Susannina pieseň
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460292/bmid_zpev-susannah-06L-460292.jpg
4
1132
1132
Temná veža série
< 6. díl >
Hrdinovia nášho ka-tet síce dokázali poraziť vlky z Cally, ale vzápätí ich postihne nová katastrofa. Telo Susannah Deanovej ovládla démonka Mia a jej smrteľnú podobu chce zneužiť na vynosenie démonického dieťaťa. Mia ukradla čiernu Trinástku a cez stratené dvere prešla do New Yorku v roku 1999, aby tam porodila potomka zrodeného z dvoch matiek a dvoch otcov. Z neho má vyrásť Rolandova nemesis. Roland a Eddie sa rozhodnú využiť pomoc manniov, cestovateľov v čase, a vybrať sa za Susannah. Otec Callahan s Jakom dostanú za úlohu nájsť Calvina Towera, majiteľa prázdnej parcely, na ktorej rastie magická ruža – a tú treba za každú cenu zachrániť. Bez ohľadu na ich úmysly však ka má pre nich úplne iné plány. Jake, Callahan a chlapcov spoločník brumbo sa prenesú do New Yorku za Susannah a Eddie s Rolandom skončia v East Stonehame v štáte Maine, kde ich privíta Eddieho starý nepriateľ gangster Balazar. Pištoľník s mladým spoločníkom však nemusia čeliť iba guľkám. Onedlho ich totiž čaká stretnutie s ich stvoriteľom, mladým autorom románu Prekliatie Salemu.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2020
,
Ikar (SK)
Originální název:
Song of Susannah, 2004
více info...
Přidat komentář
Nejsem si úplně jistá, jestli po dočtení cítím spíš zklamání, naštvání nebo únavu, každopádně do posledního dílu nepůjdu s takovým nadšením a očekáváním. To, abych se pak zase netrápila.
Nic pozoruhodného, ale nic hrozného. Jen lehký aperitiv, který pročistí patro a připraví půdu pro závěrečný čas.
Asi jeden z nejslabších dílů Temné věže. Děj se dostává až moc do abstraktna, kdy dost času trávíme vlastně v podvědomí Susannah - ta mi navíc je z hlavních postav nejméně sympatická a proto mi nebylo po chuti ani to, že se většina dějové linky točí kolem ní. Skvělý byl opět Eddieho a Rolandův souboj před samoobsluhou, to mělo náboj. Na druhou stranu, z Kingovy egoistické reference na sebe samého, kdy se použil jako postavu ve vlastní knize - z té mám rozporuplné pocity. Ano, originální, ale hranice mezi géniem a šílencem je tenká, jak se říká.
Tento díl v podstatě ukončuje děj Vlků z Cally a uvádí poslední Temnou věž. Takový jev v však v této sérii není ničím novým. Každopádně to má spád, zajímavý děj a je zde určitá pasáž (nechci spoilerovat), která nemá obdoby zatím v žádné jiné knize co jsem kdy četl. Hodnocení v rámci série bych dal jako lepší průměr.
Knihu jsem nečetl, ale sluchem to taky jde - audiokniha interpretovaná Liborem Teršem měla opět své klasické chyby, které popisuji už v předchozích knihách série. Kniha samotná podle mě zatím nejhorší kus Temné věže. Nejen, že kromě porodu se tam skoro nic nestane, ale ten zbytek je podle mě strašně nepředstavitelný. Buď se pohybujeme na nějakých přízračných místech (Dogan, Discordia nebo to místo/něčí mysl, kde se setkají Susannah a Mia atd) nebo se cestuje mezi světy/časy/dimenzemi, to celé prošpikované dalšími nudnými zdržovacími pasážemi. Rollanda a Eddieho si moc neužijeme, ale v kapitole, kde je na ně nachystaná léčka, nám vše vynahradí - taky je to nejlepší kapitola celé knihy a jen kvůli té dávám alespoň takové hodnocení, jaké dávám. Všichni jsou unesení z toho, jak Stephen King použil sám sebe jako postavu ve své knize, ale já teda z tohohle prolínání skutečnosti a fiktivních světů moc nadšenej nejsem. Navíc ta poslední kapitola "... ze spisovatelova deníku" mě moc nebavila. Samozřejmě když jsem došel až sem, musím už pokračovat dalším dílem, ať vím, jak to konečně dopadne... ale že bych se nějak moc těšil...
