Svatý Václav

06.11.2019

Vratislav Vaníček nenabízí na vše jasné a definitivní odpovědi a čtenář se někdy může v širokých středo a východoevropských souvislostech ztrácet. Ačkoli píše čtivě a poutavě, možná ne vždy úplně zřetelně. Uvítal bych také podrobnější a systematičtější charakteristiku svatováclavských legend, které hojně cituje a interpretuje, avšak spíš na přeskáčku, takže se trochu ztrácí jejich celkové vyznění a vzájemné odlišnosti. Oproti "třeštivě" provokativní a jednostranné koncepci Dušana Třeštíka (úkladná bratrovražda ve Staré Boleslavi jako pouhé nedorozumění či náhoda a Boleslav I. jako skutečný zakladatel české státnosti) není jeho interpretace příběhu sv. Václava tolik novinově až bulvárně zjednodušitelná. Nicméně jeho pojetí a kritické vymezení se vůči Třeštíkovi je v obecných rysech a hlavních bodech velmi jasné a sympatické svojí věcnou, logickou argumentací a ukotvením příběhu v širším kontextu středoevropského civilizačního rozvoje. Vaníček zdůrazňuje obrovský vliv svatováclavské a svatovojtěšské tradice na postupný růst politické kultury, a to zdaleka nejen v Čechách. Právě díky knížeti Václavovi a biskupu Vojtěchovi a všem, kdo na ně přímo i zprostředkovaně navazovali, se můžeme dodnes (a kromě nás i jiné národy) považovat za součást západní civilizace. Jejich odkaz a duchovní linie je pořád živá a vlastně se o ně pořád v našich dějinách vede zápas. V tomto smyslu je Vaníčkova kniha velmi důležitá a záslužná – přinejmenším jako jeden z projevů tohoto "zápasu", a to bez vší předpojatosti a ideologie. Pokud jsem tedy po knize sáhl s motivací dozvědět se něco o svatováclavském kořenu české státnosti a identity, pak jsem se rozhodně nezklamal. 90%