Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321897/bmid_sul-more-9Ky-321897.jpg
5
2773
2773
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak trochu jiná kniha o druhé světové válce. Ačkoli vypadá, že je dlouhá, přečetla jsem ji během čtyř večerů. Čte se opravdu rychle, určitě i díky délce jednotlivých kapitol. Navíc pohled čtyř různých postav přidával ději na zajímavosti a nechtělo se mi knihu odkládat, když už byla "nakousnutá" nějaká situace (chtěla jsem rychle přečíst, jak to vnímal nějaký další člověk). Sůl moře je smutným dokladem toho, jak se válka dotkla mladých lidí a zároveň toho, jak jsou lidé určováni tím, v jaké rodině se narodí a v čem jsou vychováváni (viz. Alfred, který člověku automaticky přijde odporný, ale zároveň musí vnímat, že on prostě dělal to, co považoval za správné a co odpovídalo i jeho mentální úrovni). Také se mi líbilo postupné odhalování života postav, stále bylo co rozkrývat, a to je dělalo zajímavějšími. Možná mi trochu zbytečná připadala milostná linka, ale ději a smyslu knihy to nijak neuškodilo. Knížku budu doporučovat dál, protože jak napsala autorka: "Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Já nemám co dodat. Ruta je snad nejlepší spisovatelka, kterou znám. Její knihy jsou krásné a smutné. Obsahují spoustu myšlenek a úvah, které mě donutily upřímně se zamyslet. Sůl moře je jen důkaz toho, že přestože je na světě mnoho trápení a smutku, vždy máme důvod, proč se nevzdávat a bojovat. Máme pro co žít. Život našich hrdinů je krutý a nemilosrdný, avšak i oni našli něco nebo někoho, kdo jim poskytl oporu. ,,Život smrti plivl do obličeje." Zoufalství bylo poraženo nadějí. A nenávist, zloba a hněv byly poraženy tou nejmocnější zbraní, láskou.
Na tuto knihu jen tak nezapomenu. Ruta krásně popsala charakter postav a také se mi velmi líbil dodatek knihy, kde se můžeme dočíst, že autorka studovala historii okolo potopení lodě W. Gustlofa několik let, než začala psát Sůl moře.
Vyprávění čtyř mladých lidí, které shodou okolností svede osud dohromady a každý hrdina má své tajemství, které postupem času odhaluje je velmi strhující a nutí se čtenáře zamyslet nad hrůzami druhé světové války a to nejen ze strany nacistů!!!
"Krásné je," opáčil stařec, "že porazila celou tuhle válku. Viděla jsi to cestou, ---, všude samý zmar. Jen se podívej, co se děje na molu. Horečné zoufalství. Rusové jsou za rohem." Popošel blíž a pokynul směrem k dítěti. "A uprostřed toho všeho plivl život smrti do obličeje. Musíme jí najít botičky."
Sůl moře, příběh lidí, kteří během války prožili hrůzy. Jednou z nich je i potopení lodi Wilhelm Gustloff.
Krátké kapitoly, čtyři různé pohledy-vypravěči. Knížka obsahuje mnoho bolesti, mnoho smrti, mnoho lásky, mnoho zoufalství, mnoho naděje, mnoho nenávisti, hladu, zimy, mnoho doufání. A jedno veliké moře. Modlila jsem se, aby to přežili, plakala jsem, když...
Ruta Sepetysová je mistryně v psaní knih s tématikou jako je V šedých tónech a Sůl moře. Příběhy mě pohltily, naprosto odrovnaly. Tohle nejsou knihy, na které po přečtení hned zapomenu.
Joana (sestřenice Liny), Florian, Emilia, švec, malý tulák, Ingrid, obryně Eva, doktor Richter a statisíce dalších. Na Vás nezapomenu.
Kdyby byla kniha zfilmovaná, předpokládám, že by se stala minimálně stejně tak populární jako Titanic.
Z každého slova sálá vědomí, že si autorka s příběhem dala práci a vše promyslela do posledního detailu. Nemyslím si ale, že kniha je prvotně určena mladším. Samozřejmě - děj musí být založen na jednodušších prvcích jako strach a láska, aby byl každý schopen fakta zkousnout, nicméně v jednoduchosti je krása. A uvěřit se dá každému slovu. Jsem poměrně pomalý čtenář, ale tady mi strany ubíhaly pod rukama a já se dostala na konec za několik hodin nepřetržité četby.
Troufám si říct, že Sůl moře je jednou z knih, které bych směle označila jako Povinná četba pro budoucí (a již současné) generace.
Přesně jak psala autorky, je pozoruhodné, že o této události mnoho lidí neslyšelo a já jsem k nim bohužel patřila. Není potřeba to nějak více rozebírat, vše bylo napsáno v komentářích níže, jen je škoda, že se toto dílo nedočkalo zfilmování, místo toho slavného Titanicu.
Už dlouho se mi nestalo, že bych dokázal polovinu 350 stránkové knihy přečíst za jedno odpoledne. Román je neuvěřitelně strhující - jednak kvůli ději, který má spád, a také díky krátkým kapitolám, ve kterých se vypravěči/hlavní hrdinové střídají.
Podle mého názoru nemá smysl uvažovat nad tím, jestli je tento román lepší nebo horší než V šedých tónech. Oba romány jsou skvělé, každý z nich vypráví trochu o něčem jiném, ale jedno téma mají společné - neskutečné lidské utrpení způsobované jinými lidmi.
