Svatý Augustin – Vánoční promluvy
David Vopřada , Aurelius Augustinus
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274089/mid_svaty-augustin-vanocni-promluvy-4Cj-274089.jpg
4
5
5
Začte-li se čtenář do patristických kázání na Narození Páně, ocitne se v jiném kulturním prostředí. To, co zůstává, je však samotné jádro křesťanské zvěsti – Slovo, které bylo na počátku u Boha, se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. Jan 1, 1.14). Tam se dnešní křesťan – čtenář Augustinových vánočních kázání – bude cítit v krajině povědomé, známé a blízké.... celý text
Přidat komentář
"Ti moudří a rozumní budou raději věřit, že si někdo tento veliký zázrak vymyslel, než aby připustili, že se skutečně mohl stát."
Miluju Augustina, jeho neskutečnou hloubku, ale fakt je ten, že každou jeho knihu jsem si musela probojovat, protože to není jednoduché čtení. O to více se zamýšlím nad tím, jak toto asi museli pobírat ti lidé, kterým to adresoval, když ani zdaleka neměli poznání, jaké máme my dnes.
Velmi na této knize oceňuju teologický úvod, v kterém autor vysvětluje celou historii slavení Vánoc a zároveň i uvádí do Augustinova myšlení a vysvětluje, jak v té době fungovala liturgie. Bez tohoto úvodu by se jeho promluvy pobíraly asi ještě o to náročněji.
Nicméně Augustin nezklamal ani teď - ryzí myšlenky, hluboké teologické úvahy, zcela právem je velikánem duchovního života.
"Člověče, pohleď, čím se pro tebe stal Bůh! Přijmi nauku o tak nevýslovné pokoře, byť pochází od Učitele, který dosud neumí mluvit.
Tys byl tenkrát v ráji tak výřečný, žes dal každé živé bytosti vlastní jméno, tady však kvůli tobě ležel Stvořitel jako dítě a jménem nenazval ani vlastní matku.
Ty ses ztratil uprostřed rozlehlého lesa plného ovocných stromů tím, žes zanedbal poslušnost, ale on přišel z poslušnosti jako smrtelník do přeplněného zájezdního útulku, aby svou smrtí vyhledal mrtvého.
Ačkoliv jsi člověk, chtěl ses stát Bohem, abys zahynul.
On - ačkoliv byl Bůh - se chtěl stát člověkem, aby nalezl to, co zahynulo.
Tebe lidská pýcha přitiskla k zemi tak, že ti nemohlo pomoci nic jiného, než Boží pokora."
Podnětná četba na vánoce i povánoční období - jak kázání, tak i úvodní studie. Jen víc takových edicí!
„Pojď k jeslím a nečervenej se, že jsi Boží dobytek. Poneseš Krista a nebudeš po cestě bloudit, protože na tobě sedí Cesta. Vzpomínáte si na oslátko, které přivedli k Pánovi? Nikdo se nestyďte – to oslátko, to jsme my. Ať na nás nasedne Pán a vede nás tam, kam chce. My jsme jeho dobytek a jdeme do Jeruzaléma. Pán v sedle nás netíží, ale pozvedá. Když nás vede on, nemůžeme sejít z cesty – jdeme totiž k němu – jdeme skrze něho – a jistě nezahyneme.“
Možná i proto, že jsem četl Vánoční promluvy v průběhu Velikonoc, nebyl jsem tentokrát Augustinem strhnut a pohnut tak moc, jako obvykle Augustinem strhnut a pohnut bývám. Možná trochu příliš mnoho teologie na úkor osobního nasazení, možná trochu příliš opakování podobných témat. A možná prostě Augustin na jiných místech svého díla nasazuje laťku příliš vysoko.
Cennější část publikace tak pro mě tentokrát byla studie profesora Vopřady o slavení Vánoc v dobách prvotní církve. Ta byla čtivá a příjemně rozkročená do mnoha zajímavých témat, tím mi zase patristickou epochu církve - v jejím zaměření na hledání blaženosti neustálým kontaktem své živé víry s Písmem - učinila o trochu víc blízkou a o trochu víc sympatickou.
„On je Bůh, tak se nediv. Přestaň kroutit hlavou a začni ho chválit.“