Svatý Xaverius / Newtonův mozek

Filozofická a sociální poselství v romanetovém hávu. Leckde lehce rozvláčné ale také napínavé a ve své době jistě originální. Chvílemi sice trochu přeháněná, ale medle překrásná a košatá soudobá čeština. Těch přechodníků! Mňam.

Tak jsem přečetla dvě nejznámější romaneta Jakuba Arbesa. Jelikož nejsem příliš zvyklá na archaický jazyk, čtení mi podstatně ztěžoval, ovšem nepochybně má i své krásy, jako například mnohokrát zmiňovanou "lunojasnou noc" a různorodé přechodníky.

Z těchto dvou romanet se mi určitě více líbil Svatý Xaverius. Hned na začátku se seznámíme s velmi zajímavou zápletkou, již autor ve zbytku příběhu pěkně zpracovává. Vytváří též samozřejmě úžasnou tajuplnou a napínavou atmosféru. Postava Xaveria mi byla sympatická, haha, jeho životní příběh nanejvýš pozoruhodný.
Co se týče Newtonova mozku, který je označován jako první české sci-fi, to byl trochu jiný šálek kávy. Mám pocit, že zde šlo o trochu něco jiného, opravdu spíše sci-fi smíchané s filozofií než záhada v pravém slova smyslu. Ke konci se nachází dlouhá filozofická pasáž, ve které sice najdeme na tu dobu velmi pokrokové myšlenky a úvahy, ovšem zdála se mi trochu zdlouhavá. A závěrečný výčet jistých událostí, které vypravěč se svým přítelem mohli pozorovat, už byl vyloženě nudný.

Obě romaneta jsou v určitém smyslu melancholická, což mi bylo líto, poněvadž Xaveria i přítele vypravěče jsem si oblíbila. Obě obsahují jistou nadčasovost, obzvlášť u Newtonova mozku nejen co se týče vědeckých myšlenek, ale hlavně nenapravitelné a stálé nátury lidstva. Asi to není úplně to nejskvělejší, co si z naší starší literatury člověk může přečíst, ale rozhodně obstojná jedinečná díla, na která by se zapomenout nemělo.

SVATÝ XAVERIUS – V rámci nás Klasikomilů jsem si do tohoto kola vybrala Jakuba Arbese a jeho romaneta, nejprve jsem sáhla po SVATÉM XAVERIOVI, čeština je tam krásná, malebná a dá se říct, že i velmi čtivá, ale bohužel obsahově mě příběh nijak neoslovil, nezajímal, nebavil, takže hodnotím 2/5. Zaujalo mě snad pouze to, že vypravěčem je sám autor, pan Arbes. Jako druhé romaneto jsem zvolila NEWTONŮV MOZEK a tady musím hodnotit 4/5 (proto je celkové hodnocení 3/5), protože autor má můj obdiv za to, jak zkombinoval sci-fi, v podstatě i detektivku a troufám si říct, že i určitou formu hororu. Zpětně bych klidně volila jako povinnou četbu ve škole :-)

Svatý Xaverius za čtyři hvězdičky. Mám rád motiv hledání pokladu a tedy byl poměrně hezky zpracován s nějakou tou záhadou navíc. Ukecaný styl vyprávění 19. století už k tomu patří, i když je občas otravný a zdržuje děj od nějakého odhalení.
Newtonův mozek za tři hvězdičky. Zejména mě zklamal závěr a "rozuzlení", který působí neobyčejně odfláknutě a směšně. Celá povídka je přitažena za vlasy, ale funguje a má myšlenku, dokud ji konec zcela nezabije. Asi panu Arbesovi došel papír nebo nápady.

Newtonův mozek mě zklamal jako snad žádná jiná kniha předtím ani potom. Rozvíjel se totiž velice slibně, ale pointa všechno moje nadšení zmrazila. Jak stupidní, jak fádní!
Svatého Xaveria hodnotím lépe, exkurzy o umění mají svoje kouzlo. Kromě něj jsem přečetla ještě Ukřižovanou a pro představu mi to stačí - nemám už potřebu se k Arbesovi vracet.

Jako první jsem přečetla romaneto Newtonův mozek a byla jsem opravdu nadšená. Tajemná atmosféra příběhu, která mi občas připomínala povídky od E. A. Poea, mě doslova pohltila. Svatý Xaverius pak pro mě byl trochu zklamáním. Námět druhého romaneta je sice rovněž zajímavý, ale jeho vyprávění mi přišlo příliš rozvleklé.

Odtrhávat Arbesův styl od myšlenek, které se oním stylem snaží vyjádřit, by se asi nemělo. Arbes není zapomenutým českým Vernem, Poem a už vůbec ne Brownem. Je provinčním spisovatelem s nedostatkem kumštu a hlavou plnou době poplatných humanistických myšlenek. I když přiznávám, že některá líčení ze Svatého Xaveria měla něco do sebe, přeci zůstává celek jaksi "nedovařený". Newtonův mozek je mimo mísu zcela.

Na jednu stranu mi přijdou romaneta pana Arbese překonaná, na druhou je zvlášní a vlastně jednoznačně úctyhodné, že podobný styl (pocit údivu, tajemna, zvláštní nabubřelost při odkrývání technických zázraků) cítím třeba z věcí českých scifi autorů, kteří psali o pěkných pár desítek let později.