Svátosti sadistického boha
Marek Přibil
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322016/bmid_svatosti-sadistickeho-boha-Gvs-322016.jpg
4
28
28
Román lze považovat za svědectví o soudobé generaci třicátníků a čtyřicátníků a době, v níž žijí. Viktor má hezkou ženu, dobrou práci, čeká první dítě, ale přesto mu něco chybí. Jeho život je spřízněn s dobovým stereotypem filmových či literárních hrdinů, kteří jen opakují, co všichni víme a známe. Je utkán z klišé. Je jejich oslavou. Vše se změní ve chvíli, kdy se zastaví před divadlem v pražské ulici Ve Smečkách a poté vykročí na Václavské náměstí… Přibilova próza osciluje mezi politickým thrillerem z novinářského prostředí, které přesně popisuje a mezi řádky analyzuje, a filozofickým a společenskokritickým románem.... celý text
Přidat komentář
Svátosti obsahují několik dějových a časových linií, poskládaných s analytickou přesností v kompaktní celek. Rezonuje zde téma etiky, která se propisuje dějem a charakteristikou postav natolik intenzivně, až se rozplývá v klišé.
Pozvolný psychický rozklad muže, elitního redaktora celostátního periodika, jež balancuje nad tím, kterak zaopatřit rodinu s očekávaným potomkem a ustát existenční tlak, kterak psát a zachovat si status objektivního žurnalisty, když je vystavován nařízením plnit kšefty na zakázku a zároveň je svědkem dopadu nechutných praktik vedení redakce na jeho okolí a blízké.
Dílo poskytuje vhled do peristaltiky současných zpolitizovaných médií, což je také jedním z nosných pilířů románu. Jsem ráda, že téma současných sdělovacích prostředků úzce napojených na pokleslou politickou scénu bylo zpracováno, nota bene autorem, jenž sám měl s etikou žurnalistiky vlastní neblahou zkušenost a naplnil tak paradoxně naznačenou linii hrdinova myšlenkového proudu v samém závěru knihy…
Tato kniha je velmi aktuální palčivou výpovědí o hybných silách současné společnosti, kde jsou materiální a mocenské hodnoty a tlak na výkon a zisk kladeny nad hodnoty etické.
Není to žádná tlustá bichle, přesto obsahově je poměrně hutná, rytmicky a stylisticky vyladěná a čeho si považuji, vyvolala ve mě neklid, který mě hned tak neopustil.
Autorova nechvalná mediální nálepka politikům donášejícího žurnalisty zpropagovala i jeho literární tvorbu. Románovou? Sotva... Kvótu 250 stran přelezl za cenu neorganického a nevypointovaného katalogu pražských redakčních eskapád a intrik, pseudointelektuálních (odkudsi načtených) tezí a společenské kroniky. Jakoby si také potřeboval leccos vyřídit sám se sebou. Kde je ostatně psáno, že kdo pranýřuje pokřivené vztahy, sám je rovný. 47/19
Špatný autor a dle mého názoru velmi špatný novinář… Neověřuje si fakta, používá nedůvěryhodné zdroje, píše na objednávku .-(
Strhující a geniálně napsaný. Současná situace, které je autor účastník, tomu dává úplně novej rozměr. Ano, tahle knížka tomu dává úplně nový rozměr...
Nesmírně slabě napsaná knížečka, které ovšem Přibil píše všude stovky vymyšlených pochvalných recenzí a ohlasů.
Knihu jsem přečetla jenom asi týden před vypuknutím skandálu s odposlechama... tím tedy rozhodně dostává jiný rozměr, nevím co si myslet
Antropolog
Román Marka Přibila je reflektorem, kterým nasvítil do příšeří fungování médií. Píše jazykem vybroušeným, se značnou slovní zásobou, již vlídně a zlehounka klade čtenáři. Zajímavé je střídání tempa děje, jako by se řeka náhle proměnila v potůček, a posléze znovu získala své peřeje.
Z obsahu díla jde místy až strach. Média dneška fungují na objednávku, výrazně určují styl našeho myšlení, což je děsivé zjištění. Autor nám umně dává do tohoto světa nahlédnout. Dílo by si měli přečíst lidé, kteří věří různým tzv. kauzám, jsou přesvědčeni, že \"zločinec\" musí být zločincem.