Myslím, že se King do svého díla začal dost zamotávat. Na Temné věži se mi líbilo putování hlavního hrdiny postapokalyptickým světem s jeho fantasy prvky. Zvrhlo se to ale v nepřehledné cestování v různých časových linkách i světech, kde moc věcí nedává smysl. Do jedné z hlavních rolí navíc autor obsadil sám sebe.
Nebavilo mě to a zejména z důvodu, že jediné dvě opravdu zajímavé postavy (Roland a Jake Chambers) jsou v tomto díle spíše v pozadí a prostor dostává především Susannah - Detta - Odetta - Mia, která mi zajímavá nepřijde vůbec a její rozvleklé dialogy jsem spíše protrpěl.
Postava Kinga se v průběhu knihy vyjádří v tom smyslu, že Temná věž měla být jeho mistrovské dílo, stejně jako má Tolkien svého Pána Prstenů. Přijde mi, že se nechal příliš unést svou ambicí zanechat po sobě něco mimořádného a velký potenciál celého příběhu díky tomu zůstane nenaplněn.
Ale budu doufat, že mě poslední díl vyvede z omylu, vrátí se ke kořenům a podaří se mu celou sérii důstojně uzavřít.
Postupem času, jak pročítám autorovy knihy, si uvědomuji, že King jednoduše nechce (a nebo neumí) děj uzavřít. Typickým případem je To, kde po kolosálním úvodu přichází zdánlivě narychlo napsaný závěr, jde to vidět v Nespavosti a samostatnou kapitolou jsou pak knihy ze série Temná věž, kde zajímavě načrtnutý děj rychle ukončí s vidinou cliffhangeru, jen aby to v pokračování odpískal na jedné stránce a začal si s příběhem nanovo. Zpěv Susannah k tomu všemu spíše působí jako nedodělaný epilog k Vlkům z Cally a očividně i jako jakýsi prolog poslední knihy, inklinuje k tomu i samotný malý rozsah této knížečky. Vtipné je, že na konci Zpěvu, vědom si situace, naráží King na tuto moji kritiku až alibistickým způsobem a já jen netuším, zda mu v tom mám důvěřovat nebo zůstat v přesvědčení, že jde o pózu. Drahý autore, ovšem že ten příběh vychází z tebe, ale neočkuj SČ tím, že jde o Božskou komedii 21. století.
Pořád jsem přemýšlela, kam celá série míří, jaké bude asi vyústění a konec, a tento díl mi pořádně natrhl p...l.
Takže teď jsem JEŠTĚ VÍCE zvědavá, kam to vlastně celé spěje...
A ty finální zápisky? SUPER !!!
Určitých věcech mi to změnilo celou moji představu o světě který jsem měl ????????
Zpěv Susannah je taková předehra k poslednímu dílu, kdy velení prakticky přebírá schizofrenní Mia a míří ke služebníkům Karmínového krále porodit svého chlapíčka, kdy patách má Jakea, Ocha a otce Callahana. Mezitím Roland s Eddiem se opět ocitnou v jiné době a dostanou se přímo do Maine a setkají se zde s jedním mladým nadějným spisovatelem. Pochopitelně neprozradím s jakým, ale každý si to může lehce domyslet. Na tohle jsem ještě v žádné knize nenarazil a musím říct, že jsem byl velice překvapen. A bitva o Temnou věž může pomalu začít.
