Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542694/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr.jpg
5
3252
3252
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Velmi zručně zpracované téma, o kterém jinde moc informací nenajdete. Jak tu píší jiní, člověk si uvědomí, jak dobře se má...
Velmi cením i autorčiny vsuvky o tom, jak těžké je někdo nesoudit, ale proč je to v tomhle případě důležité. Nikdo z nás si neumí představit, jak by se zachoval na místě kohokoliv ze zpovídaných.
Špitálníková na dobře vybraném vzorku populace ukazuje různé pohledy na stejnou realitu. Je až zarážející, co dokáže režim a izolace stvořit, jakou bezcitnost... Dost mnou prostupoval smutek, když jsem si uvědomila, že ženy, pokud měly rodiny, nikdy samy neutekly...alespoň ne ve vybraných příbězích. Zato muži...:(.
Co k tomu dodat?
Velký vůdce už ve 3 týdnech chodil, v 8 mluvil, a synovec vůdce současného přistál na Slunci v raketě, kterou si sám sestrojil. Jak to dokázal? Jednoduše. Přistál v noci. :)))
I když vím, že tam někde v KLDR se dějí hrozné věci, tak dokud jsem si nepřečetla tuto knihu, nedokázala sem se do života místních lidí vcítit... I když se čte kniha velice těžce, zároveň jsem ji přečetla skoro na posezení...
Určitě stojí za pozornost. Někdy nešlo číst víc než jeden rozhovor. Svědectví silná, šílená, udivující. Dobře zpracované, zajímavé ilustrace. Doporučuji!
Knihu jsem si poslechla s mužem v audiu. Audio zpracování bylo skvělé. Navíc bylo fajn, že byl každý rozhovor namluven někým jiným. Tudíž to nebylo matoucí.
Co se týká obsahu, tak to byla síla. Ale to už je u knih o této zemi běžné. Abych řekla pravdu, tak jsem musela jen vrtět hlavou a bylo mi dost špatně skoro ze všech zmíněných věcí. Člověk si hned uvědomí, jak se tady u nás má vlastně dobře.
Rozhodně doporučuji ke čtení každému a já se pomalu chystám na Severku od autorky.
Ačkoliv jsem komunismus zažila, nepatřím k těm, kteří by si jasně pamatovali na vymývání mozků režimem a mohli říct: "to jsem zažila". Proto jen fascinovaně čtu, co vše je možné v době, jež my v Evropě nazýváme Dobou informační. I tato kniha od Špitálníkové je ideální pro audio formát , který vřele doporučuji. Opět skvěle namluvená herci a herečkami, vypíchnout bych chtěla hned první Milenu Steinmasslovou nebo poslední Johanu Tesařovou. Téma KLDR je prostě jeden samostatný knižní žánr sám o sobě, něco mezi apokalyptickým dramatem, sci-fi a pohádkou s autorem, jehož fantazie nemá hranic.
Skvelá kniha. Občas jsem mela husi kuzi, nekdy nevericne kroutila hlavou. Nechápu, jak je možné lidem vymyt mozek. Opravdu tleskám, tohle ve mne bude rezonovat dlouho.
Zaslouženě jsem si přidal Ninu Špitálníkovou do Oblíbených. Odvedla dobrou práci, ale i pár husarských kousků, protože kontakt s lidmi z KLDR není bez rizik. Sedm příběhů o životě v KLDR a sedm útěků. Nejvíc se mi asi "líbila" Feministka. Příběhy mě utvrdily v názoru, že KLDR je v podstatě jeden velký koncentrační tábor. Vzhledem k tomu, že se tato kniha hojně čte a má velmi vysoké skóre v žebříčku, jsem rád, že se tak u nás dovídáme tolik severokorejských reálíí o "životě" tam. No pochopitelně jsem si i já přihřál polívčičku a vrněl si blahem, že žiju střední třídu v ČR. Chtěl bych touto cestou mockrát poděkovat Nině za autentické a existenciální informace z "pera" české koreanistky. Záslužný čin. Poklona. Zvažoval jsem sílu příběhů - zda dát čtyři nebo pět hvězd (protože realistická próza Severka mne úplně uchvátila), ale budu držet basu. 5 *****
Tleskám. Příběhy jsou strašné, ale klobouk dolů, jak je kniha zpracovaná! Svoboda je nejvíc, važme si ji.
Moc zajímavá knížka, líbilo se mi, jak se to vymykalo běžným knihám o KLDR - běžný život, trest, útrapy, únik. Dalo mi to náhled to toho, jak to tam vnitřně "funguje". A že vlastně nerozumím tomu, že to funguje
Vše už asi bylo řečeno v komentářích níže. Nejvíce se zaujal příběh feministky a nejvíce mě rozčilovala důchodkyně. Kniha 1984 v praxi.
Je jen málo knih které mě opravdu zasáhli, a u kterých jsem zadržovala slzy. Tato je jednou z nich.