Přemýšlím, co mě vlastně vede k tomu takové knihy číst. Zřejmě v koutku duše cítím jakýsi morální dluh vůči těm lidem, kteří byli nuceni popisované hrůzy prožít. Občas není špatné si něco takového přečíst, aby člověk zůstal nohama na zemi. Třeba knihu jako je právě tahle.
Ze začátku mě to moc nebavilo. Četl jsem to po Laskavých bohyních a tam člověku na struny hrají úplně jiní hudebníci než tu, takže mě kniha trošku nudila. Nicméně se z toho vyklubal (bohužel až na pár posledních stránkách) zajímavý příběh. V podstatě mě bavil až úplný závěr. Ale prokousat se k němu dá, kniha je čtivá a rychle "odsejpá". Knihu můžu doporučit, i když "V šedých ténech" mě zaujalo víc.
Utrpení války z pohledů civilistů až na dřeň. Zranění, smrt, roztržení rodin, ztracené děti, zoufalství…. Ruta Sepetys umí chytnout za srdce. A i když je tam trochu té romantiky i lásky, v tom válečném utrpení to opravdu není přeslazené.
Velké plus za pohled na trochu neznámé dějinné události - potopení lodi Wilhelm Gustloff a zejména na válku na východní frontě; pro nás je ve 2.světové válce celkem jasné, kdo jsou ti kladní a kdo záporní, ale pro Poláky, Litevce, Lotyše, byla hrůza z obou stran – z jedné strany Hitler, z druhé Stalin, a oba dravci…
Autorce litevského původu fandím, trochu nadržuju, a tak i přes ten konec napsaný tak trochu na city (nakonec proč ne, je to kniha), přidávám navíc tu poslední hvězdičku.
Krásná a zároveň smutná kniha se silným příběhem, je opravdu hrozné, že se takové věci děly.. Knížka mě zaujala hned na první straně, jsem ráda, že jsem ji četla a určitě se k ní ještě vrátím.
Za mě je kniha jedna z nejlepších. Když jsem ji měla ve škole na referát z četby, tak jsem se ještě další den potýkala s tím, že mi ostatní naznačovali, že jsem sadista, protože čtu knihy plné zoufalství. Jako...co na to říct, někteří absolutně nechápou, že se to dělo a myslí si, že Hitler a Stalin spolu soupeřili o moc a zbytek lidí to vůbec nezajímalo a v klidu si na louce trhali kytičky. Vy, co si to myslíte, tak byste si to měli přečíst určitě a neodsuzovat ostatní!!!
Ruta Sepetysová vypráví příběhy, které jsou především velmi lidské. Stejně jako ve své první knize i zde ukazuje hrůzu války v pohledu často zanedbávaného - těch, kteří nechtěli nic, jen žít, kterým vůbec nešlo o ideologii ani o krásnou představu vlasti. Na jednu stranu nic nepřikrášluje, na druhou stranu nic nepřehání. Míra děsu, kterou její příběh popisuje, je přesto ohromující. Ne, tohle není příjemné a pohodové čtení. Ale je to jedna z knih, které bych klidně doporučila jako povinnou školní četbu.
Tahle kniha je něco neskutečného. Myslela jsem si, že to bude další průměrná historická kniha, akorát s větším mediálním popraskem. Velký omyl. Tenhle příběh si mediální pozornost 100% zaslouží. Pokud pochybujete, okamžitě přestaňte a knihu si kupte. Nikdy nebudete litovat.
Velmi silná kniha se skvěle napsanými postavami a příběhem. Jen tedy nechápu proč se řadí mezi YA, podle mě normální světová/válečná beletrie
Neuvěřitelně bolestný příběh z roku 1945, z pohledu čtyř hlavních postav, opravdu silný zážitek. Kniha by zasloužila i šestou hvězdičku, za doslov autorky.
Nejnádhernější kniha, jakou jsem za poslední dobu četla! Tak moc jsem si přála, aby všichni, jejichž příběhy jsem četla, přežili. Minulost je strašně smutná a ještě smutnější je fakt, že se z chyb minulosti neponaučíme ani teď, ani v budoucnosti.
V šedých tónech byla daleko lepší kniha. Tady mi vadily ty příliš krátké kapitoly, příběh dost sekaly. A celkově mi to přišlo napsané jen jako vata k tomu, aby autorka upozornila na tu lodní katastrofu. Ale za to ji děkuji, neměl jsem o tomhle ani tušení.
Nejsem žádná fanynka válečných knih, ale toto je úžasná kniha, která vtáhne do děje a je úplně cítit to napětí, úzkost, strach a zároveň se objeví i dobro a láska. Navíc mé oblíbené: kapitoly jsou popisovány různými osobami, takže jedna situace může mít různé pohledy (jako v životě :-) ). Doporučuji
Pro mě neskutečně emotivní kniha. I přesto, že byla velmi drsná si myslím, že takových knih by mělo být více
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuaceAutorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Rozcitala jsem na dvakrát, protože jsem ze začátku vůbec nechapala a přišlo mi to hrozne. Ale naopak. Kniha je výborná. Doporucuji vydržet prvních par kapitol a pak vás dej chytne! Obzvláště poslední třetina knihy je vážně úžasná.