Svědectví z poválečné Šumavy přehled
Rosa Tahedl
Nemohu a nechci být považovaná za mluvčí své generace, přesto však na základě zkušenosti mohu prohlásit: Osud mých současníků, obtížen velkým utrpením války a vyhnání, se může z tohoto úhlu pohledu stát pozitivním formujícím faktorem stranou veškeré viny a smíření nejen pro nás, nýbrž i pro budoucí generaci. I tvrdá pravda musí být vyslovena… Rosa Tahedlová se narodila v Dobré na Šumavě, kde prožila hezké dětství, později studovala na německém učitelském ústavu a za války učila v různých školách na Prachaticku. Po válce žila ve své rodné vesnici a stala se svědkem jejího rozpadu. Své povolání již nemohla vykonávat, dostala práci v lese. Více než osmnáct let se musela živit jako dřevorubkyně. Ve svém svědectví popisuje, jak na ni a lidi kolem, měly vliv tehdejší politické události a rozhodnutí. Dnes jsou její knihy důležitými zdroji poznatků pro současnou generaci. Tato je především výzvou k mírovému soužití mezi Němci a Čechy.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , VíkendOriginální název:
Holzfällerin im Schatten des Roten Sterns, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svědectví z poválečné Šumavy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Tuto knihu jsem si vzala na dovolenou na Šumavě a moc ráda jsem si přečetla o místech, kde autorka žila a milovala les. Její vyprávění se mi dobře četlo a dokreslilo krajinu, kterou jsem navštívila. Smekám před touto ženou a její rodinou, co zde museli prožívat, i když tady byli doma a přesto pro ně bylo lepší se vystěhovat za hranice.
Jen bych ocenila překlad i jejích básní.
Knihu jsem nedočetl. Autorka v úvodu píše o českém území Šumavy jako o německém pohraničí v roce 1948. To byl první impuls. Její ukřivděnost za odsun dává jasně najevo. A stěžuje si na kolektivní vinu. Asi zapomněla, jak to vypadalo po zabrání českého pohraničí v roce 38 a kolektivně byli Češi vyhnáni do vnitrozemí. V knize začíná prý rokem 47, protože nenajde slova pro dobu vysídlování její rodiny. Ovšem zapomněla zmínit, proč ona vysídlena nebyla...
Baba jedna. Knihu jsem vyhodil. Demokraté knihy nepálí, ale tenhle ukňouraný brak si to zaslouží.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Lidé, kteří mají pořád nos zabořený do knih, mají velmi často sklon manuální práci poněkud podceňovat.“
Kniha Svědectví z poválečné Šumavy v seznamech
v Přečtených | 13x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Mé knihovně | 2x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 4x |
Musím se přiznat, že knihu jsem poctivě přečetla do 1/3 jejího obsahu a pak jsem vybírala jen pro mne zajímavé pasáže a kusy kapitol ... není to můj styl, odložit něco nedočteného, ale v tomto případě mne popoháněla pouze zvědavost a říkala jsem si, že se to skutečně stalo a měla bych si to přečíst a vzdělat se, ale knihu vracím ... přečteno letmo.