Jizva
China Miéville
Svět Bas-lagu série
< 2. díl >
Na palubě záoceánské lodi je do rozvíjející se novokrobuzonské kolonie Nova Esperium převážena skupina vězňů a otroků, jejichž těla byla přetvořena do groteskních biologických podob. Avšak za moře neplují jen oni. Přidává se k nim hrstka cestovatelů, z nichž každý má důvod k rychlému odjezdu z města. Mezi nimi je i Bellis Chladnovína, talentovaná lingvistka, jejíž tlumočnické služby jí napomáhají nejen vydat se na cestu, nýbrž i uniknout hroznému trestu. Je totiž bývalá milenka Izáka Dana der Grimnebulina, vynikajícího odbojného vědce, který v Novém Krobuzonu nevědomky rozpoutal pravé peklo. Bellisin plán je jednoduchý: žít mezi novými kolonisty, dokud nebude bezpečné vrátit se do rodného města...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Scar, 2002
více info...
Přidat komentář
Kniha je ještě lepší než Perdido, mnohem lépe se čte, děj mi připadal propracovanější, žádná z postav není obzvlášť kladná, i když ženské postavy dopadly o něco hůř.
Nezáleží po jak dlouhé době jsem se ke knize vracela, pokaždé mi to připadalo, jako bych ji nikdy ani na minutu neodložila.
Jde vidět, že se autor poučil a rozepsal. Už zde nečteme zdlouhavé popisy situace viděné minimálně ze tří různých pohledů, jako tomu bylo v Nádražní Perdido. Kde jsem si i chvilku musel zvykat na ten "pohádkový" svět. Smekám před prekladatelem. Tohle překládat musel být fak challange.
Za mě ještě lepší než Perdido, rozjelo se to od začátku výborně, myšlenka plovoucího města je geniální, dějová zápletka opět tak komplikovaná, že se nemůžete dočkat, co bude dál. Miéville je prostě top, zejména z hlediska komplikovanosti vyjadřovacího stylu. Jak už jsme zmiňovala u Perdida, jednoznačně patří mezi mé nejoblíbenější autory.
Zatímco všemi chválené Perdido těží převážně z (a pro některé dojíždí na) barvitých popisech, které tak neuvěřitelně zachycují atmosféru toho místa, Jizva na to jde poněkud konvenčněji. Armada, byť je jakožto prostředí rovněž fascinující, je nyní pouhou kulisou (což u Miévilla neznamená absenci popisných pasáží, ale jen jejich redukci). Ke slovu se dostává příběh, který zde nyní nehraje jen podpůrnou roli, ale je opravdu silný a propracovaný. Ze všeho, co jsem zatím od Miévilla přečetl, hodnotím Jizvu jako nejpropracovanější.
Mno, vznik říše Bas-Lagu se mi vidí asi nějak takhle. China Miéville se až po uši napráskal LSD a pak nožem hezky diagonálně přejel po městě; rozšklebené paneláky, obnažené plástve bytů, lidé vyděšení, lidé rozpůlení, tekoucí voda, tekoucí plyn, tekoucí nádrže, oheň, dým. Zející rána odhaluje cizorodou architekturu města pod městem, na povrch se z ní, u Boschovských lelků!, řinou tvorové a s sebou vynášejí i svůj podivuhodný svět..
..a když se pak probudil ve ztuhlém tratolišti krve, s podlouhlou, zatahující se, teď to přijde, bum: JIZVOU na vnitřní, měkké straně paže, neváhal, odtrhnul se z krusty na podlaze a chvátal datlit vize...Jo a taky si před tím bezpochyby zahrál famózního Planescape Tormenta. O tom žádná.
Mimo svou zřídelní imaginci se Jizva může pochlubit i dalším rysem, a sice, že byste na jejích pětistech padesáti stránkách marně hledali byť jedno vlákno vaty; co se má stát se bez větších okolků a přeukrutně rafinovaných odhalení prostě stane a valí se dál. Jak osvěžující!