Šesté putování společnosti Tet za nedostižnou stavbou je v mých očích těžké na hodnocení, je rozpolcené jako ta zbouchnutá Zuzko-Detto-Odetto-Mio dívka, jejíž porodní komplikace s chlapíčkem a konfrontace s mateřským elementálem jsou hlavními náplněmi tohoto příběhu. Ostatní Pistolníci moc prostoru nedostanou a ze Středosvěta se tentokrát zase dostanou do našeho světa, aby jedná polovina pátrala po těhuli a druhá srovnala do latě vlastníka té tajemné parcely v Želví zátoce. Následné setkání Rolanda a Eddieho s "Bohem" stvo(bo)řitelem bylo příjemným překvapením a nejlepší částí, zvlášť pokud spřádač mluvil pravdu ve svých závěrečných vzpomínkách. Snad se dočkáme poctivého, uceleného a smysluplného zakončení, mám trochu obavy z finálního vyústění, ó, Diskordie - 70 %
Zpěv Susannah mě moc neba, říkám díky. Tenhle poměrně útlý díl jsem rozečetla už před více než dvěma lety a někde v polovině příběhu - během dalšího nekonečného vnitřního monologu mezi Susannah a Miou - jsem prostě ztratila zájem a drive a dva roky jsem na tuhle knihu nesáhla. A věřte nebo ne, ani mi nějak nechyběla. Rozpolcená dívka Susannah - Odetta - Detta - Mia mi moc k srdci nepřirostla ani v předchozích dílech, ale tam to tak nějak vyvažovala košatost příběhu a účast ostatních postav. Nejfajnovější zde shledávám linku s Ronaldem a Eddiem (a Věžem s Deepneauem), Don Callahan, Jake a Ochu jsou na můj vkus v tomto vyprávění pohříchu pomálu a Susannah naopak až příliš (no dobře, já vím, že je tohle hlavně o ní, ale stejně). Spíš než o plnohodnotný příběh jde v tomto případě o takové fragmentární přemostění k úplnému zakončení ságy, ale tak vychýlené ve prospěch mé nejméně oblíbené postavy z ka-tetu, že mě stálo značné přemáhání se k této knize vůbec vrátit.
Táto časť sa mi oproti tým predchádzajúcim páčila o trochu menej (ale stále viac ako Pištoľník). Stále sa čítala dobre, ale prišla mi to len taká vyplňujúca časť a celkovo sa mi dejová linka okolo Susannah veľmi nepáči. Ničmenej dej v (skoro) modernom New Yorku sa mi páčil, takisto aj dejová linka Rolanda s Eddiem. To, že King sám seba napísal do príbehu mi prišlo skvelé a ten jeho denník takisto. Koniec je ako pri každej časti taký, že fakt by sa mi veľmi zišla ďalšia časť :D. Bohužiaľ, musím si počkať (snáď) do decembra, ale čakanie to bude veru dlhé, ešte keď sa jedná o časť záverečnú.
Musím sa priznať, sprvu mi vadilo, keď sa autor začal spomínať v príbehu ako jedna z postáv, no postupne ako svoju postavu v príbehu tvoril a konfrontoval ju s hrdinami nášho príbehu, som si túto nezvyčajnosť dosť obľúbila. Každopádne, séria si blíži ku koncu a je cítiť dosť veľké napätie, takže sa už neskutočne silno teším na pokračovanie.
Neuvěřitelný... Jinak to ani popsat nejde! Nahlédnutí do hlavy Kinga pro mě bylo jedním z nejsilnějších momentů celé série. Dokázat takhle umně zakomponovat sebe do příběhu je prostě geniální. Nevím kde jsem to četl ale čím dál tím víc chápu slova Kinga ohledně této série: ,,Já příběh nevymýšlím, ale pouze skrze mě předávám dál a žiju ho."
Děkuji Sai-Kingu.
Na Kinga věru tenká knížka, zvláště v kontextu nabobtnalé série, kde předchozí dva díly a ten následující mají dobře přes šest set stran. Pistolníku se slovy zvlhl prach. Nicméně se mi Susannah líbila mnohem víc, než jsem předpokládal, možná i díky tomu, že Vlci z Cally se mi nelíbili skoro vůbec, často nudili a dočetl jsem je jen abych si odškrtl další zastávku na cestě k Temné věži.
Od Susannah jsem čekal melodramatický příběh, ale naštěstí King rychle střídá místa, čas a postavy a trochu mi připomněl Tři vyvolené.
