Svědectví z poválečné Šumavy
Rosa Tahedl
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414811/bmid_svedectvi-z-povalecne-sumavy-1WS-414811.jpg
3
7
7
Nemohu a nechci být považovaná za mluvčí své generace, přesto však na základě zkušenosti mohu prohlásit: Osud mých současníků, obtížen velkým utrpením války a vyhnání, se může z tohoto úhlu pohledu stát pozitivním formujícím faktorem stranou veškeré viny a smíření nejen pro nás, nýbrž i pro budoucí generaci. I tvrdá pravda musí být vyslovena… Rosa Tahedlová se narodila v Dobré na Šumavě, kde prožila hezké dětství, později studovala na německém učitelském ústavu a za války učila v různých školách na Prachaticku. Po válce žila ve své rodné vesnici a stala se svědkem jejího rozpadu. Své povolání již nemohla vykonávat, dostala práci v lese. Více než osmnáct let se musela živit jako dřevorubkyně. Ve svém svědectví popisuje, jak na ni a lidi kolem, měly vliv tehdejší politické události a rozhodnutí. Dnes jsou její knihy důležitými zdroji poznatků pro současnou generaci. Tato je především výzvou k mírovému soužití mezi Němci a Čechy.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , VíkendOriginální název:
Holzfällerin im Schatten des Roten Sterns, 2017
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vzala na dovolenou na Šumavě a moc ráda jsem si přečetla o místech, kde autorka žila a milovala les. Její vyprávění se mi dobře četlo a dokreslilo krajinu, kterou jsem navštívila. Smekám před touto ženou a její rodinou, co zde museli prožívat, i když tady byli doma a přesto pro ně bylo lepší se vystěhovat za hranice.
Jen bych ocenila překlad i jejích básní.
Knihu jsem nedočetl. Autorka v úvodu píše o českém území Šumavy jako o německém pohraničí v roce 1948. To byl první impuls. Její ukřivděnost za odsun dává jasně najevo. A stěžuje si na kolektivní vinu. Asi zapomněla, jak to vypadalo po zabrání českého pohraničí v roce 38 a kolektivně byli Češi vyhnáni do vnitrozemí. V knize začíná prý rokem 47, protože nenajde slova pro dobu vysídlování její rodiny. Ovšem zapomněla zmínit, proč ona vysídlena nebyla...
Baba jedna. Knihu jsem vyhodil. Demokraté knihy nepálí, ale tenhle ukňouraný brak si to zaslouží.
Coby příspěvek k porozumění mezi národy Čechů a Němců toto vyprávění, dle mého soudu, nemůže fungovat. Na to je tam příliš znát autorčino povýšenectví a sklon k vysmívání se. A coby dokument doby poslouží jen s ohledem na subjektivitu autorky. V textu je poměrně velké množství faktických nepřesností (na některé upozorňuje poznámkami i překladatel) - např. pomník Stalina v Praze nebyl z bronzu a nebyl odstraněn \"v tichosti.\" A v roce 1968 se režim nereformoval na \"komunismus s lidskou tváří.\" S velkou rezervou se musí brát také prohlášení, že po válce \"většina Čechů vlastnila revolver.\"
Velmi subjektivní je také její pohled na Slováky a Slovensko obecně - jako by bylo znát, že si byli s Němci za války blízcí.
Text se obsahově na několika místech opakuje, což ale nepůsobí nijak zvlášť rušivě - spíš to člověk vnímá jako vyprávění někoho, kdo už trochu pozapomněl, že se o tomtéž již zmiňoval, a dodává to příběhu autenticitu. Dílo je doplněno pěknými ilustracemi a také mnoha autorčinými verši, jejichž kvalitu však ocení zřejmě jen málokterý čtenář, protože jsou psány německým dialektem a nejsou opatřeny překladem.
Nejvyšší vypovídací hodnotu tedy má autorčino popisování toho, co se jí bezprostředně týkalo, tedy její práce v lese. Zvlášť poznámky o tom, jak se tehdy v lese hospodařilo a zejména, s ohledem na aktuálnost tématu, jak se bojovalo s kůrovcem. Že se dnešní kalamitní situaci dalo předejít, z toho docela jasně vyplývá...
Štítky knihy
Šumava ženy 20.-21. století vzpomínky učitelé, učitelky, pedagogové poválečná doba Češi a Němci
Svědectví z poválečné Šumavy
Musím se přiznat, že knihu jsem poctivě přečetla do 1/3 jejího obsahu a pak jsem vybírala jen pro mne zajímavé pasáže a kusy kapitol ... není to můj styl, odložit něco nedočteného, ale v tomto případě mne popoháněla pouze zvědavost a říkala jsem si, že se to skutečně stalo a měla bych si to přečíst a vzdělat se, ale knihu vracím ... přečteno letmo.