5 báječně spirálových ***** osolených několika hodnotnými, duševními mikronávody (...paralýza vědomím vlastní neschopnosti…mít meč možností…pohyb města byl jeho vlastní hnací silou...apod.)
PS: Nádraží Perdida jsou v celičké Praze úspěšně rozkradena (známka kvality), tak začínám Jizvou, no.
Jizva stejně jako Nádraží Perdido se dá popsat jedním slovem: vysilující. Je to dobrý příběh a autorův promyšlený a propracovaný svět je fascinující, ale z nějakého důvodu je pro mě čtení jeho knih takový maraton.
Ač se to zdálo téměř neuvěřitelné, tak Jizva skutečně překonává Nádraží Perdido a řadí se tak ke špicím světové fantasy literatury. Příběh Bellis Chladnovíny možná i díky její odtažitosti nejprve nezaujme natolik, jako příběh požitkářsky zapáleného Izáka. S každou další stranou ale čtenáře vtahuje hlouběji a hlouběji do děje. Akce z předchozího dílu je nahrazena živelnou organizovaností, domýšlením a propracovanými pletichami.
Autor zručně staví na světě načrtnutém v předchozím dílu a s lehkostí mu dodává potřebnou hloubku, uvěřitelnost a hlavně nezbytnou živost. Každá z postav zaujme svou propracovaností, která jakoby volala po samostatném zpracování. Jenže místo toho nás čeká pletenec složitých vztahů a osudů z nichž v podstatě každý zásadně zasahuje do děje. Právě díky tomu se kniha stává méně čtivou, pro pozorného čtenáře ale o to zajímavější.
Na Nádraží Perdido jsem miloval originální popisy, které, byť jich občas bylo přespříliš, skvěle vykreslovali atmosféru Nového Krobuzonu. A někdo Miévillovi nejspíš prozradil, že to s popisy přehání. A tak se na ně vykašlal, seškrtal je až moc a Jizvě tak něco chybělo. Příběh byl dobrý a zajímavý, ale byl napsaný zdlouhavě a bez hloubky. Z postav mě skutečně zaujal jen přetvor Tanner Vak a to jen v jedné scéně. U Bellis bych očekával větší náhled do jejího nitra, na její trápení. Avank je jako pokémon zasazený do jiného příběhu...Příběh, politické machinace, za to dávám plus, ale zpracování pokulhávalo a občas jsem měl pocit, že čtu brak. Přesto některé scény stály za to. Rozhodně ale hned neskočím po posledním dílu trilogie.
Na daném literárním žánru mám nejraději nekonečnou volnost, se kterou může autor vynalézat nové světy, které fungují na svém vlastním principu. Pro autora je pak ovšem daleko těžší přimět čtenáře, aby přistoupil na jeho hru, aby mu daný svět připadal konzistentní a v rámci mezí pochopitelný. Miéville vytvořil bezpochyby něco fascinujícího a nevšedního. Místy mám ale dojem, že jeho počin je tak monumentální, že na čtenáře tak trochu zapomíná. Je fajn a exotické vymyslet vlastní názvy dnů a měsíců a začínat jimi například deníkové záznamy hlavní hrdinky, ale pokud v celé knize nevysvětlím, jak po sobě tyto dny a měsíce následují, je to pro čtenáře celkem nulová informace. (Pozn. Jizva je má první kniha od tohoto autora, nevím, jestli to bylo vysvětleno jinde) Značná různorodost postav by také zasloužila, aby byl čtenář více zasvěcen do jejich původu a toho, proč vypadají, jak vypadají. Věda a magie spolu podle mě příliš nesouzní a naopak tato kombinace vyvolává řadu dalších otázek. Závěr mě příliš neuspokojil, jelikož mi chování Uthera Dúla nedávalo valný smysl. Nicméně Miéville si mě celkem získal a určitě po něm ještě sáhnu.
