Svědek z cely smrti
Stanislav Motl
Kniha Svědek z cely smrti je na současném českém knižním trhu něčím zcela ojedinělým. Autentický příběh dosud žijícího Bořivoje Bartoníčka, v době německého nacismu studenta a člena českotřebovské odbojové skupiny, který v naprosté izolaci strávil více než čtvrt roku v cele smrti, v těsném sousedství popravčí gilotiny (aby nakonec zázračně přežil), pomáhá autorovi – obrazně řečeno – oživit mnohatisícovou armádu mužů, žen a mnohdy ještě mladistvých chlapců a dívek, včetně dětí, kteří v mimořádně nepříznivých podmínkách vedli, přímo v srdci protektorátu Čechy a Morava, válku s mnohem silnějším a mocnějším nepřítelem. Kdo ale dnes o těchto, často až neuvěřitelně odvážných lidech ví? Kdo dnes ví, že počet našich padlých na domácí frontě výrazně převyšuje počet padlých československých vojáků, včetně letců, na všech frontách druhé světové války? A kdo dnes ví, že mnohé rozsudky smrti, vynesené nacistickými soudci, jsou ve Spolkové republice Německo dosud ještě platné? Jedinečnost této knihy spočívá především v tom, že se také podrobně věnuje organizaci nacistické justice, fungování konkrétních soudů a především jednotlivých soudců a státních zástupců, kteří zpravidla bez jakýchkoliv výčitek dokázali posílat na smrt tisíce odpůrců německého nacionálně socialistického režimu. Autor tu rovněž mapuje nejenom poválečnou kariéru představitelů nacistické justice, ale věnuje se také osudům konkrétních popravčích – katů. Pokouší se vykreslit psychologické profily některých z nich, pátrá po motivaci těchto lidí, kteří často velkou část svého profesního života zasvětili právě tomu, že mimořádně drastickým způsobem zbavovali života své bližní. Při přípravě této knihy pátral autor především v zahraničních, hlavně tedy německých archivech. Hovořil zejména s německými historiky a archiváři. Znamená to, že mnohé informace, včetně zobrazení poválečných osudů některých katů, včetně kata Aloise Weisse, který v letech 1943 až 1945 popravil v Praze, v pankrácké věznici, více než jeden tisíc mužů a žen, se k českému čtenáři dostávají úplně poprvé.... celý text
Přidat komentář
Získala jsem mnoho nových informací, které mě překvapily. Proč se pořád podceňuje náš odboj? Proč se propaguje to, že jsme jen banda zbabělců? Jsem ještě víc pyšná na náš národ.
Toto svědectví o době okupace, německé soudní mašinerii a lidech, které uchvátila a jejichž životy zmarnila, je varovné, poučné a mělo by vést k zamyšlení. A k tiché vzpomínce věnované všem, kteří v celách smrti strávili poslední chvíle svého života.
Otřesná svědectví o zrůdném soudnictví v naci Německu. Bořivoj Bartoníček, hlavní svědek z cely smrti umřel téměř symbolicky v roce 2010, kdy byla tato kniha vydána, ale jeho svědectví je zapsáno spolu s mnoha dalšími informacemi o milionech obětí, jejich katech, soudcích a věznitelích a tak doufám, že nebude tak docela platný citát Remarqua z této knihy: „A za námi roste pokolení, podobné nám, jací jsme byli, a to nám bude cizí a nás odsune“. Snad alespoň někdo si i po letech tuto knihu přečte a třeba mu i něco dojde.
U této knihy jsem brečela, skoro zvracela a neskutečně jsem se styděla. Nikdy mi nikdo nevyprávěl o tom, že tu vůbec nějaký odboj byl. Vždycky jsme probírali naše vojáky, co utekli za hranice, vzpurné Polsko a hlavně naše osvoboditele - Ameriku s Ruskem. Že tu ale byl odboj, který se gestapo snažilo zničit, jsem se dočetla až teprve tady. Díky téhle knize jsem hodně pochopila. Myslím, že by si jí měl přečíst každý, kdo se o tuto historii zajímá. A vlastně by si jí měl přečíst každý, aby pochopil, jaká to byla doba a co to znamenalo pro naši zemi.
Na pozadí historických událostí, obecného popisu policejních a soudních praktik na území Protektorátu, příběhů již dříve známých aktérů odboje je popisován osud přeživšího odsouzence na smrt za činnost porušující zákony Říše.
Kniha je dokonalým souborem přesných a konkrétních dat, jmen, detailů, fotografií a svědectví o trestu smrti v nacistickém soudnictví. To, co ji činí unikátní, jsou příběhy skutečných lidí. Bořivoje Bartoníčka, který celu smrti přežil (zemřel nedlouho po vydání této knihy), Richarda Máchy, který prožil v cele smrti pankrácké věznice téměř rok, a mnoha dalších, jejichž zapomenutá jména a pohnuté osudy ožívají na stránkách knihy. Čest jejich památce!
Opět brilantní práce Jaroslava Motla. Z této knihy jsem se dozvěděla mnoho o popravčích míst v období II.světové války především známé věznice( Plotenze). Jinak jsem byla překvapena opět spoustu jmen, který jsem četla v knihách vydaných po válce, ale bohužel nebyli tak často připomínani.(našla jsem zde jednoho od kterého jsem četla knihu), byla jsem překvapena jeho osudem. Jenom škoda, že autor mi nenapsal o něm trochu víc.
Smutné osudy statečných lidí. Část, kde popisuje popravy lidí na poslední chvíli už v době, kdy spojenecké vojsko bylo na hranicích města, se nečte zrovna hezky. Přestože je to zajímavá kniha, hodnotit ji nebudu, protože knihy tohoto typu nejsou pro mě příjemné čtení.
Velmi silná kniha, donutí člověka zamyslet se nad dějinami ne tak vzdálenými a nad osudy lidí, kteří zemřeli pro své přesvědčení o lepší budoucnosti jejich (a naší) vlasti. Ukázka míst, kde se umíralo a kde se na smrt čekalo, mě velmi zasáhla. Doporučuji každému přečíst.
Velice zajímava kniha jako vše od pana Motla, určitě stojí za přečtení. Doporučuji jako povinnou četbu.
Štítky knihy
vězení, věznice trest smrti poválečná doba popravčí, kati protifašistický odboj Protektorát Čechy a Morava nacistické zločiny oběti nacismuAutorovy další knížky
2009 | Lída Baarová & Joseph Goebbels - prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka |
2010 | Strážce brány |
2002 | Prokletí Lídy Baarové |
2003 | Kam zmizel zlatý poklad republiky |
2006 | Mraky nad Barrandovem |
Drsná kniha o praktikách poprav.Tak jak to umí podat jen autor.Doplněno o spousty fotografií a dopisů lidí, kteří jdou na smrt.