Nezdá se mi, že 'Svátosti' jsou něco zvláštního. Dost jsem při čtení vzpomínal na Kahudovu knihu "Vítr, tma, přítomnost", která je objemnější nejen obsahově, ale absolutně vším (naše luhy a háje dnes). Někdy si říkám, že čím horší kniha, tím větší ovace a humbuk ji tu stihnou, někdy zase vidím, že lidi oceňují absolutně cokoliv, pokud je z toho při čtení vyloženě nebolí hlava... speciálně literatura, která balancuje na hranici mainstreamové nudy (sekce knižní novinky) a lidi, co v životě nesáhli po náročnější četbě si u pár věcí řeknou, jaká je tohle pecka. Já tím v podstatě proplul bez zájmu k čemukoliv... druhá polovina do konce se mi definitivně líbila víc a s přibývajícími stránkami se zdála kniha silnější, nicméně, to může být efekt času, který jsem u ní strávil (skoro dva měsíce). Za mě: nevidím důvod, proč po tomhle sáhnout a zabít nad tím čas (po tomhle jsem se pustil do sbírky od Kafky, což mě jen utvrdilo v tom, jak jsou 'Svátosti' slabé. Někdy mám pocit, že lidi se autora bojí a tak žijí v téhle konzervativní nudě "jen tak, aby snad neurazili". Nulové sebevědomí pro vlastní názor. Česká mentalita.) Nejde mi to do hlavy, jak Kahuda a nebo Kafka může být s hodnocením hůře, než tohle? Důvod vidím v českém konzervativním puritánství - jakmile vybočujete, byť jen trochu, všichni vás chtějí sežrat. Takže knihy, podle téhle logiky, se nečtou proto, aby vás někam posunuly, ale proto, že mají být stejné, schematické. Kniha není esence autorových myšlenek, ale jen produkt, co má vypadat dobře na poličce (kterou já mimochodem nemám, všechny knihy mám naházené na kopě dvou malých stolků a upřímně, začíná se mi to líbit víc a víc, než jakákoliv knihovna). Nechci dissovat nebo znít, že tu pranýřuju Přibila, jeho kniha je v pohodě, ale definitivně chci dissovat všechny, kdo tu z ní skákají, jak kdyby to byl objev dekády na literárním poli.
Moc hezky se čte, Marek Přibil má velmi rozmanitou slovní zásobu a člověk se u čtení nenudí. Nejvíce mě z knihy zaujal příběh nemocného kamaráda, pasáže o něm jsou psány opravdu procítěně a je jasné, že autor sám něco podobného zažil. Doporučuji k přečtení všem, co mají rádi příběhy z novinářsko-politického podsvětí prolínající se do všedního života.
Můj komentář je asi první, který nevznikl v rámci promování knihy. Je to čtivě napsaný příběh ze současnosti, z novinářského prostředí, které Marek Přibil (dnes komentátor MF Dnes) důvěrně zná. Díky tomu je popsáno velmi uvěřitelně – barvitě, s notným smyslem nadsázku, s ironií hraničící s cynismem. Funguje to jako určitá dekonstrukce mýtů o médiích coby „hlídacích psech demokracie“. Jako v každém jiném povolání najdete i zde inteligentní a poctivé pracanty, jakož i líné diletanty, úplatné hochštaplery a lidské svině. Právě popis osobních a pracovních osudů různých postaviček včetně hlavního hrdiny Viktora považuji za nejsilnější část knihy a u příběhové linky mělo asi zůstat. Přibil neskrývá filozofické ambice, ale různé úvahové pasáže glosující vývoj české politiky a společnosti román spíše kazí než aby jej posouvaly o k výšinám Milana Kundery a Umberta Eca, kam autor zjevně míří. Přes tuto nesympatickou přechytralost je to však docela dobrý román, který stojí za přečtení.
Byla pod stromečkem a ani jsem si ji nepřála. Co říct? Příběhy napsaný od začátku do konce mne zase tolik neberou. Líbí se mi, když jde o skládačku kde do sebe kapitolky zapadají a až na konci se všechno před čtenářem rozevře jako plátno. Tohle je jeden z nich. Silné příběhy ze současnosti, které naši dobu dokonale vystihují a přesahují. Oceňuji čtivost a rozhled autora. Zvládla jsem za dva dny 260 stránek!
Jednoznačně kniha roku a velký román. Sice dost škleb, ale také humor a výtečné úvahy a reflexe!
Čtivé, moderní členění na celky, které vyprávějí několik vzájemně propojených příběhů, což je největší deviza pro upoutání čtenářské pozornosti i možnosti vypovědět cosi víc v druhém plánu.
V pořadí druhá knížka na podobné téma, co mám doma. První je Nulté číslo. Tahle je sice dost odlišná, ale plné hodnocení si zaslouží. Přečetl jsem jedním dechem.
Tak tohle jsem věru opravdu nečekal. Jednoznačně a bez diskuzí nejlepší knížka letošního roku! Je z toho sice sem tam cítit Kundera. Vyhovuje mi ale, že je to syrovější a v některých ohledech i mnohem cyničtější. Ale zároveň hrozně lidské, když dojde na popis umírání jednoho z hrdinů. Vybroušené pasáže jsou ty, co popisují praktiky a vyprázdněnost médií. Přečetl jsem jedním dechem za den a půl, co mi knížka přišla z nakladatelství. Celkový dojem je, že je to velká literatura, trochu mi to připomíná 60. léta, ale taky filmy jako 90 gramů, Amores Perros, člověk nad tím musí ještě popřemýšlet. Každopádně lze než doporučit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Svátosti sadistického boha |
| 2004 |  Pavouk |
| 2019 | Bod Evropa |
| 2021 | Rehabilitace Adama a Evy |
Výborná kniha. Bavila mě. Doporučuji!