Svatby v domě
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199142/bmid_svatby-v-dome-02l-199142.jpeg
4
154
154
Svatby v domě série
1. díl >
První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění. První, exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers Toronto manželů Škvoreckých. Obálku s použitím koláže „Z deníku 1968 Jiřího Koláře“ navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Susanna Roth.... celý text
Přidat komentář
Zatím nemohu panu Hrabaloví přijít zcela na chuť....Kniha byla jak houpačka fantastická..nudná..zajímavá...odkládaná.. Je to plácaní o ničem a o všem ,kniha má silný politicky podtext.
Musím říct, že toto je tedy "tok myšlenek a událostí". Stránky hustě popsané popisem všeho, od myšlenkových pochodů, vizáže člověka, domů, ulic... Ani na chvíli si čtenář neoddechne. Jooo, pan Hrabal, to je mistr... ale prokousat se tím je také umění :-D
Vrcholná tvůrčí zralost spisovatele,jeho originální umění. Dobře. Chtěla jsem najít tu krásu díla, ale nenašla. Prostě neoslnila,a nečetla se mi dobře.
S Hrabalovými knihami to mám jako s koupáním ve studené vodě. Dlouho váhám, protože vím, že to nebude jen tak, pak se dlouho osměluju, ale když už jsem tam, nechce se mi ven.
Hořkosladcepoetický příběh, ve kterém se pan Hrabal sám odzrcadluje v očích své ženy, je pro mě krásný i tím, že se mu nejen podařilo vyzpovídat se uvěřitelně ze své jinakosti a sám sebe pro čtenáře nazdobit jako ten pařížský dort se šlehačkou, o kterém se jeho Pipsi tolikrát zmiňuje, ale navíc se úžasně vcítit do myšlení ženy.
Na pomysleném žebříčku hrabalovek u mě tahle půjde úplně nahoru.
Životopis podaný spôsobom, čo by som chcel aby si o mne myslela moja manželka, má svoju charizmu, a celej knihe sa nedá uprieť génius loci, ale ako tu bolo viac krát spomenuté, postráda zmysluplnú dejovú líniu. Nie som sklamaný, skôr iba neohúrený.
Pro mě je to krásná kniha, ale chápu, že ji někdo nesnese. Není vhodná pro lidi, kteří vyžadují děj a jasné, lineární vyjadřování.
Pro mě je to hotové zjevení. Hořkosladká směsice krásy a oprýskanosti. Ano, oprýskaná krása, tak by se to dalo shrnout. Fascinovalo mě, jak dobře a niterně Hrabal svou ženu znal.
Svatby v domě jsem četla několikrát a německý překlad jsem zpracovávala ve své bakalářské práci.
Miluju ji, ale znám velmi málo lidí, kterých bych mohla vřele doporučit a byla si jistá tím, že ji ocení.
(SPOILER)
Mě se teda ohromně líbí Hrabalovy hrátky s jazykem, slovíčky, ta zvukomalebnost ... mám pocit, že se tak nějak houpám na vlnách textu a ne, že jej prorážím kraulem, abych se dostala co nejdříve k cíli.
Poslouchala jsem jako audioknihu nádherně namluvenou paní Hadrbolcovou.
Podle barvy hlasu, že jste z Moravy?
Pamatujte, všechno co za něco v Praze stojí je z Moravy! Já jsem z Moravy taky. (tohle se mi obzvláště líbilo, protože já jsme z Moravy taky :-))
o básníku Bondym
Já bych mu řekla: Já tě zabim.
To byste řekla vy, protože máte jemnou povahu. Ale já, že jsem kriminálník ... já jsem ho nezabil. Zabíjet básníky je hřích ....
Hrabal v tomto "dívčím románku" spláca dlh svojej žene Pipsi, ktorá to s ním tak dlho ťahala a ktorej napriek extrémnej autobiografickosti celej svojej tvorby nikdy nevenoval text. Spomenul si na ňu až vo svojej starobe a takmer na prahu jej smrti, po všetkých tých hospodských kamošoch a príbuzných, spomienkach z detstva a zo svojich zamestnaní, ktorými sa zapodieval vo svojich predchádzajúcich knihách. Hovorí akoby jej hlasom - o nej aj o sebe samom, a pre mňa je pri tom najzaujímavejšia otázka autenticity a vierohodnosti... - Čo z toho napísaného by potvrdila a podpísala ona sama, ktorá údajne jeho texty ani nečítala ? Čím (a či vôbec) by sa ona takto nadchýňala a nad čím by smutnila, ako ona vnímala popísané udalosti a čo by ona hodnotila tak, ako je napísané na stránkach knihy (a dvoch ďalších), tak ako to robí on v jej mene ? Jasné - kto iný ako jej celoživotný partner a taký náruživý spisovateľ má mať na to licenciu..? Nanešťastie - štýl, forma aj témy písania tejto pseudo-Pipsi sú tie isté ako jej manžela. Takže sú tu úžasné pasáže, až geniálne postrehy, provokatívne zamyslenia, humor a irónia, ale najviac toho typicky hrabalovského človečenstva, čara života a poézie, niekedy aj nudy, každodennosti. Neprekvapí pritom, že najlepšie a súčasne najmenej prekvapivé pasáže sa odohrávajú na návšteve v Zberných surovinách s Hanťom a v Nymburku u rodičov a strýca Pepina... Popri zaujímavom priblížení rodinného pozadia Pipsi a zamyslení sa nad osudom množstva iných, ktorí vinou dvoch totalít prišli o (takmer) všetko, teda "typický" Hrabal. Až na veľké množstvo priestoru venovaného sebe samotnému = Bohumilu Hrabalovi v očiach svojej budúcej manželky, dovtedy sa viac skrývajúcemu za svoje diela. Ale - a opäť je tu tá otázka - videl sa tak on sám alebo ho takto vnímala ona ?