Velice poutavé a emotivní čtení. Alespoň pro mě. Záhy si uvědomíte, že i když si denně stěžujeme, pořád se máme dobře. Pořád máme kde spát, máme elektriku, vodu. Můžeme milovat koho chceme. Máme “svobodu. Někde nesmějí ani to.
Určitě doporučím.
Neuvěřitelné rozhovory, budete žasnout nad tím, co vše je dnešní době možné. Velmi silná kniha.
Domnívala jsem se, že po všech těch přečtených knihách o komunismu mě nemůže žádné utlačování již zaskočit, ale stalo se. Je neskutečné, že se takové věci dějí v 21. století. Můžeme být vděční, že se vůbec najde někdo, kdo je schopný o tom vyprávět. Líbil se mi faktický popis, který nebeletrizoval ony příběhy, ale jen je vyprávěl, bez soudů, beze studu. Tato kniha jistě nebyla to poslední, co si od Špitálníkové hodlám přečíst.
Přestože jsem si o životě v KLDR nedělal žádné iluze, tato kniha mne dokázala šokovat v tom, kam až může a k jaké "dokonalosti" zajít diktátorský režim. Stručně řečeno Orwellovo 1984 v reálu. Vřele doporučuji všem kritikům západní společnosti.
Neviem, či je to tým, že som pred čítaním tejto knihy počula veľa rozhovorov so slečnou Ninou Špitálníkovou práve o jej literárnej práci, ale pri čítaní som nebola až tak zasiahnutá. Lepšie je asi len vhupnuť rovno do toho.
Obsahom knihy sú súkromné pohľady na a životy v KĽDR. Autorka umne vybrala ľudí rôznych pohlaví, rôzneho veku, z rôznych kást, s rôznymi profesiami, z rôznych provincií.
Neskutočné. Šialené. Hneď sa mi žije ľahšie v porovnaní s tým, čo prežívajú obyčajní ľudia v KĽDR.
Výborná práca. Veľmi hodnotné informácie o reálnom živote v krajine, o ktorej v podstate nič nevieme. Som rada, že túto knihu mám vo svojej knižnici. Určite ju budem odporúčať svojim známym.
AUDIOKNIHA: Začnu tím, že v první části knihy mi některé dotazy přišly až hloupé a nevhodné. Jak se asi cítí žena, která potratila? Vážně je potřeba tu otázku pokládat? Říkala jsem si, že jestli to takhle bude pokračovat, rozhodně nebudu moct dát plný počet. Jenže se to v průběhu čtení zlepšilo a přibylo víc vět typu: „omlouvám se, jestli je otázka nevhodná, jestli chcete, nemusíte odpovídat.“ A vzhledem k tomu, kolik muselo dát práce už jenom ty rozhovory uskutečnit, tleskám. To, že KLDR je špatné místo pro život, čiší z každé podobné knihy. To, čím se tenhle text odlišuje, je forma. Rozhovory umožňují, aby to celé působilo ještě děsivěji. V příběhovém zpracování jednotlivce si můžete říct, to je strašný. Ten měl prostě vážně pech. Tenhle formát vám ale dokazuje, co všechno se v KLDR děje běžně, v jakém měřítku a komu všemu. To, že zpovídaní pocházejí z různých společenských vrstev umožňuje širší vhled. A pro mě obzvlášť šílené byly příběhy kolem vojny nebo pohled na drogy. Rozhodně doporučuju. Pořád je to ta stejná špína, hlad a beznaděj. Ale působí to trochu jinak. Až z toho mrazí. Je to místo, kde neexistuje přátelství. Místo, kde nechci žít... Dokážu si ovšem u knihy představit taky to, že by rozhovory mohly být delší. Určitě by to pak rozkrylo i jiné aspekty, na které se třeba nedostalo. Ale chápu, že respondenti na delší rozhovor neměli nervy.
90% - O Severní Koreji mám leccos načteno, takže nemohu úplně říct, že by mě rozhovory se sedmi uprchlými Severokorejci něčím šokovaly. Spíš tam bylo hodně věcí, které mi přišly zajímavé, vykreslující atmosféru v této šílené diktatuře. Často zamrzelo, že autorka některé části rozhovorů musela v knížce záměrně vynechat z bezpečnostních důvodů - lidí ze Severní Koreje utíkají desetitísíce, tak si říkám, jestli by důsledná anonymizace nepostačila. Ale za život těch lidí nebo jejich rodin to nestojí...
Profesorka: "Tak jste si psala do kalendáře cyklus a plodné dny?" ptá se Nina Špitálníková severokorejské učitelky, která se z prominentních poměrů dostala do chudé oblasti na severu země. "To jste mě rozesmála. Co bych dělala v Severní Koreji s kalendářem? Nepotřebujete kalendář. Vše vám připomene strana," odpovídá učitelka, která také mluví o systému vzdělávání, povinných darech škole, šikaně, když student dar nepřinesl, protože na něj rodiče neměli, o povolení studovat cizí jazyk... "Pokud patříte k vyšší třídě, kam jsem patřila já, severokorejský režim vám dodá pocit výjimečnosti, nadřazenosti. A každý den vás v něm utvrzuje. Připadáte si lepší než ostatní, podvědomě opovrhujete lidmi, kteří jsou pod vámi. Tak nějak zapomenete na lidskost."