Autor v knize opět rozehrává plejádu nápadů, která by jiným spisovatelům stačila na deset knih. Oproti první knize v sérii ubylo popisů resp. jsou mnohem lépe rozložené do celého textu a text se tak stává snadněji čitelnější.
Velmi se mi líbilo, že se děj neustále někam posouvá a čtenář se tak v průběhu celé knihy postupně dozvídá pozadí toho co se na Armandě ve skutečnosti děje. Oproti Nádraží Peridu mi však hlavní dějová linie přišla o trochu méně zajímavá a chyběli mi zde také "výrazné" bytosti jako byl např. tkáč, rada konstruktů apod.
Závěr knihy cca posledních 10 stran na mne působil poněkud rozpačitě, jako by ani sám autor nevěděl co chce vlastně říci.
Ohromné zklamání, ačkoli po Nádraží Perdido ne až takové překvapení. Už po Perdidu jsem začal tušit že s Miévillem jsme si asi úplně nesedli, ale po nadšení a chvále ze všech stran jsem mu musel dát ještě šanci. A tou byla Jizva, zatím jeho nejlépe hodnocené dílo, které já jsem měl problémy přečíst. Když jsem v půlce knihy nebyl "začtený", rozhodoval jsem se jestli toho nemám nechat. Ale řekl jsem si že to musí příjít. U Perdida to nakonec přišlo a bylo to napínavé. Když se děj trošku rozjel cca u nějaké strany 300 až 350, pocítil jsem záchvěv naděje...jenomže ono se to sice rozjelo trošku, ale nikdy pořádně. Ve třech čtvrtinách knihy jsem byl rozhodnut dočíst, ale průšvih je to, že ne z toho důvodu že bych byl zvědavý jak to dopadne. To mi bylo úplně jedno. Četl jsem dál protože když přečtete přes 400 stran, už prostě nemá cenu knihu odkládat.
Jizva je příběh na 150 stran, natažený někdy lepší, někdy horší fantazií na 300 stran a vycpaný kecama a pro příběh nepodstatnou vatou na 550. K fantazii Miévilla musím říct že občas uchvátí (Armada), ale někdy mi přijde spíše jako člověk který prostě jen ztratil zábrany čtenáři vecpat i tu největší hovadinu.
Nebudu autora zatracovat, má silnou armádu fanoušků a ti se mu z nebe nespadli. Jeho dílo ale není čtení pro každého a mě zkrátka nesedl. Jizvou se s China Miévillem tedy loučím.
Jsem nadšený, opravdu. Hutná kniha natřískaná kulturami, rasami, jazyky. Opravdová radost z poznávání. Fantasy, která opravdu vyžaduje neskutečnou dávku vaší představivosti, jinak se nikam nehnete. Některé předměty vás budou zajímat víc než lidé, všichni lidé víc než příběh. To je největší průšvih téhle knihy. Potřebuje být kratší a mít větší tah na bránu, aby byla čtivější. Kdyby dokázal pracovat Miéville s příběhem ve svém světě víc jako Gaiman, jsem si jistý, že by ho nechal daleko daleko za sebou.
Rozhodně od něj hodlám číst víc.
Je paradoxní, že zatímco méně dějové a popisy natřískané Perdido se odehrává v jediném městě, tedy v Novém Krobuzonu, dějovější a celkově méně popisná Jizva představuje polovinu světa Bas-Lagu v celé jeho kráse i bizarnosti. Ano, podobně jako u prvního dílu trilogie lze Miévilleovi něco málo vytýkat - v Perdidu se místy nechal příliš unášet dějovými odbočkami, Jizva naproti tomu lehce trpí roztříštěností děje a příliš častým střídáním POV segmentů. Pořád jsou to ale jen nepatrné vady na kráse, které se v dokonale promyšleném dějovém spletenci objevují. Jizva je důkladnější, nepředvídatelnější a ještě o chlup více zneklidňující než Nádraží Perdido a více než kdy jindy je v Miévilleově tvorbě znát řemeslo a především neuvěřitelná fantazie. 100%
Než jsem se začetla, chvíli to trvalo, je trochu těžší si zvyknout na Mievillův svět, ale jakmile si zvyknete, nic vás již neodtrhne :-)
Pak to jelo spádem a já hltala každou stránku a proklínala, že musím chodit spát a nemohu celou noc číst Jizvu.