Opět výborný Hrabal, tentokrát o sobě. Možná si tolik nehraje s jazykem, jako v jiných knížkách, ale cit pro situaci, ten hořký humor a empatie s každičkým človíčkem zůstávají. Dávám plný počet *.
Posloucháno jako audiokniha ve výborném podání Zdeny Hadrbolcové na Plusu.
Hrabalovy knihy mi dosud přišly jako takové poetické plácání o ničem, které je možná milé a autentické, ale nezáživné. (Narozdíl od Menzelových filmů). Tato kniha je pro mě překvapení a první, která se mi od Hrabala opravdu moc líbila. Možná je klíčem k autorovi. Sám na sobě aplikuje svůj umělecký styl, vykresluje sám sebe jako obyčejného a zároveň úžasného bezprostředního člověka. I když je živelný, bojácný, nepraktický, neúspěšný v životě, ukazuje se nam očima své ženy jako ten, koho prostě musíme milovat.
Poslouchala jsem jako radioknihu na pokračování
v ČRo plus. Skvělý přednes paní Zdeny Hadrbolcové podtrhl nostalgické vzpomínky autora
na toulky starou, dnes již neexistující Libní . Vyprávěno ústy jeho budoucí ženy Pipsi.
Knihu - trilogii jsem nečetla, určitě to brzy napravím.
První kniha z Hrabalovy trilogie vyprávěna z pohledu jeho ženy Pipsi, v podstatě o jejich seznámí a společných začátcích. Někomu může chybět strhující děj, ale o to tady nejde. Hrabal uměl popsat všechny ty krásný události a věci kolem něj, i když vlastně samotný krásný nebyly, byly často obyčejný a často i smutný nebo naopak zvláštní, ale psal o všem tak krásně, že by u toho často člověk chtěl být nebo to vidět (třeba tu tehdejší Libeň).
Tak jsem asi do Hrabala dorostl. Je to jako s whiskey - to si pořád člověk myslí, že to chutná jako mydlinková voda, až jednoho dne zjistí; právě, že to chutná jako mydlinková voda je to dobré! Tak i Hrabal, s radostí jsem si přečetl Svatby v domě a už, už skoro, téměř otevírám Vita nuova - nebýt úděsného trápení s Vize Codyho. Ale popořadě! Mno dokonce mi přestali vadit ty přiblboučký zdrobnělinky a pochopil jsem asi, si proč je páně Hrabal používal. Taký hltač životůch - život je krásnej, ne že by byl, ale já ho tak vidím. Mno, byl též neúprosný, především k sobě sama, a nebál se do sebe tepat. Za mnohým, co popisuje Pipsy, lze cítit její bolest, kterak, sobecký a sebestředný, bázlivý a nerozhodný, lidský Hrabal, ji v mnohém nechal. A prosím pěkně, recepis na nakládané párky, alias utopence, je boží a ten bramborový salát z nich... Adios králi.
Pro mě, coby fanouška, je trilogie Svatby v domě, Vita Nuova a Proluky vrcholem Hrabalova díla. Mnohokrát přečteno a vřele doporučuji i audioknihy v podání skvělé paní Hadrbolcové. Zde mi k mé lítosti chybí první část Svatby v domě, takže kdyby někdo mohl pomoci.....
Pro mě první přečtená knížka od Hrabala a asi i poslední. Dost mě to nudilo a musela jsem se nutit to dočíst. Jako zajímavé setkání s jeho typickým stylem dlouhých souvětí, taky zajímavá sonda do jeho života, ale stačilo :-)
Moje první setkání s literárním dílem pana Hrabala, a po přečtení rozhodně ne poslední. Jak nádherně umí popsat nostalgické myšlenky na věci minulé, zapomenuté.
Prvé stretnutie s knižným Hrabalom (filmových mám za sebou viac) a pravdu povediac je to stretnutie sklamaním. Nevadí mi ani Hrabalov štýl, ani to, že ak je táto kniha jeho biografiou, tak zistenie, že bol poriadne švihnutý, ale to, že kniha je v podstate o ničom. Absenciu deja nevyváži ani opis, ako sa v dobe Hrabalovej mladosti žilo - koniec koncov, to je na knihe to najzaujímavejšie. Čakal som od známeho autora viac, ale prekvapenie sa nekonalo. Škoda, prvé stretnutie ovplyvňuje celý budúci vzťah. Ale nie vždy je prvý dojem pravým a preto sa niekedy k Hrabalovi ešte vrátim.
Poetika starých domů s hlučnými, výstředními obyvateli, společnými záchody na pavlačích a se zapadlými, zaprášenými dvory. Je až neskutečné, do jakých estetických výšin dokáže Bohumil Hrabal tato místa vyzdvihnout. V knize ožívá genius loci zaniklé Libně. Dnes již autorův byt v ulici Na Hrázi, ve kterém pořádal divoké pitky se svými přáteli zvané jako „svatby v domě“ nenaleznete, celá budova ustoupila stavbě metra a na jejím místě stojí vchod do stanice Palmovka. Nevkusný okolní otevřený prostor s tramvajovými zastávkami, zaplivaným autobusovým nádražím a nonstop hernami nese jméno Náměstí Bohumila Hrabala. Těžko říct, jestli by i takto odduševnělé prostředí dokázal tento mistr vybrousit v literární perlu.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Nebýt výzvy po knize bych nesáhla.
Nadčení Hrabalem nechápu, není to první kniha, kterou jsem od autora četla, ale doufám, že poslední.
Stránky bez odstavců. Proudy myšlenek a popisů slévajících se dohromady. Pro mě nepřehledné a nezajímavé.