrá, ale postavy byly až příliš strojené, ploché a neurčité. A asi jsem citový pařez, ale se mnou tento román zkrátka nic neudělal.
To, co se mnou něco udělalo byla závěrečná poznámka autorky, při které mi běhal mráz po zádech.
Úžasná knížka, která čtenářům přibližuje příběh jedné námořní tragédie, o které se příliš nemluví.. Loď Wilhelm Gustloff měla za cíl evakuovat přibližně 10 000 osob (převážně civilistů) z tehdejšího Východního Pruska do Německa. Bohužel byla zasažena sovětským torpédem a došlo tak k obrovské tragédii, během níž zahynulo až 9000 lidí.
Příběh je vyprávěn z pohledu 4 hlavních postav jakožto čtyř různých vypravěčů (zajímavý přístup, knížka se čte opravdu snadno).. po tom, co se čtenář zorientuje ve všech liniích a v tom, jak se prolínají, najde si k některým postavám své sympatie a k některým může mít naopak jisté výhrady... Očima litevské sestřičky Joanny, pruského restaurátora Floriana, mladé polské dívky Emilie a německého námořníka Alfreda sledujeme nešťastnou situaci lidí v samém konci druhé světové války. Bohužel se na obou stranách "barikády" našli nevinní a zoufalí lidé, kteří se snažili ze všech sil ochránit své blízké a zachovat si národní hrdost.
Je opravdu zajímavé číst knížky, které vyprávějí válku také z "druhé strany", kdy ten, kdo byl pro nás zachráncem, byl pro jiné nepřítelem a strůjcem zla.
Příběhy zoufalých lidí, kteří si mysleli, že když už se po strastiplném útěku dostali konečně na loď jsou zachráněni, ale nestalo se tak. Tragický konec několika německých lodí o kterých se hodně dlouho nemluvilo a nic se nevědělo. Nádherně zpracované a čtivé od začátku do konce. Tleskám spisovatelce - vřele doporučuji.
krásná a zároveň smutná kniha ze samého konce druhé světové války o cestě za svobodou, která pro mnohé skončí tragicky...je jednou z těch knih na které se nezapomíná, moc doporučuji
Druhá světová válka se chýlí ke konci. Z Pobaltských republik utíkají tisíce uprchlíků před sovětskou armádou. Jediná cesta za svobodou vede přes moře. Tři uprchlíci, Litevka Joana, Polka Emília a Němec Florian se snaží dostat na loď. Každý z nich skrývá nějaké tajemství, která postupně vycházejí najevo. Po strastiplné cestě se jim podaří dostat na loď Wilhelm Gustloff, kde se seznámí s Němcem Alfrédem.
Zasvěcení vědí, jak to s lodí Gustloff dopadlo. Torpédovala ji sovětská ponorka, loď se potopila a zahynulo na ní přibližně devět tisíc lidí, převážně civilistů a hlavně dětí.....
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla.
Nejdřív jsem se nemohla začíst, i když mě styl knížky bavil. Na chvilku jsem ji odložila, pak se k ní vrátila a dočetla jedním dechem.
O pozadí skutečné události jsem se dozvěděla až po dočtení, což můj zážitek ještě umocnilo.
Knížku bych doporučila k přečtení - příběh, romantika, válka, strach i odvaha a emoce.... tohle všechno se v této knížce dá najít.....
Románové zpracování největší námořní tragédie v historii lidstva, která přitom patří k nejméně známým katastrofám. K potopení přeplněné lodi plné civilistů (většinu obětí tvořili děti!), zničené torpédy ze sovětské ponorky, došlo v roce 1945. Tedy v závěru druhé světové války, během lednové evakuace pruských a jiných obyvatel. Miliony lidí různých národů tehdy přišlo o své domovy nebo byli vysídleni. V té rozbouřené, tragické a politicky obtížné době si státy navzájem ubližovaly jako na běžícím páse a proto jsem ráda, že toto memento vzniklo a že nám tuto nesmírně tragickou a spletitou dobu autorka přibližuje.
Příběh je vyprávěný z pohledu čtyř různorodých postav, každá je jiné národnosti a každá má k útěku ze země jiný důvod (kromě německého námořníka, který je členem posádky). Každý si sebou vleče svoje zranění a traumata. Většina knihy není věnována samotné námořní katastrofě, popisuje především putování jedné skupinky k lodi, která měla být jejich záchranou a krátký pobyt na ní. Přitom mimoděk prostřednictvím vzpomínek a zážitků zobrazuje válečné strádání, nespravedlnosti a krutosti.
Kniha je slušně napsaná, dramatická, navzdory těžkému tématu čtenáře nezdeptá, je totiž vyvažována lidstvím, sebeobětováním, pomáháním si navzájem, láskou, ušlechtilými skutky a zbabělost je tu podána až karikaturistickým způsobem.