Propracovanost postav byla úžasná, ačkoli jsem se s žádnou neztotožnila. Nicméně ta Belissina lidskost, omylnost mi byla zároveň i sympatická (když jsem ji zrovna za něco v duchu neproklínala). Většina autorů tvoří úžasné hrdiny, kteří jsou jakýmstakýms způsobem vyvolení a hrají v příběhu velkou roli, Beliss byla naopak velmi blízká obyčejnému člověku. Vždyť koho by takové město jako Armada nevyvedlo z míry. Narozdíl od Beliss mě uchvátil tajemný Uther Dúl se svým nádherným hlasem. Mieville ho popisoval tak, že jsem přímo toužila se s tímto zabijákem setkat.
Jizva byla první kniha, kterou jsem od Mievilla četla, rozhodně mě nadchla ke čtení dalších jeho knížek, doporučuji!
Oproti Nádraží Perdido je Jizva méně temná a méně popisná. Poutavý příběh plný neuvěřitelných detailně popsaných postav se zajímavou zápletkou. Doporučuji všem fanouškům fantasy/new weird.
Ještě lepší než Nádraží Perdido. Děj plyne poměrně konstatním tempem a Mievillovy tolik oblíbené popisy prostředí jsou rovnoměrně vloženy do děje narozdíl od Perdida, kde jsou dlouhé pasáže popisů a děj stojí na místě. Mieville opět přináší spoustu originálních nápadů a i když ne všechny se mi zamlouvají, tak musím ocenit jeho fantazii a taky originální styl psaní. Osobně se mi moc nelíbí ono typické propojení magie a vědy. Působí to na mě dojmem, že Mieville je vědou fascinován, ale zároveň ji nerozumí. Magie(thaumaturgie) často jenom doplňuje vědu a slouží autorovi jako berlička, která zajišťuje, respektive objasňuje fungování všech možných technických zařízení světa Bas-Lagu. Ještě poslední poznámka k Jizvě, která napadne úplně každýho...Kde sakra na Armadě brali pitnou vodu? Chápu, že ve fantasy nemusí být všechno vysvětleno, ale vzhledem k tomu, že Mieville rozebírá fungování plovoucího města do nejmenších detailů, tak úplné ignorování takhle zásadního problému mě hrozně iritovalo :-)
Obdobně jako u Perdida zde platí, že je mnohem zajímavější o Jizvě mluvit a v myšlenkách se jí zpětně zaobírat, než ji doopravdy číst. Miéville je neuvěřitelný vynálezce, občas zručný vykradač, a u některých jeho nápadů a teorií (Mocmeč, kupříkladu) jsem často hledal čelist a zmohl se jen na obdivné zahuhlání. Bohužel je ale také jen průměrný vypravěč, což má za následek nulovou identifikaci s (jinak zajímavě navrženými) postavami a moje hladina zájmu o děj tak klesla do hlubin větších, než jsou v moři pod Armadou. Je tu, pravda, v tomto směru poznat jistou snahu o zlepšení proti Perdidu, ale i po dočtení Jizvy jsem musel dát za pravdu onomu neznámému britskému kritikovi, který o ní prohlásil, že je "more world-building than story-telling".
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Moje první kniha od tohoto úžasného autora,který je ještě více pošahaný jak já.Ted uz mam všechny jeho knihy a krom jedné,jsou to nepopsatelná díla.Vsem co mají rádi fantasy,steampunk a horory doporučuji.