Rolandova návštěva u "Krále" doma je nejlepší částí knihy. Zajímalo by mě, jestli King opravdu píše tak, jak nám sděluje nebo je to jen další fikce. Vtírají se mi myšlenky, jestli někdo nechtěl aby sérii dopsal a snažil se ho sprovodit ze světa. Závěrečný deník autora ohledně práce na celé sérii je zřejmě skutečný až na jeden drobný detail na konci
Vážení, toto nebylo dobré. Nebylo to ani špatné, to ne, ale dobré to nebylo. Postupem času, jednak jak přibývají další a další díly, ale zároveň i jak mám více času nad sérií přemýšlet, začínám být k Temné věži poněkud kritický. Samozřejmě celou sérii jako celek, i s touto kritikou budu komentovat až u posledního dílu, ale nutno podotknout, že zde, ve „Zpěvu Susannah“ začíná nabývat kritika poněkud ostřejšího tvaru.
Ale teď ke knize. Je to knížečka uzoučká – k jejímu štěstí -, po Pistolníkovi nejkratší. A z nějakého důvodu ji mám chuť vedle Pistolníka postavit. Možná dokonce trošičku níže.
Víte, dělba dějových linek je fajn a ani zde s ní nemám problém. Roland a Eddie mají skvělou linku, i když Kingovu přítomnost jsem zrovna dvakrát neuvítal. Callahan a Jake tam jsou jen tak navíc zmíněni (ale ocenil jsem Světové obchodní centrum). A pak je tam Susannah. A Mia. A Detta. A Odetta. (Poslední jmenovaná jenom pomyslně z úst jednoho zviřítka) A to je na mě upřímně trošičku moc. Ve Třech vyvolených jsem ono charakterové rozdělení vítal. Tady je to tak přehnané, že mi to připomíná skoro až Pratchetta – ale u něj je to alespoň zábavné. Vlastně jediná věc, která se mi na lince líbila, bylo jisté prozkoumání vzniku celého univerza a něco mytologie. Silnější přítomnost Karmínového krále byla také fajn, jen co je pravda.
Asi ani nejsem schopen popsat co konkrétně mi na knize vadilo, ale je to tak a upřímně se již těším na konec série (ne, že bych na Věž zanevřel, to ne, ale nic se nemá zbytečně protahovat), ač tuším, že vím, jak bude vypadat. Jediné, v co nyní doufám je, že Temná věž bude kvalitou blíže Čaroději a sklu, než Zpěvu Susannah.
Další kniha, kterou jsem místo čtení vyslechla ústy Libora Terše, tedy jako audioknihu. Dělá to tak skvěle, že už si to ani jinak snad představit neumím. U této knihy jsem ale měla pocit, že King byl ve více než podroušeném stavu většinu času psaní :-) Situace a nahodilosti byly už tak neskutečné, že to na mě bylo možná až trochu moc. Možná, že kdybych knihu četla, nebyla bych z toho tak zmatená. Ale co není, může být. I tak ale v sérii má místo a já jsem moc zvědavá na závěrečný díl.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
I když to říkám opravdu nerada, Zpěv Susannah mě spíše zklamal, než nadchl. Důvodů k tomu je hned několik. Jednak linka Susannah-Mia je opravdu je jednou z mých nejméně oblíbených (a i když chápu důležitost „dítěte“, přítomnost Mii pro mě nemá žádné logické opodstatnění), jednak i linka Pistolníka a Ediieho hodně stagnuje, nemluvě o vytvoření postavy/reálného spisovatele/ zprostředkovatele ka Kinga. Jedné co knihu tak nějak zachraňuje je linka Callahana, Jakea a Ocha a nová postava Johna, která je podle mého jedním z nejlepších charakterů série.
Zda je zpodobnění sebe sama jako „postavy“ ve svém vlastním příběhu nesmírně egoistický tah, nebo brilantní nápad si musí rozhodnout každý sám. Z mého pohledu je to chytrý tah, jak povznést knihu na další level, přidat další vrstvu příběhu a tím ho „zpřítomnit“ i v našem světě, ne jako pouhý příběh nebo knihu, ale jako součást naší reality, který nevyšel.