A proč ten zvláštní název Sůl moře? Jedna z postav se smiřuje s tím, že právě umírá a jako spousta jiných obětí kolem ní se stává součástí promrzlého oceánu, splývá s ním...
Tahle autorka prostě ví jak psát. Opět se jí povedlo napsat úžasný příběh zasazený do období druhé světové války. Jsem zvědavá, s čím přijde příště!
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Dá se od ní jen těžko odtrhnout. Bylo to napínavé, poučné a nejlepší na tom bylo zdařilé psychologické prokreslení postav. Emilii, statečnou, hodnou holku v růžové čepici, schopného Floriana a obětavou Joanu je snadné si oblíbit. Nejzajímavější je ovšem charakteristika moulovitého idiota Alfreda, který patří mezi nejasociálnější postavy z knížek, o kterých jsem zatím četla. To, jak je popsáno, v jakém žije bludu, jak mu nic nedochází, jak něco řekne a vzápětí sdělení popře, aniž by si uvědomil realitu, je někdy až smutně zábavné. Je to tip líného, neschopného a zbabělého člověka, který víc překáží než aby byl k něčemu dobrý a přitom si myslí, že je díky své rase nadřazený. Paradoxně se mu hnusí slabost, nedostatečnost a nemoci. Za svojí jednoduchost nemůže, je otázka, do jaké míry je schopný korigovat svojí zmatenou, pokroucenou mysl a vrozený závadný charakter.
"Když jsem byl malý, Mutter mi vždycky zakrývala oči před nemocemi a odchylkami. A bylo to dobře. Na světě je tolik ošklivosti a nedokonalosti. Víme, že existuje, ale když nás někdo přinutí se na ni dívat, působí nám tím ještě větší trauma. Některé věci je lepší přehlížet."
Knížka k zamyšlení i napětí o neznámém námořním neštěstí na konci druhé světové války, která se povedla.
Krásná kniha, krásný příběh. Jakmile začnete číst, nedá se odložit. Děj má spád a není v ní jediné hluché místo.
Velmi dobře napsaná knížka. Nesnaží se o pompézní americký příběh (a žili šťastně až do smrti...), ne, s jemností a citem vypráví příběh nám dnešním lidem jen velmi málo známý.
Autorce patří obrovský dík za to, co a hlavně jakým stylem napsala. Jak na konci své knihy sama píše: "Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili. Prosím dejte jim hlas." A myslím, že přesně to svou knihou dokázala.
Na knize je patrné, jak moc se autorka snaží držet skutečností, tak aby celou událost v očích čtenářů nezkreslila a to se jí podle mého podařilo.
Takové mé malé zamyšlení:
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč autorka do příběhu zařadila příběh Alfreda, typického zfanatizovaného Němce (dá se říci, že spíše sociopata), a doteď si tím nejsem jistá, avšak z mého pohledu knize dodal velmi důležitý prvek. Ve většině knih z podobnou válečnou tématikou se setkáváme pouze s pohledem těch dobrých, trpících, šlechetných a bojujících lidí (nebo s lidmi zlými, či sobeckými - ti však nebývají hlavními postavami, pouze si na nich můžeme demonstrovat rozdílnost s kladnými hrdiny). V této knížce je to poprvé, co jsem se podívala do hlavy toho, který se vším, co se děje, souhlasí. Alfred byl totiž takový mladý Adolf Hitler bez správné rétoriky a intelektu. Dá se říct, že je až děsivé si připustit, že takových "Adolfů Hitlerů" běhá po světě více, jen se nedostali k moci. Většina z nás si prostě řekne, že on byl jediný, největší zlo, a že takových lidí se moc nerodí, to ale možná není tak úplně pravda.
Velmi smutný příběh s jiskrou naděje na konci. Velmi lidsky a čtivě popsané hrůzy 2. světové války pohledem čtyř naprosto rozdílných postav, které přivede osud na poslední tragickou plavbu lodi Wilhelm Gustloff. Zvlášť v dnešní době, kdy si připadáme omezovaní situací ve světě, bychom si měli uvědomit, že lidé prožívali hrůzy, které si ani neumíme představit.
Příběh vyprávěný čtyřmi postavami je zasazen na konec 2. světové války. Postavy jsou smyšlené, události skutečné. Kniha je velmi emotivní, mnohdy až skličující. Četla jsem jedním dechem a přemýšlela, jestli bych taky zvládala to, co hlavní hrdinové. Knihu bych doporučila každému. Po jejím přečtení si totiž uvědomíte, do jak skvělé doby jsme se narodili...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuaceAutorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha klenot. Krásná práce s narací, propracovanost psychologie postav, silné memento skutečných událostí. Jedna z mála knih, jíž bych přečetla i vícekráte.