Svědectví porodní asistentky z Osvětimi
Stanisława Leszczyńská
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450222/mid_svedectvi-porodni-asistentky-z-osve-fjE-450222.jpg
4
50
50
Křesťanské a morální hodnoty porodní asistentky Stanisławy Leszczyńské se projevovaly v celém jejím životě, avšak nejviditelněji po jejím zatčení v únoru 1943 a následné deportaci do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Na tomto strašném místě se setkala se zločincem v uniformě Josefem Mengelem. Mimořádně výmluvné je srovnání, v němž na jedné straně stojí Mengele a na druhé Leszczyńská. Mengele vystudoval medicínu a v Osvětimi úředně a formálně plnil funkci táborového lékaře. Ve skutečnosti se však sám hluboce provinil tím, že nevinně zatýkané a násilně uvězněné v koncentračním táboře odsuzoval k smrti. Obzvláště krutý a zavrženíhodný postoj Mengele zaujímal k ženám, které nacisté zatkli a uvěznili vOsvětimi - Březince, přestože byly těhotné. Nařídil, aby děti rodící se těmto ženám byly zabíjeny. Když Mengele Leszczyńské přikázal, aby novorozence zabíjela, jednoznačně a odvážně oponovala: „Ne, nikdy! Děti se nesmějí zabíjet.“ Stanisława Leszczyńská se nebála. Ta hubená a slabá žena se dokázala postavit nacistické moci a zločinným rozkazům. V Osvětimi pomohla na svět třem tisícům dětí, přežilo jich jenom pět set. Těch, které se dožily konce války se svými matkami, bylo třicet.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2020 , VíkendOriginální název:
Nie, nigdy! Dzieci nie wolno zabijać, 1996
více info...
Přidat komentář
" víkendovka"
Příběh, který sice na tloušťku není bohatý, ale obsahem je velice výživný.
Autorka, která sepsala svůj příběh měla stejně jako Irena Sendlerová nervy z ocele. Ne v době, kdy biografické vzpomínky vznikaly, ale hlavně v čase, kdy to, o čem psala, zažívala na vlastní kůži.
Ještě před samotným příběhem se dozvíme o "pracovišti" lékařky všeobecné informace, kterých nebude málo. Včetně doplňujících informací o jednotlivých budovách v Osvětimi a vysvětlivkách, které se postupně vyskytují během celého příběhu.
Práce porodní asistentky nebyla nikdy jednoduchá a na takovém místě za těžko představitelných podmínek už vůbec ne. Stanisława nás čtenáře vezme na cestu časem...
Součástí knihy jsou jak básně věnované památce jedné polské hrdinky, tak fotky v černobílém provedení zobrazující osobní život Stanisławy a později tábor smrti.
První kniha o svědectví v koncentračním táboře, která mě tak úplně nezaujala. Čekala jsem víc. Je to spíš óda na hrdinku, což je fajn, že takový lidé byli, ale obsahově mě to zklamalo. Čtení je to max na 2 hodinky.
Když jsem byla v Osvětimi, o budově nemocnice nám řekli, že zde byly prováděny pokusy na ženách, o tom, že se rodilo v barácích ani slovo. Je důležité, aby i takové knihy vycházely, jejich děj je trochu nuda, ale výpověď bez literárních příkras je velmi důležitá, o takto otřesných faktech se musí vědět a o takové statečné bytosti by se mělo mlčet?
Dle názvu jsem od knihy očekávala více. Něco ve stylu "Byla jsem doktorkou v Osvětmi" od Giselle Perl. Postrádala jsem nějaký smysluplný příběh a slova hlavní hrdinky.
Čekala jsem víc, asi i nějaký smysluplný příběh, ale je to zpověď "mámy" a různých lidí, kteří s ní přišli do kontaktu... Ale i tak jsem ráda, že jsem knihu dostala a přečetla ji.
Čekala jsem víc. Vyprávění, příběhy,… ke konci mi to přišlo už trochu propagandistické proti potratům. Každopádně zajímavé čtení. Četla jsem však po V pekle plynových komor, to vám pak asi všechno přijde jako lehké čtení.
Tuto knihu jsem zapomněla hodnotit hned po přečtení a teď už ze mě ty dojmy zcela vyprchaly. Asi jsem od toho čekala trochu víc, ale jednu hvězdičku přidávám z úcty k té ženě za to, co udělala, a že o tom ještě uměla mluvit.
Kýbl na sračky, neboli nádoba na usmrcování právě narozených dětí.
