Superprognózy / Umění a věda předpovídání budoucnosti
Philip Tetlock , Dan Gardner
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275713/bmid_superprognozy-xHk-275713.jpg
4
35
35
Ze schopnosti předpovídat budoucnost by profitoval každý z nás. Ať už by nakupoval akcie, uváděl na trh nový produkt, nebo jen plánoval osobní program. Jenže lidé jsou obvykle velmi špatní prognostici. Jak dokázal profesor Tetlock v přelomové studii z roku 2005, dokonce i předpovědi expertů jsou většinou jen o něco málo lepší než náhoda. Někteří z nich však přece jen mají zvláštní schopnost vidět do budoucnosti – a Tetlock strávil posledních deset let pátráním po tom, proč tomu tak je. Jak to, že jsou v předpovídání někteří lidé skutečně dobří? A dá se to naučit? V knize Superprognózy Tetlock s novinářem Danem Gardnerem jako spoluautorem nabízejí mistrovské dílo o předpovídání, které těží z desítek let výzkumů a také z výsledků velké prognostické soutěže, dotované americkou vládou. Projekt Dobrý úsudek (Good Judgement Project) angažoval desítky tisíc obyčejných lidí – včetně brooklynského filmaře, instalatéra v důchodu či bývalé tanečnice –, kteří dostali jediný úkol: předpovídat světové události. Někteří z dobrovolníků v tom byli neuvěřitelně dobří. Porazili nejen ostatní účastníky experimentu, ale i akademické experty, kolektivní úsudek finančních trhů, a dokonce byli lepší než analytici zpravodajských služeb s přístupem k tajným informacím. Autoři je nazvali „superpředpovídači“. V této průlomové a čtivé knize nám Tetlock s Gardnerem ukazují, co se můžeme naučit od této elitní skupiny. Výklad proplétají příběhy úspěšných předpovědí (nalezení Usámy bin Ládina) i těch, které selhaly (vylodění v kubánské Zátoce sviní). Autoři zpovídají prognostické experty od generála Davida Petraeuse po finančníka Roberta Rubina a ukazují, že dobré předpovídání nevyžaduje výkonné počítače ani tajuplné metody. Vyžaduje však sbírání informací z více zdrojů, pravděpodobnostní uvažování, práci v týmu, průběžnou evidenci výsledků, ale také ochotu připustit chybu a změnit pak kurz. Kniha Superprognózy nabízí poprvé v historii efektivní a vědecky podloženou metodu, jak zlepšit své schopnosti předvídat budoucí události – ať už v oblasti byznysu, politiky, či každodenního života –, a je tak předurčena stát se moderní klasikou.... celý text
Literatura naučná Ekonomie a obchod
Vydáno: 2016 , Jan MelvilOriginální název:
Superforecasting
více info...
Přidat komentář
Jsem trochu hodnější v počtu * než by si kniha zasloužila. Pečlivě jsem přečetl, našel několik opravdu dobrých pasáží a především oceňuji nespornou poctivost autorů. Oni za to tak úplně nemohou, že mají rozhled globálního četníka a na tom končí každá analýza. V pár příkladech se přidržují oficiálního (amerického) podání některých událostí, nikoliv skutečného. Takže hodnocení je za upřímnost.
V předpovídání ekonomických a politických události se opravdu cítím jako ta opice házející šipky do terče a obávám se, že i po přečtení této knihy, se ze mě ani liška, ani ježek, ani "superpředpovídač" nestane.
To něco málo, co je pro mé běžné plánování z knihy užitečné, lze najít v závěrečném desateru. Zbytek jsou víceméně příběhy obyčejných lidí, z kterých se staly superprognostici lepší než ostřílení agenti CIA, zaměstnanci zpravodajských služeb a poradci prezidentů a které zaujmou snad jen nadšené investory či politology.
Tentokrát zklamání. Asi proto, že netoužím být superprognostikem. Ani mě asi nezajímá, jestli nějaká politická událost nastane s 65% pravděpodobností nebo s 67%.
Víc než cokolik jiného se mi v knize líbily připomínky myšlenek z jiných knih (Myšlení rychlé a pomalé, Černá labuť - Talebova knížka se mi sice jako celek nelíbila, ale princip Černé labuti ano).
