Sursum
Ivan Diviš
Sbírka představuje vyvrcholení prvního období básnické tvorby Ivana Diviše před odchodem do exilu. Svazek obsahuje autorovu básnickou sbírku z r. 1967, věnovanou významnému českému katolickému básníkovi Bohuslavu Reynkovi a jeho dvěma synům Jiřímu a Danielovi.
Přidat komentář
Postscriptum
Ivan Diviš
Poezie není nic napsaného,
je to nejvýše něco rozepsaného nebo
nedopsaného,
ona není nic řečeného a vyslovovaného,
ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
protože smlčeného nebo mlčícího anebo
umlčovaného.
Pak je to vyslovená věc!
Ale protože jsme taky prolezlé tělo
a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý
duch -
Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!
*
Čtěte, lidi, čtěte poesii Ivana Diviše, stojí to za to.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Teorie spolehlivosti |
| 1993 | Bílá žízeň |
| 2003 |  Žalmy |
| 1964 | Chrlení krve |
| 2004 | Sursum |
Chca nechca musím navázat na předřečníka Elfose a jeho: Čtěte, lidi, čtěte poesii Ivana Diviše, stojí to za to.
Co se, probůh, stalo tomu údernému básníkovi, že za pár let změnil slovník a jeho Sursum je plné výrazů jako "svět zešílel zoufá si nastal konec - vše už je opuštěno vším - sám, osamocen, opuštěn - useknout ruku! zabavit majetek! přikurtovat na trhací stůl! - proč je básník soustavně křižován a jeho práce špikovákem blbců cupována na koudel?" ... atd.
Mám 1. vydání sbírky Sursum, vyšlo v nákladu 500 kusů v nakladatelství České Budějovice roku 1967. Sbírku věnoval katolickému básníkovi... Zdá se, že vydání takové sbírky tenkrát vyžadovalo určitou odvahu, i když jen v malém nákladu..., ale přece, byl to obrat: Diviš jen 5 let předtím opěvoval velkého Maa, který "skloněn nad mapou obrovitosti/ štětcem lásky/ tuší něžného hněvu/ lavíruje Čínu..." a "drahého vousáče" z Kuby: "Fideli, neodcházej ještě/ nechceš se osvěžit banánem nebo ananasem? Na, tady máš ananas - a neodcházej, mluv dál!" A odvážně porovnává sílu sovětských komsomolců z Krivého Rohu, se svýma rukama které "bijí na klávesy služebného stroje a snaží se po dlouhá a klopotivá léta odpíchnout výheň života."
Inu, Fidel ještě neodcházel, Diviš to však po okupaci 1968 konečně odpíchnul. Jak na něj vzpomíná v denících Jan Vladislav, typické bylo jeho "kolísání mezi Kristem a Marxem". (J.V. - Otevřený deník).
Tož, čtěte Ivana Diviše a vyberte si, zda jste pro Krista nebo toho komunistu z Trevíru... a podle toho zvolte příslušnou sbírku. Bude to vždycky stát za to!
A ještě jednu z novotnovských let na závěr:
Píšou si náš pionýr a pionýr z Ghany.
Africký pionýr píše: Máme se krásně. Celý den jíme banány, koupeme se a chodíme nazí.
Náš pionýr odepisuje: I my se máme krásně. Taky se koupeme a kdybychom jedli celý den banány, taky bychom chodili nazí!
Básník zajisté promine...