A právě tomu se dokázala postavit jedna porodní asistentka, která prostě řekla - Ne, děti se nesmí zabíjet. Tato útlá kniha je zprávou a svědectvím o obětavé ženě, která v neskutečných podmínkách přiváděla na svět děti v Osvětimi - Březince. Ve vzpomínkách je pro všechny- Máma.
Snad první kniha na toto téma, která mě rozhodně nenadchla a vím, že už jí vícekrát do ruky nevezmu.
příběh jsem dost srovnávala s příběhem doktorky Giselly Perlové, jejíž kniha mě upoutala. U této knihy mi velmi překážela svědectví dalších lidí. Za mě to velmi narušovalo vzpomínky samotné porodní asistentky.
Příběh velmi statečné ženy, která se dokazala postavit i Mengelemu.
Žena s velkým srdcem i odvahou. Zachránila spousta lidských životů.
Žena které si všichni vazili a to nejen za valky.
Kniha je spíš dokumentarni.
Čtení na 2h se spoustou informací a smutku
Kniha o obrovské lidské síle jedné ženy. Určitě je nutné lidem takovéto informace neustále připomínat. Ale nedám plný počet hvězdiček, protože mi dlouho nebylo jasné, co je vlastně ta zpráva přímo od Stanislawy Leszczynské. Jsou tam vzpomínky na tuto ženu od spousty osob, historický popis koncentračního tábora, ale samotná zpráva jako by zapadla.
Mám radši příběhy, než dokumentární knihy. Ale s touto knihou je to jinak. Ať už čtení vyvolává sebevětší nechuť, nutí vás to číst dál. Zajímavé, hrůzu naháněnící čtení.
Svědectví porodní asistentky (a nejen jí) o ohavnostech, které se děly v koncentračních táborech. O ženách, které přiváděly na svět své děti, s děsivou a nejistou vidinou, co bude dál. Leszczynská se nebála postavit rozkazům a řídila se podle své víry a podle svého přesvědčení - lidský život za každou cenu zachránit. Po narození každé dítě pokřtila a později vymyslela fintu, jak zvýšit šanci, že se matka se svým dítětem později setká: dítě potetovala.
Vězni dávali sami sobě naději. Zpívali zpolu, pomáhali si, zatímco se po táboře šířily hnusné nemoci, po blocích chodili vykrmení potkani, kteří neváhali využít svou šanci na nemocných a slabých.
Matky s dětmi, které byly obětí zvrácených rozkazů, choutek, pseudopokusů, kde nikdo nevěděl, zda nepůjde další den do komory. Dítka, který už vůbec za nic nemohly a stejně se klidně házely do "kýble od sraček".
Nedoporučuji slabším povahám. Zajímavé svědectví z "první ruky", neotřelé, pravdivé, kde lidi, které potkaly takové hrůzy, zůstali pospolu a dodávali si navzájem naději. Jedním z takových lidí byla Leszcynská.
Svědectví statečné ženy ,která se dokázala postavit doktoru Mengelemu,který zde prováděl experimenty na těhotných ženách. Během dvou let v koncentračním táboře Osvětim-Březinka pracovala jako porodní asistentka-vězeňkyně a dokázala pomoci spoustě žen v utrpení,které prožívali a zachránila spoustu dětí před smrtí.Tato žena si zaslouží od nás hluboký obdiv a úctu.
Velice mi to připomnělo příběh lékařky Giselly Perlové, která sepsala své paměti v knize Byla jsem lékařkou v Osvětimi. Rovněž ona pomáhala zejména těhotným ženám přežít...i za cenu nejstrašnější, odejmutí dítěte, což se rovnalo jeho smrti!
Staňa dle výpovědí přeživších dokázala shromáždit všechny své síly, pracovat dnem i nocí a plně se angažovat pro druhého člověka.
"Tragédie, které přesahují míru lidské představivosti."
"Do toho pekla za námi přiletěl anděl lásky." - výpověď přeživší o Stani - 48 -
Autorovy knížky
| 2020 |  Svědectví porodní asistentky z Osvětimi |
Knížku jsem přečetla na jeden ráz. Je to šílené, v jakých podmínkách musela pracovat, čemu všemu musela čelit. Co se tenkrát dělo a co po ní chtěli.
Je to příběh ženy, která je považována za světici. Co vše obětovala pro ostatní, pro své přesvědčení. Nechápu, jak v takových podmínkách dokázala přivést na svět 3000 dětí a všechny děti a matky porod přežily. Při představě těch podmínek, ve kterých žily se mi zvedal kufr.