Pro normálního člověka může být užitečné vědět o regresi k průměru. K regresi k průměru bych ale doporučila spíš knížku Matematika pro život nebo Algoritmy pro život (teď nevím, ve které bylo co, ale obě jsou super).
Takže tuhle knížku beru jako zajímavost pro nadšené prognostiky, což já nejsem.
Možná trochu zdlouhavá, ale dává zajímavý vhled do lidského uvažování a do odhadování budoucích událostí. Pro lepší pochopení je zde i několik příkladů z historie.
Navazuje na Kahnemanovo Thinking, Fast and Slow a často z něj také cituje. Kniha však není tak strhující, takže po přečtení cca čtvrtiny jsem ji už jen prolistoval. V závěru je shrnutí 11 doporučení, kterých by se měl člověk držet, aby zvýšil přesnost svých předpovědí. Kahnemanovu knihu ale považuji v tomto ohledu za daleko přínosnější.
Superprognózy jsou v podstatě knihou o jedné vědecké studii (The Good Judgment Project). Projektu, který má odhalit, jakými vlastnostmi oplývají lidé, kteří dokáží nejlépe předpovídat budoucnost. A jací takoví lidé jsou?
„Mají vyšší skóre v testech inteligence a více otevřenou mysl, než je průměr, ale nijak výrazně. Nejsou tak dobří díky tomu, jací jsou, ale spíše díky tomu, co dělají – pilně provádějí rešerše, důkladně přemýšlejí a podrobují se kritice, shromažďují a syntetizují různé úhly pohledu, vynášejí jemně odstupňované soudy a neúnavně prognózy aktualizují.“
Již z této krátké citace vyplývá, že vytváření co nejpřesnějších prognóz není žádná sranda, ale vyžaduje spoustu času a energie. Běžnému čtenáři tak kniha může dát pár tipů na co se zaměřit, nebo naopak vyvarovat, ale úspěšného předvídače budoucnosti z něho nejspíše neučiní.
Co osobně na knize však oceňuji, že mi přesvědčivě ukázala, že předpovídání budoucnosti je možné. Ačkoli jen do určité vzdálenosti (zhruba 5 let) a vždy jen s určitou mírou pravděpodobnosti, nikoli stoprocentní jistotou.
Mimochodem, kdyby byla kniha kratší, vůbec bych se nezlobil.
Určitě zajímavá kniha. Nečetla se vyloženě špatně, na druhou stranu jsem ji rozhodně nezhltnul za pár dní. Nejzajímavější pro mě byly historické exkurzy, jak se rozhodovalo v některých klíčových okamžicích novodobých dějin (například vpád do Iráku kvůli domnělým zbraním hromadného ničení, nebo invaze do Zátoky sviní). Jinak se narozdíl od níže uvedených komentujících nedomnívám, že má kniha sloužit jako nějaký návod pro tvorbu lepších prognóz. To je v podstatě hlavní sdělení knihy, že pro tyto schopnosti není možné používat nějaké ověřené postupy, spíše tam je celá řada tipů co dělat, a čemu se naopak (pokusit) vyhnout.
Knížka o prognózách a předpovídání pojata jako studie lidí, kteří už jsou skutečně úspěšní prognostici a toho co dělají jinak. Vzhledem k tomu, že už jsem četl "Signál a šum" a "Myšlení, rychlé a pomalé" jsem se, kromě několika užitečných postupů, jak se popasovat se složitým odhadem, nedozvěděl nic nového. Superprognózy nejsou vůbec špatná kniha, ale asi bych doporučil si radši přečíst výše uvedené.
Superprognózy jsou jednoznačně zajímavé a čtivé, ale připadá mi, že nejsou tím, čím by chtěli být. Nástroje které by vám měli pomoct ve tvorbě lepších prognóz mi připadají (až na jednu výjimku), nejasné, nesystematické nebo zbytečně náročné.
Více v moji recenzi: http://postrehy.honzakacer.cz/co-je-tip-a-co-prognoza/
Prognózy mě číst bavily, napsáno poutavě. Asi jsem pořád čekal na nějaký návod nebo zásady, jak se stát superprognostikem (což je ze své podstaty nesmysl, přiznávám ..). Totálně nejlepší byla kapitola o plánování vojenského stylu inspirovaná konkrétním člověkem z Německa (jméno jsem zapomněl, samozřejmě, je v té knize :)).