Dělník-šmelinář: byl obyčejný člověk z nižší vrstvy, který mluvil hlavně o tom, jak přežít vojnu a jak si tam vydělat šmelinou. Ale i o svém dětství, své babičce. "Velkého vůdce měla ráda. Kim Čong-ila už moc ne. Vždycky se na jeho obraz dost mračila a jen ho opucovala, aby se neřeklo. Nedala si záležet. Rozhlédla se, a když si myslela, že se na ni nikdo nekouká, tak něco zamručela." Čtenář se dozví o domovních důvěrnicích sledujících každý krok lidí v domě. O vojně, která trvá deset let. O práci v továrně a pašování zboží z Číny.
Převaděč: prožil život poblíž hranic s Čínou a překračovat je za úplatky pohraničním strážím pro něj bylo zcela běžné. Mluvil o nuzném životě na vesnici, práci na poli, pašování léků a dalšího zboží z Číny. O převádění lidí. A o ženách, které skončí v Číně na trhu s lidmi, protože v Číně je žen málo. "Ale i když má člověk přátele, tak je opatrný. Pořád se spoléhá jen sám na sebe, protože nemůže nikomu stoprocentně věřit." Zajímavé byly informace o modernizaci - člověk si říká, jak v zemi, kde elektřina jde jen někdy, dobíjí lidé mobily. Jak silný je signál. Kdo všechno je odposlouchává.
Vysokoškolačka: byla asi největším překvapením - dívka z vysoce prominentní rodiny, která si žila skorem jak my na Západě, řešila maximálně to, aby si zakázaný jihokorejský seriál stáhla nenápadně na USB a neměla doma snadno vypátratelná DVDčka. Oblékání, zakázané účesy, účast na megalomanské severokorejské "spartakiádě", šikana chudších spolužáků, kteří nepřinesli dary do školy... Ta asi po "útěku", který jí proti její vůli zařídili rodiče, prošla největší sebereflexí. "Není úplně lehké něco takového přijmout. Když jsem slyšela nebo četla, co všechno se lidem dělo, jak se s nimi zacházelo, vždycky jsem se zamyslela: Dělal to i táta? Věděl o tom? A co máma? A co si budu nalhávat, stát jsem podporovala i já."
Feministka byla nejmrazivější. Žena, které v dětství popravili kamaráda, protože i malé děti jsou trestány za činy svých rodičů, žena, která zažila sexuální násilí na léta trvající vojně, aby následně musela vstoupit do domluveného manželství se všemi důsledky včetně nechtěného těhotenství. Muži se jí zprotivili asi už navždy... A přitom jako dítě byla stejná jako každý z nás. "Já jsem předtím bonbón nikdy neměla, a tak pro mě představoval poklad. Každý den jsem si jednou lízla, aby mi vystačil i na další dny."
Řidič: představil čtenáři svět severokorejských prominentů, nočních klubů, prostitutek, drog, ale i povinného sledování těch, které vozil, a jejich udávání. Zajímavosti typu jak získat řidičský průkaz a že ženy řídit nesmějí. "Když jsem poprvé po útěku přijel na benzinku, byl jsem u vytržení. Natankoval jsem a ještě jsem si koupil pití a jídlo. Za to ten útěk prostě stál."
Důchodkyně: utekla, i když Koreu miluje a na Velkého vůdce nedá dopustit. Zažila druhou světovou válku, Korejskou válku, celý ten přechod od relativně normální země k diktatuře. Američané byli ti špatní. A pak v 90. letech nastal hladomor. "Jednoho dne se začala objevovat tvrzení, že třetí denní jídlo je nezdravé. Ulice byly polepené propagandistickými plakáty, v televizi dokonce běžel takový edukativní pořad nebo spíše reklama, kde jeden muž jedl oběd a náhle kvůli tomu zemřel." Smrt manžela a syna, útěk s dcerou. Přesto je pro ni Kim Il-Song bůh.
Celkově mě překvapilo, jak adaptovaně lidé, s nimiž dělala rozhovor, působili. Jak až na výjimky chápali rozdíly mezi Severní Koreou a demokratickým světem. Ráda jsem četla vysvětlivky, které autorka přidávala do poznámek pod čarou. Určitě si od ní ještě něco přečtu. A ilustrace od Myokard jsou top.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útisk
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Uf. Každý o tom ví, ale až když je to takto sepsáno, tak si člověk uvědomí, jak moc šílené to celé je.
Je tohle povinná školní četba? Doufám, že ano.